Úvod situace
Česká televize stojí na prahu zásadních změn. Za touto větou je možno napsat jak vykřičník, tak otazník a záležet bude především na novém vedení, které znaménko na její konec vepíše. V oblasti zpravodajství a publicistiky se může na další postup usuzovat jak z vítězného projektu ředitele zpravodajství Z. Honyse, tak především z projektu současného generálního ředitele, ve kterém stojí:
„V první řadě je nutné dlouhodobě zhodnotit vývoj jednotlivých žánrů, narovnat programové rozkolísanosti vysílacího schématu z posledních let, kdy byla neuváženě likvidována původní dramatická tvorba na úkor extenzivního rozvoje publicistiky.
Sféra aktuální publicistiky svoji tvář teprve bude muset najít. Naopak co se týká nadčasové publicistiky lze říci, že musí najít rovnováhu v nabídce: omezit dublování formátů, případně jejich nekoordinovanou výrobu. Tento úkol je přirozeně provázán s organizačním a finančním narovnáním celé organizace.“
Z uvedeného vyplývá, že v ČT je změna nutná a její statutární orgány si to uvědomují. Na druhou stranu je však třeba zmínit i rizika, protože změna vždy něco dává, ale také bere. A v instituci jakou je Česká televize (především s ohledem na nedávné události), se podobné snahy nemusí setkat s pochopením. Přesto je tu prostor pro hledání nových cest a možností tak, jak ve svém projektu naznačil generální ředitel J.Balvín. A to byl také důvod, který mě vedl k tomu, abych se ucházel o post šéfredaktora publicistiky ČT se svou představou o její podobě a fungování, kterou předkládám v následujícím projektu.
Východiska
Česká televize se svým způsobem dodnes adekvátně nevyrovnala s nástupem konkurence v podobě divácky podbízivé televize komerční. Ztráta výsadní pozice provázená odlivem části diváků a následné střídání na vedoucích postech všech úrovní, vyvolalo jistou roztříštěnost a nedotaženost v řešeních problémů, především v programové oblasti. Co jeden ředitel začal a většinou nestačil dokončit, to druhý rušil a začínal něco jiného. To vyvolalo destruktivní procesy uvnitř celé organizace, které vedly u mnoha zaměstnanců ke ztrátě motivace a důvěry ve vlastní podnik. Absence diskuse o tom, co by měla veřejnoprávní instituce poskytovat svým divákům dokončila také izolaci od okolního mediálního prostředí. A tak místo hledání nových cest a forem při naplňování svého poslání, se v reakci na změněnou situaci snažila spíše svým konkurentům přiblížit a vyrovnat.
Dnes tedy stojí otázka, jak a čím diváka oslovit. Zdálo by se, že v oblasti zpravodajství a publicistiky to má televize poněkud jednodušší, opak je však pravdou. I tady dosáhla konkurenční média značného vlivu a přes skutečnost, že zpravodajství ČT je vnímáno jako důvěryhodnější, má oproti zpravodajství Novy menší sledovanost. Totéž v jistých obměnách platí o publicistice.
Pokud se chceme dobrat určitých východisek, je zapotřebí zcela jasně stanovit, co vše se dá vtěsnat pod pojem publicistika a stanovit vlivy určující podobu publicistiky v ČT.
Především je nutné zdůraznit, že:
– Je třeba zajistit ochranu nezávislosti publicistiky ČT proti vnějším vlivům a tlakům.
– Publicistika média veřejné služby musí být spolu se zpravodajstvím důvěryhodná a jako důvěryhodná by měla být veřejností i vnímána.
– Publicistika by se měla úzkostlivě vyhýbat vytváření „virtuální reality“ (vytváření problémů a pseudotémat za pomoci mediálních kampaní), sdělovat pouze vybranou část pravdy může mít katastrofální dopady.
– Publicistika tu není prvotně od toho, aby „chytala politiky za slovíčko“, a hledala rozpory v tom, co říkají dnes, a co říkali v minulosti, ale aby objasňovala celý kontext jednání, jinak se problém rozdrobí do marginálních půtek právě o slovíčka a lidem zbude jen pocit, že se ti nahoře hádají o hlouposti.
