Proč si odboráři z ČT volí do čela xenofobní demagogy?

Nad výplody pana Jiřího Černého by bylo možné mávnout rukou a nechat věcem volný průběh. Koneckonců každý má opravdu právo si stěžovat a dávat podněty, kde chce. Kdyby však jejich autorem byl skutečně obyčejný občan – koncesionář, za kterého se pisatel snaží vydávat. Jenže pan Černý (prosím neplést s publicistou Jiřím Černým) je odborářským funkcionářem v České televizi. Z tohoto důvodu je vlastně dobře, že se takhle rozepsal, protože nám dává nahlédnout do českotelevizní odborářské duše a umožňuje nám vytvořit si představu, co je to (Dekoj a spol.) vlastně za lidi. Získáváme tak lepší představu, s kým máme tu čest: s lidmi, kteří nectí opačný názor druhého, s lidmi, kteří si pletou odborářská práva s politickým vydíráním a každou chvíli vyhrožují stávkou v instituci, která není o nic víc jejich než každého z nás.
Je mi to téměř trapné s xenofobním panem odborářem polemizovat, protože mám nepříjemný pocit, že se vlastně hájím, ač ani v nejmenším nemám proč. Ledaže by v této zemi už neexistovala svoboda slova, svoboda politického přesvědčení a svoboda shromažďování. Jako kdyby lidé s konzervativně liberálním pohledem na svět si nesměli ustavit svoje občanské sdružení, třeba CEVRO. Jako kdyby kterýkoli politik, třeba Langer, nemohl stát v jeho čele. Jako kdyby takové sdružení nesmělo, ať už samo nebo ve spolupráci s kýmkoli jiným, třeba Pedagogickou fakultou, uspořádat besedu, kam si pozve dva členy mediálních rad dle své libosti a vlastního uvážení. Jako kdyby v mediálních radách nesměli zasedat a nahlas říkat a uplatňovat názory lidé, kteří reprezentují minimálně 30 procent spřízněných voličů. A takhle by se dalo pokračovat dál a dál. 
S lidmi typu pana Černého se však vlastně ani polemizovat nedá. Namísto věcné diskuse, střetu myšlenek či prosté koexistence lidí a institucí různých názorů a zájmů volí politický útok, žalují u poslanců, názorového oponenta chtějí odvolat, zlikvidovat. Jakákoli lež je jim v jejich snažení dobrá. A tak z profesně odborné besedy, která se konala začátkem loňského prosince, kde o stranické politice nepadlo ani slovo, udělají předvolební mítink. Sami však neváhají pár měsíců posečkat a „kauzu“, patřičně překroucenou a zpolitizovanou, otevřít pár týdnů před volbami. Rozstříhané poznámkové kartičky, jež neopustily ruce dvou diskutujících, vydávají za letáky, dokonce podprahové (?!?!). Nic jim nebrání pokoutně si besedu nahrávat, aniž by považovali za slušnost mít k tomu od aktérů svolení.
Pan Černý mi může být ukradený. Česká televize mi však ukradená není. Možná nejsem jediný, koho by zajímalo, co řadové odboráře v ČT vede k tomu, že si do svého čela volí xenofobní demagogy.
Petr Štěpánek