Projekt reorganizace Centra dramatické tvorby ČT

Centrum dramatické tvorby – tak jak jej rámcově vytyčuje Rozhodnutí generálního ředitele č. 10/2002 – nastoluje v České televizi věcně i psychologicky novou situaci. Po desetiletí, které probíhalo v duchu systému, nazývaného producentský, přichází změna směrem k centralizovanějšímu, koncentrovanějšímu pojetí práce televize veřejné služby. Proces rozhodování, dříve stlačený co nejvíce dolů, až na úroveň tvůrčích skupin a jejich producentů, se v současné podobě koncentruje či zpevňuje na centra, definovaná jako větší celky, odpovídající zhruba řečeno hlavním oblastem televizní tvorby a jejím cílům. Důvody změny už v téhle chvíli  není třeba rozebírat, je to věc vývoje, který se odehrál, nyní je důležitá konkrétní reflexe daného stavu.

Náš projekt Centra dramatické tvorby, navazující na RGŘ č. 10/2002, je vytvářen z pohledu potenciálního šéfdramaturga a šéfproducenta. Je nám jasné, že z jeho zadání vyplývá především skutečnost, že se celá oblast dramatické tvorby v celém svém před-stavitelném rozpětí soustřeďuje do jednoho místa. To je situace z jednoho pohledu výhodná (průhlednost), z jiného riziková (soustředění zdroje do jednoho místa) – v každém případě však zesiluje odpovědnost.

V komplexním pohledu na práci centra můžeme definovat několik jednoduchých, ale zásadních postojů, kterými se chceme řídit.

Protože televize veřejné služby a její centrum pro dramatickou tvorbu v sobě soustředí rozhodující část televizní dramatické tvorby v této zemi, nesmí být zájem o tuto tvorbu jakkoli sektářský či utilitární. Z logiky veřejné služby vyplývá nezbytná a zásadní tendence k vytvoření co nejširšího, nejpestřejšího vějíře dramatické tvorby, který mohou reflektovat nejrůznější skupiny televizních diváků – ty velké, počítající se na miliony, i ty menší, o to však určitější a náročnější. Míra je tu věcí procesu, tedy něčeho, co se stále vyvíjí a za co je trvale nesena odpovědnost dvojicí šéfdramaturg – šéfproducent.

Vnitřně, tedy v samotném centru dramatické tvorby, se z praktických důvodů může práce strukturalizovat tak, aby zachytávala různé trendy, různé zdroje, různé dobové potřeby. Neměla by to však být strukturalizace až příliš pevná, tedy taková, která se soustředí pouze na naplňování sebe sama, ale měla by v rámci pevné vnější formy zachycovat nejrůznější vnitřní dramaturgické či autorské a vnější divácké potřeby a reagovat na ně i ve svém uspořádání.

Základním rysem nového centra je propojení autor – dramaturgie – výroba do jednoho celku, který představuje jedno odvětví televizní tvorby – v našem případě televizní dramatickou tvorbu. Prakticky to znamená, že co se dříve vyvíjelo na více místech, soustřeďuje se nyní do jednoho – a to přináší i změny v rozhodování. Ačkoliv se koncentruje, musí mít podobnou schopnost vnímat různorodost, jakou měl (celkem automaticky) minulý systém – dokonce s tím, že bude tuto různorodost jasněji, průhledněji a efektivněji uplatňovat, že odstraní redundance, že bude mít schopnost postavit se možným úletům – či na druhou stranu jim uvěřit a nést za ně odpovědnost.

Především toto (prakticky viděno jako výběr látek z hlediska celku) vidíme jako klíčový úkol vedení centra. Právě to (pochopitelně v mezích odpovědnosti vůči ředitelství programu i výroby) nemilosrdně ovlivní vývoj televizní dramatické tvorby dost daleko dopředu. Stejně tak si v pohledu zpět uvědomujeme i skutečnost, že pojem kontinuita má v podmínkách televize zcela praktickou podobu, a to až do ekonomických souvislostí – i toto chápeme jako prostor ke klíčovým rozhodnutím.