– Nezbytností a hlavním určujícím momentem pro budoucnost bude naprostá serióznost a vyváženost v přístupu a obsahovém zpracování každého tématu bez rozdílu. Divák nesmí mít ani na okamžik pocit, že se jedná o účelové a neférové informace a postupy. Je třeba dbát o tuto pověst, která se jen těžce nabývá a může se jedním okamžikem ztratit.
– Na současném stavu publicistiky ČT se také do jisté míry projevil vliv migrace reportérů s praxí v soukromých televizích, kteří si získané návyky včetně pokleslých manýrů přinesli s sebou. Chce-li však ČT dlouhodobě plnit svou funkci ve společnosti, musí koncesionářům přidávat hodnotu za jejich peníze (value added), nabízet pokud možno něco jiného, než co nabízí trh s komerčními televizemi.
– Současná personální situace je navíc ovlivněna odchodem několika redaktorů a vyčkávacím postojem zbylých zaměstnanců. Nové vedení bude mít velmi složitou pozici při prosazování změn, protože otázka lidského potenciálu je jedním z klíčových prvků. Je proto nutno k současným pracovníkům ČT přistupovat co nejotevřeněji tak, aby změny, které se jich budou dotýkat, necítili primárně jako nebezpečí a ohrožení své existence, ale naopak, jako zvětšení prostoru pro možnosti a uplatnění; na druhou stranu bude velmi záležet na rychlosti postupu při doplňování redakčních týmů.
Programová strategie
V prvé řadě je třeba se zamyslet nad tím, co vše se má vtěsnat pod pojem aktuální publicistika a zda sem nepřesunout i publicistiku jako takovou a v návaznosti na programové vedení pak vytvářet jednotlivé projekty, které by se nedublovaly a zároveň umožňovaly využívat obou zdrojů, tedy jak aktuální politické publicistiky, tak publicistiky „umělecké či kulturní“. V mnoha oblastech se stejně tyto zdroje překrývají. Výhodou by mohl být větší přehled nad tvorbou a její ekonomičtější koordinace. Naplnění tohoto záměru by však znamenalo značný zásah do zaběhané struktury instituce.
Pro další určení strategie bude třeba provést některé zásadní kroky:
– žánrový, obsahový a personální audit
– zamezení programové rozkolísanosti, dublování formátů a extenzivnímu rozsahu publicistiky
– zpřehlednění současného systému
Publicistika, chce-li být při současném plnění všech profesních zásad sledovaná a úspěšná, nesmí nudit. Sebelepší publicistika používající překonané postupy a formy nemá u diváka šanci. Zásadní posun by však měl tkvět především v obsahu, nikoli jen ve formě.
K naplnění těchto cílů je třeba aktivně vyhledávat vlastní témata, přičemž kritériem jejich významu není převažující mediální vlna, ale váha předpokládaných dopadů na veřejnost. ČT musí v tomto smyslu ukazovat realitu z různých úhlů pohledu a testovat ji, aby si divák mohl utvořit vlastní názor. Princip nestrannosti a objektivity je ve společnosti, která se stále ještě řídí a spoléhá spíše na kolektivní názory než na nezávislé, kritické a analytické myšlení jednotlivce, naprosto zásadní.
V publicistice však je velmi často složité ho dodržovat ve všech aspektech. (Publicistika jako volnější formát nebrání redakci explicitně vyjadřovat vlastní stanoviska k hlavním tématům reportáží. Důležité ovšem je, aby toto stanovisko neovlivnilo přístup k prezentaci subjektů a obsahů. Analýza publicistiky ČT, InnoVatio.) Zde pak nastupuje ona zmiňovaná serióznost, která by měla být samozřejmostí a zároveň zárukou nezkreslenosti obsahu. Je proto třeba dbát na přesnost, nestrannost, úplnost a srozumitelnost.
