„Kdybych ho měla u sebe, bylo by to moc riskantní,“ vysvětluje bývalá vedoucí právního a personálního útvaru České televize, která začátkem loňského roku zastupovala tehdejšího generálního ředitele ČT Jiřího Hodače. ČT se s ní kvůli tomu soudí
Věra Valterová vedla Českou televizi od začátku ledna do 9. února loňského roku. Dočasným řízením ČT ji pověřil tehdejší generální ředitel Jiří Hodač, proti jehož jmenování se vzbouřila většina zaměstnanců televize. Hodač však 10. ledna rezignoval na svou funkci, zatímco Valterová televizi vedla až do jmenování prozatímního ředitele Jiřího Balvína. Nynější vedení ČT se s ní proto soudí, aby zjistilo, zda na to měla právo. Sama Valterová tvrdí, že neměla jinou možnost a přirovnává své loňské rozhodnutí k situaci, která nastala po rezignaci bývalého ředitele ČT Jakuba Puchalského. Soud se měl případem znovu zabývat dnes, jednání bylo ale odročeno na neurčito. Za svědka je navržen i Jiří Hodač.
Česká televize na vás podala žalobu kvůli spornému výkladu, zda jste mohla vést televizi od doby rezignace Jiřího Hodače po zvolení Jiřího Balvína do funkce prozatímního ředitele ČT. Jak tento spor začal a kdy jste se dozvěděla o žalobě?
Klasickým postupem, kdy mi od soudu přišla žaloba, abych se k ní vyjádřila. Žaloba byla podána v lednu, a já jsem ji dostala koncem ledna s tím, že se mám v průběhu března vyjádřit. Dodnes mám ale pochyby, zda ji podala ČT jako celek, nebo jestli je to aktivita několika lidí z právního oddělení společně s odbory. Žalobu totiž musí podepsat statutární zástupce organizace, kterým je generální ředitel, a ten jí nepodepsal.
Obracela jste se kvůli tomu na Jiřího Balvína?
Ano. Tvrdil mi, že o žalobě neví. Dnes je to samozřejmě jinak, protože o tom psaly noviny a proběhlo první stání. Já se ale skutečně domnívám, že to bylo podáno za jeho zády. Mám dokonce informaci o tom, že se o tom vedoucí právního oddělení bavila s výkonným výborem Nezávislé odborové organizace ČT s tím, že to je tajné a nikdo se o tom nesmí dozvědět. Člověk, který mi to řekl, u toho byl a nemám důvod mu nevěřit.
Četl jsem si vaše vyjádření k žalobě, a v něm uvádíte, že jde o akci paní Vocetkové jako vedoucí právního oddělení, která v době, kdy měla žalobu podat, už nebyla ve funkci.
Nebyla, protože byla odvolaná. Když nastoupil Hodač do funkce generálního ředitele, konala se jakási polospolečenská schůzka, na které se setkal s tehdejším vedením ČT. Po ní došlo k určitému štěpení kolegia – část fungovala dál a část si najednou nechala vystavit doklad o pracovní neschopnosti. Od té doby se tito lidé na Kavčích horách oficiálně nevyskytovali, ale pohybovali se po budově, aniž by byli na svém pracovišti. Hodač jim proto poslal odvolací dopisy, které si ale někteří z nich nevyzvedli – speciálně paní Vocetková nebo pan Paluska. Naopak pan Novotný se neschovával a odvolací dekret převzal osobně. Účelově se schovával také Chmelíček, který Hodačovi vůbec nepředal agendu, ani klíče od kanceláře.
Čili paní Vocetková si dopis s odvoláním nevyzvedla – proč tedy tvrdíte, že byla odvolána z funkce?
Podle zákoníku práce se pokládá doporučený dopis, který měl být doručen adresátovi na místo jeho trvalého bydliště, notabene v případě, že je v pracovní neschopnosti, po 14 dnech, kdy si ho dotyčný nevyzvedne, za doručený. Jenomže pošta vám ho nevydá po dvou týdnech, protože má úložní dobu jeden měsíc. Takže až po tom měsíci jsem dostala všechny výpovědi zpátky, čímž nastal akt doručení. A právě od té chvíle byli někteří členové tehdejšího kolegia, jako finanční ředitel, vedoucí právního nebo personálního oddělení odvoláni. Kvůli tomu byli noví členové kolegia, jako já nebo nový finanční ředitel Jindřich Beznoska, výkonem funkce pouze pověřeni.
Paní Vocetková tedy podala žalobu v době, kdy jí měl dojít dopis s odvoláním?
Ne, ona jí podala tento rok, ale v té době zadala vypracování posudku od pracovníka Ústavu státu a práva, který měl určit, zda moje pověření vedením televize po Hodačově rezignaci trvá nebo netrvá. Na to jsou různé právní názory. Podle mě i podle zákoníku práce a podle systému zastoupení v občanském zákoníku zastoupení trvá, dokud není ustanoven jiný statutární zástupce, který by nahradil toho dosavadního. Stejný případ byl Jakub Puchalský. On rezignoval a do zvolení nového ředitele, které nastalo až za tři měsíce, televizi vedl dál. Zákon ani s ničím jiným nepočítá – ani zákoník práce, ani zákon o ČT. Ani nemůže, protože musíte mít právní kontinuitu. Organizace musí mít statutárního zástupce, a ten přesto, že se vzdá funkce, ji vykonává do doby, než bude zvolen nový.
Na čem tedy stojí žaloba České televize?