Soustředění televizní dramatické tvorby do jednoho místa přináší kromě jiného i kon-centrovanější možnost její vědomé prezentace. Od internetové stránky až po festivaly chceme cíleně a selektivně, nikoli jen obecně plošně pracovat s výsledky naší tvorby i v těchto souvislostech – pochopitelně ve spolupráci či koordinaci dramaturgie s PR, Telexportem, internetovým oddělením ČT atd.

Změnu, ke které v televizi dochází, vnímáme jako lidé, kteří v ní už nějakou dobu pra-cují. Uvědomujeme si ji z mnoha hledisek, ale hledáme-li to nejpodstatnější, pak je to fakt, že Česká televize je originální místo, na němž probíhají originální procesy, které lze jen těžko ve srovnatelné podobě najít někde jinde (o celoroční televizní dramatické tvor-bě to platí zvlášť). Zkušenosti, které se v této práci nabývají, jsou na jedné straně právě pro onu originalitu cenné – je to však zároveň jistá překážka, hranice, kterou je třeba, opět v zájmu oné originality, neustále svým způsobem překonávat. Někde mezi těmito dvěma body se pohybuje naše obecná představa o charakteru činnosti a řízení Centra dramatické tvorby.

Centrum si samozřejmě nepředstavujeme pouze jako ideu – snažíme se konkrétně definovat i jeho strukturu v rámci RGŘ č. 10/2002, včetně určitých modifikaci, které navr-hujeme.

Jako zásadně důležitý se nám jeví vztah šéfdramaturg – šéfproducent. Tato dvojice vytváří ve své různosti a zároveň celistvosti jakýsi čep, kolem kterého se může činnost centra otáčet – spojuje totiž dramaturgickou i výrobní činnost centra, vyvíjí jeho tvorbu a zároveň ji reálně uskutečňuje. Šéfdramaturg, řízený ředitelem programu, a šéfproducent, řízený ředitelem výroby, nesou coby dvojice společnou odpovědnost za chod centra, což je vyjádřeno i společným podpisem všude tam, kde je to relevantní.

Ze své dosavadní práce v TS 26 PCUP máme konkrétní zkušenost z činnosti takové řídící dvojice do určité míry zažitou. Z ročního spolupůsobení ve tvůrčí skupině prakticky víme, jak taková spolupráce vypadá, jak se vyvíjí, kde jsou její neuralgické body a kde naopak její nesporné výhody. Hlavní výhoda (a zároveň pevná zásada) spočívá v neustávajícím dialogu. Ten musí probíhat, aby šly věci kupředu, nezasekávaly se na detailech a neohrožovaly cíl, to jest vytvoření díla. Návyk na tento dialog, v němž má své místo kreativita i schopnost rozumného kompromisu, je důležitý nejen psychologicky, ale i věcně, je to totiž jediný korektiv, který může relativizovat protichůdné postoje, hledat východiska – a také dává větší šanci zachytit chyby a nesmysly. Tak jako jsme byli schopni docházet ke společným výstupům v tvůrčí skupině, musíme toho být schopni i v budoucím centru. Rozdíl je v kvantitě rozhodování, v jeho dosahu a z toho vyplývající odpovědnosti.

Naše konkrétní představy tuto naznačenou strukturu doplňují a modifikují. Hlavní úkoly projektu změny nového centra tak, jak ji chápeme, je možno rozdělit do tří oblastí i když se vzájemně prolínají.

