Do Kuvajtu se normální (rozuměj evropský) smrtelník jen tak nedostane – aby nenarušoval muslimské obyčeje a nezatahoval sem nežádoucí manýry volných mravů. Zpravodaji Prima TV Pavlu Šubovi se na toto výsostně chráněné území – i když jen „na dvoudenní otočku“ – proniknout podařilo.
Jaký trik jste k tomu použil?
Armádu – hlavní cíl cesty byla vojenská základna, kde působí naši vojáci-chemici, kteří mají za sebou polovinu tamějšího půlročního působení. Reportáž, kterou jsem tam natočil, zachycovala způsob života na základně a problémy, s nimiž se tam naši vojáci potkávají. Není to rozhodně žádná selanka – třeba takové cvičení v poušti, při kterém vypotí vojáci až šest litrů vody…
Zjistil jste další možnosti, jak se dostat do Kuvajtu?
Jsou přesně tři. Člověk tam může jet jako podnikatel, ale i tak s dozorem – musí ho nějaký starousedlík dopisem pozvat, prokázat, že má peníze, očekávat a převzít pozvaného na letišti a celou dobu pobytu za něho ručit. Další cesta je mít tam rodinné příslušníky. Poslední, třetí možnost je hodně zajímavá: V Kuvajtu je asi šest pětihvězdičkových hotelů, které vás mohou pozvat, vy ale musíte celý pobyt strávit v hotelu – jinými slovy nevytáhnete z něho paty. Toho využívají hlavně podnikatelé, kteří mají o tyto končiny zájem a tímhle způsobem najdou obchodní partnery, zaměstnance, kontakty…
Co na vás v Kuvajtu nejvíc zapůsobilo?
Klimatické podmínky, ty jsou opravu brutální – 50 stupňů ve stínu, sucho, všude písek. I když je pravda, že Kuvajťané se snaží zatravňovat plochy a uměle vysazovat stromy. Je paradoxní, že na jedné straně vydávají na zušlechťování životního prostředí obrovské částky (díky ropě o ně nemají nouzi), na druhé straně ho klidně zahltí nejrůznějším odpadem (dopijí obsah pet-láhve a odhodí ji tam, kde právě jsou), takže se tu ani nedá koupat v moři, jak je špinavé.
Život v Kuvajtu a u nás se velice liší, které z rozdílů jsou nejmarkantnější?
Obchody se otvírají ráno, kolem desáté se zavřou a znovu své zákazníky vpustí dovnitř až v pět hodin odpoledne, pak je otevřeno do pozdních večerních hodin. To je jediný způsob, jak přežít ta strašná vedra. Nápadné je, že v Kuvajtu v poslední době prudce vzrostl výskyt kloubních obtíží – s používáním klimatizace (a klimatizované je tu všechno auty počínaje, hotely konče) jsou Kuvajťané vystavováni nepřirozeným teplotním rozdílům – v klimatizovaných prostorách (včetně hotelu, kde jsme bydleli) naměříte kolem 15 stupňů a vyjdete ven do 50 stupňů. Viditelně to není právě nejzdravější.
Jací jsou vlastně obyvatelé Kuvajtu?
Dělí se na Kuvajťany a ty ostatní. Správný Kuvajťan se bezpečně pozná podle toho, že nepracuje, a když ano, tak něco řídí. Pracují tu beduíni a přistěhovalci z jiných států (např. Pákistánci, Egypťané, Syřané, Libanonci), kterým není nikdy přiznáno občanství a na něž se dívají Kuvajťané dívají svrchu.
Narazili jste také na nějaké Čechy?
Žije jich tu asi stovka, většinou lékaři, maséři, vědci. V očích Kuvajťanů pro ně neplatí příslušnost ke „druhé lidské kategorii“, naopak si jich váží a jejichž přítomnost vítají. Náš štáb se například sešel s radiačním fyzikem Jaroslavem Jakešem, který tu žije už od roku 1986 a pracuje pro kuvajtské ministerstvo zdravotnictví. Zabývá se radiací a v posledním roce se spolupodílí na odstraňování následků operace Pouštní bouře a mapování jejího vlivu na zdraví lidí. Kupodivu – naštěstí – zjišťuje, že jsou překvapivě malé.
Autor: Olga Suchánková
Petra Fickerová
PR koordinátor Prima TV
tel.: 66 700 281
fax: 66 700 123