„Dlouhodobější propad diváckého zájmu o diskusní pořady a celkově i jejich zastaralost mě vede k návrhu zrušit některé publicistické formáty jako např. Tady a teď, Katovna, Sněží, Pohled zvenčí. Nutně musí dojít k přeformátování pořadů Naostro, Přesčas, Na hraně, Černá bílá, Bez imunity, včetně jejich zařazení do příhodnějších časových pásem.“(Z projektu Z.Honyse)
Než se však přikročí k těmto zásadním změnám, mělo by nejprve dojít k pokusu o revitalizaci některých z nich. Proto bude nezbytná v prvé etapě změn důsledná centralizace všech rozhodnutí, ve druhé fázi (tedy po revitalizaci či restrukturalizaci) ji naopak vystřídá stejně důsledná decentralizace.
Programové cíle
Pokud se týká současné skladby programů, pak se domnívám, že není třeba se vzdávat některých zavedených titulů, jako například Tady a teď. Je jen nutné jim dát nový obsah. Stejně tak bude třeba přehodnotit obsah i formu všech dalších pořadů. Většina z nich nese stopy jisté vyprázdněnosti a stereotypů, především v rovině formální. Publicistické pořady Tady a teď, Fakta, Černá bílá, mají nedostatky v transparentnosti zdrojů a často se uchylují ke stylistickým stereotypům a ve větší míře užívají příznakovosti. (Viz analýza publicistiky ČT InnoVatio) Občas mají větší sklon k vytváření „virtuální reality“.
Diskusní pořady Naostro, Bez imunity, Přesčas, Na hraně, Sněží a Katovna pak mají značnou rozkolísanost v úrovni vyváženosti a dále v transparentnosti při uvádění zdrojů. Chybí větší názorový střet (besedující si často přímo notují, viz Katovna, Sněží) a schází také větší kontakt s divákem – publikem. Jestliže u publicistických pořadů se dají pozorovat tendence k „virtuální realitě“, pak v některých případech diskusních pořadů jde už o formu manipulace. Svou roli v tom hraje do jisté míry konkrétní obsazení moderátorů jednotlivých pořadů; a u stříhaných diskusí též autorský, selektivní výběr pasáží, které přijdou pryč a které naopak ve výsledném pořadu zůstanou. Lze tak ex post upravit celé vyznění besedy, která v reálu mohla mít zcela jiný průběh.
Proto navrhuji následující posuny v obsahu stávajících pořadů:
– Černá bílá – přeformátovat na pořad, který by především nabízel porovnání jak negativních tak pozitivních přístupů ke stejnému problému na různých místech republiky.
– Tady a teď – důsledně sledovat aktuálnost obsahu, který by měl být (v duchu názvu) reakcí na aktuální situaci.
– Fakta – zbavit krematorního výrazu a tendence k vytváření „virtuální reality“. Důsledně se vyhýbat příspěvkům tzv. „ve vlastní věci“!
– Přesčas – obohatit výběr moderátorů o další nové zajímavé tváře a zajistit častější obměnu, přibližně v periodicitě 3-6 měsíců. Osvědčení moderátoři by se po čase opět vraceli.
– Naostro – důslednější příprava moderátora (využití „reaserch organisation“), přehodnotit funkčnost respondentů vstupujících prostřednictvím obrazovky do debaty. Hledat do budoucna i další vhodné typy moderátorů.
– Bez imunity – typ pořadu, který se obsahově i formálně míjí účinkem a to přes množství použitých forem a prostředků (kontaktní pořad s publikem, názorově široké spektrum hostů, výběr aktuálních témat). Navrhuji pořad v této podobě zrušit a v budoucnu nahradit zcela novým kontaktním diskusním pořadem, který by byl více založen na názorových střetech účastníků (crossfire).
– Na hraně – zachovat formát, ale převést tento pořad na živě vysílaný a podle programových možností v open end formě.
– Sněží – pořad trpí především nedostatkem pestrosti názorů, což je dáno poněkud stereotypním výběrem názorově spřízněných hostů. Dále svým vyzněním přispívá k vytváření tzv. „blbé nálady“, aniž by nabízel nějaké alternativy. V prvé fázi bude nutno se zaměřit na větší názorovou pestrost hostů a pořad převést ze stříhaného na živý formát. Pokud opatření nepovedou k žádoucím změnám, je na místě otázka jeho další existence.