1. programová oblast

Centrum dramatické tvorby je nositelem celkové koncepce výroby a tvorby hraných pořadů. Koncepce vychází ze svěřených vysílacích časů (oken) , které je třeba naplnit kvalitními ve všech směrech vyváženými pořady. Jde o hlavní vysílací časy ve 20,00, jednak pro solitérní pořady a jednak pro vysílání seriálové tvorby. V určený čas očekáváme před obrazovkou nejširší cílovou skupinu diváků a zejména rodiny. Proto při naplňování těchto vysílacích časů chceme vycházet z naší více než roční zkušenosti a preferovat široké spektrum žánrů a námětů, které jsou schopny po celý rok upoutat tuto kategorii diváků – ať již se jedná o vyvážené zastoupení adaptací původních literárních látek v kontextu k tvorbě současné, průběžné střídání velmi žádaných žánrů komedií a detektivek, tak i obtížnějších sociálních a psychologických dramat.

Stejně tak se budeme snažit o realizaci příběhů dobových a kostýmních, ale i drobných komorních příběhů ze současnosti. Rovněž nezapomeneme ani na alternativní tvorbu – nejedná se nám však o experiment ve smyslu rizikového projektu, ale spíše o alternativu ve způsobu vyjádření příběhu, způsobu výtvarného a obrazového řešení apod. Pro autorské naplnění tohoto záměru využijeme autorů jak zavedených a lety vyzkoušených, tak – jako to děláme už ve své současné pozici producentů – autorů mladých, přinášejících nový, současný pohled a získávajících tak pro naše pořady tolik ceněného mladého diváka.

Stejnou strategii uplatníme i při oslovování režisérů a představitelů hlavních rolí.

Česká televize jako nejvýznamnější výrobce dramatických pořadů má za úkol stále posouvat vývoj dramatických formátů kupředu. Pro tuto koncepční práci  je ustavení jednoho centra s přesně stanovou odpovědností více než dobré. Lze tak i přesně sladit nasazování vyrobených pořadů do koncepčních celků či pásem, a hledat i nové atraktivní formy pro přiblížení pořadů divákům.

Vědomi si této odpovědnosti, vedoucí logicky k jisté centralizaci, rozhodli jsme se zachovat možnost volby pro autory a maximálně využít osobního vkusu a pohledu při posouzení konkrétních látek. K tomu slouží pozice vedoucích projektů, jejichž základní náplní je vývoj látek pro naplnění výrobního úkolu. Volbu těchto vedoucích určíme i s ohledem na různost jejich pohledů na ten který dramatický žánr a s ohledem na zachování pestrosti látek, které nám (šéfdramaturgovi a šéfproducentovi) budou předkládat jako nabíd-ku.

Při uvažovaném objemu výroby 34 solitérních pořadů ročně považujeme za užitečné využít tří vedoucích projektů se zaměřením na tv filmy a inscenace. K naplnění přesně stanoveného úvazku počtu látek budou moci využít interních i externích dramaturgů.

Pro zajištění kontinuální seriálové tvorby počítáme s jedním vedoucím projektu, který bude cíleně vyhledávat a zajišťovat práci na scénářích tohoto formátu. Uvažujeme s úvazkem 26 dílů ročně.

Poslední, pátý vedoucí projektu bude zajišťovat koordinaci realizace koprodukčních kinematografických filmů, spolupráci s nezávislými producenty a obecně servis pro šéfdramaturga a šéfproducenta v této oblasti. Zde uvažujeme objem do deseti koprodukčních projektů ročně.

2. výrobně – ekonomická oblast

Je zajišťovaná po linii šéfproducenta a zahrnuje zejména ekonomiku centra a vlastní výrobu pořadů prostřednictvím výrobních štábů – produkčních. Vychází z výrobním úkolem přidělených finančních prostředků, jejichž další rozdělení na konkrétní projekty je garan-továno šéfproducentem a uskuteční se až po předložení konkrétních rozpočtů na pořad  (vypracovaných produkcí a předložených vedoucím projektu). Evidence a kontrola všech složek plánu výroby je u ekonoma PC na úrovni šéfproducenta.