– Katovna – tento diskusní pořad se zcela míjí se svým zadáním, a to už tím, že se nejedná o diskusi, ale o propagaci jediné pravdy podle představ především moderátorů pořadu. Největší problém Katovny je však v tom, že důsledně neplní své zadání a sice být kulturně- literárním kritickým magazínem a představovat nejrůznější kritické pohledy na současné kulturní dění. Navrhuji proto pořad přejmenovat a nově koncipovat tak, aby lépe plnil své poslání při pěstování kulturní kritiky, která u nás zatím spíše hledá svou tvář. Zde by mohla vzniknout i zajímavá spolupráce s Katedrou kritiky a teorie DAMU, což by byla příležitost pro mladé a neokoukané tváře.
Vedle přeformátování některých současných pořadů bude nutno hledat i další možnosti, které publicistika na ČT umožňuje. Především bych se chtěl pokusit o vznik některých nových formátů a pořadů.
– pokusit se o vznik televizního komentáře, jako svébytného obrazového a slovního tvaru reflektujícího aktuální dění
– zaměřit se na zvýšení počtu kontaktních pořadů, kde by publikum vytvářelo nejen kulisu, ale bylo i aktivním účastníkem
– nově je třeba též vybudovat pořady zaměřené na ekologii. Je nutno být v této oblasti tvrdý a nekompromisní, ale ne militantní bez možnosti vyslechnout druhý názor
– pokusit se v návaznosti na krajské štáby vytvořit jakýsi regionální publicistický pořad, kde by dostávaly slovo právě krajské a komunální problémy a pokusit se tyto problémy zobecnit na celostátní úrovni (Jako základ by mohl posloužit pořad Kamelot. Možno využít i regionálních studií ČRo, který už má do jisté míry svou síť v regionech vybudovánu.)
– zasadit se o vznik samostatného pořadu typu „televize na vaší straně“
– pokusit se o obnovu prestižního diskusního pořadu v novém formátu
– Pohled zvenčí je možno modifikovat na pořad napomáhající k ujasnění toho, co nás čeká ve sjednocené Evropě (např. vzít jedno sporné téma, ať už argument pro nebo proti vstupu a podívat se, jak se s ním vypořádali v různých obdobích v jednotlivých státech EU)
Prostor na ČT2 je pak možno využít pro publicistiku tzv. menšinovou a pro vyzkoušení některých nových formátů, které by se pak mohly přesunout do zajímavějších vysílacích časů.
Prostředky k naplnění cílů
Uvedené záměry však není možné realizovat bez potřebného zázemí a to jak personálního a technicky ekonomického, tak informačního.
– V rámci celého zpravodajství je proto nutno zřídit jakýsi „reaserch organisation“, který by na základě požadavků jednotlivých redakcí, za pomoci archivních materiálů dodával potřebné podklady. Dále by zajišťoval:
– právní podporu
– síť odborných konzultantů
Toto zázemí by mohly využívat všechny publicistické a zpravodajské pořady, které by se také podílely na doplňování jeho obsahu. Na základě rešerší a analýz by se také daly určovat priority a trendy, které bude nutno publicisticky sledovat.
Důležité je toto zázemí pro investigativní reportáže, kde je především právní a odborná konzultace nezbytná. Bez tohoto zázemí bude vše, co vznikne v oblasti publicistiky, jen nahodilé a na povrchu, bez hlubšího záběru.
Další důležitou složkou bude proměna formální podoby pořadů.
– Aktuálnost, zajímavost, přitažlivost – to budou hlavní kritéria a dodejme ještě zmiňovanou serióznost .
– V publicistických točených pořadech je třeba změnit formální zpracování, které je příliš statické, mnohdy popisné a jindy zase zbytečně vyumělkované. (Viz členění reportáží třeba opakovanou chůzí po chodbě nebo roztřepanými pohledy na peníze a ap.) Ve většině jsou to jen dokreslující nevýznamotvorné prvky, někdy se však stávají podprahovým sdělením, způsobujícím podvědomé vytváření postojů, což bývá nebezpečnější. (Např. pohled na některé politiky v obrazové ilustraci v momentu, když se hovoří o podvodech či korupci.) Takto vytvořené nebezpečné podvědomé sdělení, které, pokud je neúmyslné, je smutným dokladem neprofesionality, a pokud je úmyslné, je pak jasným zneužitím výrazových prostředků k ovlivnění mínění. Obojí je třeba odstranit.