Ekonomické rozhodování vedoucích projektů je odstraněno, zásadní pravomoc ekonomických rozhodnutí je umístěna na pozicích šéfproducenta a šéfdramaturga (systém dvou podpisů). Část ekonomických pravomocí při vlastní výrobě je ponechána produkčním (viz. současný podpisový řád s limitními částkami).

Sloučení výroby pod jedno centrum umožní lepší koordinaci a využívání kapacit používaných pro realizaci dramatické tvorby a tak i plynule rozloženou výrobu po období celého roku a nikoli nárazové vyrábění jen v určitých měsících, jako je tomu dosud. Pro plánovaný objem výroby 34 solitérů, 26 dílů seriálu a 10-ti koprodukčních filmů je při zachování požadavků na způsob zajištění výroby a její kontroly uvažováno s osmi produkcemi, mezi než bude výroba rovnoměrně rozložena.

V rámci ekonomických aktivit centra počítáme i s podporou a využitím všech forem koprodukcí (českých i zahraničních), které kromě přínosu finančního mají, a pro Českou televizi zejména po vstupu ČR do evropských struktur budou mít, nemalý význam pro zvýšení prestiže naší televize. Volba koprodukčních partnerů a podmínky koprodukčních vztahů budou samozřejmě respektovat obchodní výhodnost. Jedná se zejména o využívání možnosti sponzoringu našich pořadů ve vysílání a zisků z kino a videodistribuce, tedy naplňování kapitoly výnosů do rozpočtu České televize. Uvědomujeme si, že nechceme pouze žádat o finance pro výrobu televizních pořadů prostřednictvím výrobního úkolu a ekonomických rad, ale že centrum bude mít (tak jako nyní mají jednotlivé skupiny) vlastní potenciál si určité finanční prostředky vygenerovat a tím rozpočtu ČT „ulehčit“.

3. organizační oblast

Tak jako celá dramatická tvorba je kreativní činnost, tak i struktura centra nesmí být neměnné dogma. Naopak musí být schopna plynule reagovat na podněty a požadavky programu a v průběhu let se přizpůsobit jak početním, tak i třeba programově – žánrovým změnám. Nicméně pro současný stav a představu, která vychází z dlouhodobého plánu je třeba stanovit přesnou početní strukturu, na niž bude nový styl práce založen.

Struktura centra postupuje ve dvou liniích (šéfdramaturga a šéfproducenta) pro potřeby řízení, kontroly a odpovědnosti, nicméně obě linie se pro výrobní činnost navzájem prolínají.

Pod přímé řízení šéfdramaturga spadá další řídící vrstva, sloužící vývoji programu po dramaturgické lince: vedoucí projektů. Tato linie, vsunutá mezi vedení centra a přímou dramaturgii pořadů, je v podstatě novým prvkem, který do jisté míry a v daných osobních souvislostech kombinuje manažerskou a odborně dramaturgickou práci, nutnou k vyvinutí celkového množství pořadů, které předepisuje výrobní úkol.

Vedoucí projektů jsou v každém případě zaměstnanci ČT a jejich úvazek je pevně definován charakterem práce (u koprodukční tvorby) či minimálním počtem titulů (u tvorby ostatní), za které každý rok odpovídají vedení centra. Toto rozřazení sleduje především základní cíl – vytvoření průhledného a výkonného organismu, který zajišťuje naplnění celoročního úkolu, daného programem.

Samostatné pojetí koprodukční a zakázkové tvorby, a také vyvíjení seriálů, je dáno především praktickými důvody – zásadním, trvalým a detailním soustředěním se na všechny složité souvislosti, které tyto typy tvorby neustále přinášejí. Je-li koprodukční a zakázkovou tvorbu důležité sledovat například z hlediska smluvních souvislostí, pak seriálovou tvorbu je nutné vyvíjet, sledovat a kontrolovat především z hlediska času a rytmu naplňování vzhledem k budoucímu programu ČT.