– Je třeba v daleko větší míře využívat i moderních technologických postupů, včetně počítačové grafiky a animací, což by mělo pomoci k větší přehlednosti a srozumitelnosti.
– Zásadní součástí tohoto procesu je také oblast vzdělávání, kdy je hlavní pozornost věnována nejen práci s mluveným slovem a českému jazyku, ale i celkovému osobnímu projevu na obrazovce.
K naplnění úkolů by mělo přispět dobré klima uvnitř organizace a především pak jasná pravidla pro zaměstnance. V tomto směru jsou nejdůležitější vnitropodnikové dokumenty: Kodex zaměstnance ČT, podrobný manuál a redakční statuty. Při dodržení postupů popsaných v těchto dokumentech je pak zaručena možnost programově řídit redakci a garantovat zároveň odpovědnost za vysílání České televize, tvůrčí svobodu a novinářskou nezávislost.(Problém je, zda podobná hierarchie příliš nezatíží tvůrčí proces a nebude znamenat větší těžkopádnost a nepružnost. Druhé nebezpečí je naopak přílišné rozvolnění a autonomie jednotlivých složek.) Pro účinné přijetí každé normy je však nezbytné ztotožnit se s ní a zakotvit ji v každodenní redakční práci.
Otázka řízení lidských zdrojů by proto měla být založena na organizační kultuře, která by se měla opírat o tyto hodnoty :
– integritu a vysoký etický standard
– podporu týmového prostředí
– podporu kreativity, inovací a originality
– podnikavost, hledání nových příležitostí
– profesionální a tvůrčí rozvoj všech pracovníků k dosažení maximální kvality
– respekt a uznání člověka, rovnost příležitostí pro pracovníky
– ocenění aktivních, angažovaných pracovníků opírající se o systém objektivního hodnocení a odměňování
Důležitý moment bude znamenat i plánovaná restrukturalizace ČT, která by mohla napomoci také větší přehlednosti a operativnosti v organizační struktuře publicistiky ČT. Nové organizační uspořádání podle mých představ je patrné ze schématu. (Viz př. 1.)
Kontrolní mechanismy a zpětná vazba
Je nutné vždy pečlivě zvážit dopad vedlejších efektů vyvolaných např. využíváním archivních či jiných záběrů nebo komentářů nesouvisejících přímo s problémem nebo vyvolávajících zavádějící výklady a asociace. K zajištění zpětné vazby je proto nezbytná:
– obsahová analýza zpravodajství a publicistiky a jejich návaznosti
– pravidelná interní hodnocení jednotlivých redakcí a výsledků jejich činnosti
– každý zaměstnanec musí znát kritéria hodnocení své práce, přičemž dosažený stupeň hodnocení musí přímo a bezprostředně souviset s motivační částí dosahovaných mezd (Specifickým problémem ČT je nízká efektivita výroby, jejímž zásadním kořenem jsou nejasná hodnotící kritéria zaměstnanců a možnosti jejich odměňování.)
Závěr
Závěrem je třeba poznamenat, že vše, co bylo uvedeno v předchozích řádcích, je jen nástin jistých představ, jak by publicistika ČT měla vypadat a fungovat. Jejich realizace se bude odvíjet od několika zásadních okolností. Především, jak se s novou představou ztotožní stávající personál redakcí, zda bude k navrhovaným změnám přistupovat apriorně odmítavě či bude o nich alespoň přemýšlet. Další důležitou okolností, která bude rozhodovat o další podobě publicistiky, je ekonomická situace ČT. Ta je, zdá se, velmi napjatá a tak vedení ČT bude jistě vyvíjet tlak spíše na snižování rozpočtů jednotlivých redakcí než na jejich posilování. Ale především bude záležet na vedení ČT , jaký projekt vyberou k realizaci. Ať už to bude kterýkoli z předložených, jisté je, že publicistika ČT se změně neubrání a možná v současnosti má jednu z posledních možností ji uskutečnit. Pokud bude vybrán k realizaci právě tento projekt, udělám vše pro to, aby tuto šanci publicistika ČT nepromarnila.
V Praze 24.1. 2002
Milan Bouška