Tři vedoucí projektů solitérní tvorby zajišťují bezprostřední vývoj samotného jádra televizní dramatické tvorby – scénářů televizních her a filmů a jejich naplnění. Číslo tři je zdů-vodněno dvěma faktory – za prvé rozumným počtem titulů, který může vedoucí projektu ve spolupráci s dramaturgy každý rok odpovědně vyvinout (ve vztahu k úkolu centra 10 až 15), za druhé psychologickým faktorem, totiž samotnými osobnostmi vedoucích projektů.

Spíš jejich trojí lidská a profesionální různost, než zvnějšku předepsaný trend jejich práce, by měly zaručit různost přístupů k televizní dramatické tvorbě v celé její škále. Na této ploše předpokládáme živý pohyb, jehož cílem je mimo jiné i svým způsobem psychologicky nahradit dřívější možnost autorů oslovovat různé tvůrčí skupiny a nechodit stále na jedno místo, k jednomu stylu. Zásadní odlišnost je ovšem z logiky věci v tom, že vedoucí projektů nemají výkonnou pravomoc, nejsou to producenti, toto rozhodování včetně podpisů patří vedení centra.

Z této linie se také mohou odvíjet i všechny možné atypické projekty, které se objevují nad rámcem vlastního úkolu či daného schématu, a které přesto (ve spolupráci s programem) mohou  obohatit nabídku televizní dramatické tvorby.

Vedoucí projektů, odpovídající za určitá pevně daná množství titulů, řídí sobě podřízené dramaturgy při práci na vývoji konkrétních pořadů (v případě potřeby své látky mohou i sami dramaturgovat, pochopitelně v rámci své mzdy).

V této třetí rovině si v zásadě můžeme představit dramaturgy, zaměstnané v ČT (ti plní určitý pracovní úvazek, také spojený s určitým minimálním počtem schválených titulů, za který pobírají mzdu), stejně jako dramaturgy bez zaměstnaneckého vztahu k ČT,  spolupracující s centrem (konkrétně s tím či oním vedoucím projektu) na základě přesně definované externí smlouvy na jeden vyvíjený pořad.

Součástí struktury by měl být i způsob, jakým televizní dramatická tvorba začne vědomě a cíleně pečovat o obnovu oné skupiny lidí se speciálními tvůrčími i organizačními znalostmi a zkušenostmi, jakými jsou dramaturgové. Navrhujeme zavedení funkce dramaturga – eléva.

Pod přímé řízení šéfproducenta spadá sekretariát centra, složený z 1 programově provozní pracovnice, 1 sekretářky či lépe řečeno asistentky centra (to více vystihuje náplň činnosti), které jsou však v rámci provozně – programových aktivit navzájem zastupitelné (práce s PROVYS) a 1 ekonomky centra.

Hlavní výkonnou složkou po této linii jsou výrobní štáby, tedy produkce. Vycházíme-li ze současného složení výrobních štábů a z pracovně právních vztahů, jde produkční v trvalém pracovním poměru, a jejich zástupce či asistenty (buď opět zaměstnané, či externí). Zde využijeme reality a požadavku vedení ČT.

Při této příležitosti je na místě zmínit otázku nastolení motivačních prvků, které nám pomohou v oblasti rozvážného nakládání s finančními prostředky využívat ze strany produkcí jejich maximální dovednosti a kreativity při jednání. Opět zkušenost potvrzuje – a produkční „profesní čest“ byla vždy o tom –  že produkční náklady při realizaci projektů je nutné minimalizovat. Nejvýznamnější motivační prvek je samozřejmě finanční ohodnocení, nicméně jsou i jiné profesní možnosti, jak dobrou práci ocenit (např. svěřit produkci významnou koprodukci s prestižním režisérem).

V Praze dne 28. března 2002

Jaroslav Kučera – oslovený šéfproducent
Jan Otčenášek – oslovený šéfdramaturg