Zdá se jim, že jmenování do funkce je jednostranný úkon. Z toho vykládají, že když se Hodač vzdal funkce, učinil jednostranný krok a z té funkce jednoduše odešel. Není to pravda. Kdyby vás někdo jmenoval ředitelem podniku, je to jednostranné jenom navenek. Ve skutečnosti je to totéž jako plná moc. Přijetím jmenování vzniká smlouva, čili ten akt je dvoustranný. Ze smlouvy se sice můžete vyvázat, ale nemůžete říci, že vás to nebaví a v pondělí už nepřijdete do práce. Tím, že jste přijal jmenování, jste na sebe převzal závazek, a musíte ho dodržet.
To jsou veškeré důvody, které žaloba uvádí?
Argumentují také tím, že televize může fungovat sama od sebe, protože každý útvar má svého vedoucího. To samozřejmě může – logicky, když ředitel odjede na dovolenou, podnik funguje dál. Ale vedoucí výroby nemůže odpovídat za povinnosti na finančním úseku. Ale zejména nemůže jednat za televizi navenek, protože není statutární zástupce. Jeho může oprávnit pouze generální ředitel, a nebo ten, kdo ho jmenoval, tedy Rada ČT. A jestliže byla Rada odvolána, a jmenuje ji Poslanecká sněmovna, přebrala na sebe tuto roli ona.
Neuvažovala jste po rezignaci Jiřího Hodače o tom, že pověření předáte někomu jinému z kolegia generálního ředitele?
Komu?
Někomu, třeba finančnímu řediteli.
On ho ani nechtěl. Finanční ředitel byl Jindřich Beznoska, a proti tomu zaměstnanci také stávkovali. Ostatní byli v pracovní neschopnosti a revoltovali proti Hodačovi, který byl legálně zvoleným generálním ředitelem. Poslanecká sněmovna to potvrdila. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přijala usnesení, že legální vysílání je to, které provozuje Jiří Hodač, jakkoli bylo špatné, protože on nesl za televizi odpovědnost.
Jak jste už řekla, Rada ČT byla odvolána, její funkci dočasně převzala Poslanecká sněmovna. Uznala vás jako legální zástupkyni generálního ředitele?
Jistě. Dopisem jsem se obracela na předsedu Poslanecké sněmovny, zda jsem oprávněná jednat za ČT. Šlo o to, že se Poslanecká sněmovna ještě v době, kdy fungovala Rada ČT, rozhodla, že musíme zadat vypracování forenzního auditu. Po odvolání Rady jsem se ptala, zda máme ve výběru firmy pro forenzní audit pokračovat. Tehdy ještě ČT nepatřila pod zákon o veřejných zakázkách, a my jsme provedli zkrácené výběrové řízení, ve kterém jsme oslovili asi sedm firem. Pět jich odpovědělo. Proto jsem se obrátila na Václava Klause, který to nechal projednat v legislativním výboru – na to nám odpovídal Ladislav Jakl – a následně o tom dal hlasovat v celé sněmovně. Poslanci přijali usnesení, že audit má být zadán a že jeho zadáním je oprávněn generální ředitel nebo jím pověřená osoba. Obrátila jsem se také na předsedu vlády, který to zadal legislativní radě. Dopisem i při osobním jednání s premiérem mi bylo potvrzeno, abych audit zadala.
Co by se stalo, kdybyste soud prohrála? Co by po vás Česká televize chtěla?
V podstatě by na základě toho ještě nemohla chtít nic. Pokud bych soud prohrála, a rozsudek by ještě nenabyl právní moci, samozřejmě bych se odvolávala a případně i dovolávala. Využila bych všech opravných prostředků. Domnívám se, že ten, kdo o tom bude nakonec rozhodovat, bude postupovat v těch intencích, jak postupoval nejvyšší zákonodárný sbor.
Čeho se Česká televize domáhá? Chce zrušit veškeré vaše kroky v tom období po Hodačově rezignaci a před jmenováním Balvína?
Ano, chce docílit konstatování, že tyto kroky nebyly učiněny po právu a tudíž by asi mohla nastat určitá pracovně-právní odpovědnost – třeba tím, že jsem překročila své pravomoci.
Nechtěla by ČT náhradu za některé smlouvy, které jste za ten měsíc uzavřela jménem televize? Vím, že došlo ke zpochybnění omluvných bilboardů. Mohla by to po vás chtít zaplatit?
To by pak museli prokazovat, že jsem vůbec zavinila nějakou škodu, že byla způsobena v souvislosti s překročením mých povinností a že jsem to způsobila úmyslně. Bilboardy byly jedinou možností, jak mohlo vedení ČT v dané chvíli komunikovat s veřejností. Neexistovala třeba možnost najmout si na určitou dobu jiné médium, které by pro ČT pracovalo.
Na další stání, které soud odročil na neurčito, má přijít několik zajímavých svědků. Můžete prozradit nějaká jména?
Druhá strana navrhuje pana Hodače.
Jiří Hodač ale žije v Británii. Přijede?
Nevím. Jako svědek by měl samozřejmě nárok na uhrazení cestovného. Zatím nevím, jestli soud vůbec uzná, zda jsou tito svědci potřeba. Taky si nejsem jistá, zda by se panu Hodačovi chtělo, když mu tady vyhrožovali smrtí. Dá se to udělat i jinak, třeba ověřenou výpovědí u notáře. Nesmíte ale zapomenout, že pan Hodač je britským občanem a že ho k tomu nikdo nemůže nutit. Český soud může pouze požádat britský soud, aby ho vyslechnul, ale pan Hodač to může odmítnout.
Údajně se mají u soudu objevit i někteří politici.
Česká televize navrhuje paní Dědečkovou a pana Mareše za tehdejší Radu ČT. Proti tomu nejsem, ani proti účasti pana Hodače. Přijmu kohokoli dalšího z Rady, a sama navrhuji paní doktorku Vocetkovou k podání vysvětlení zadání posudku a pana Balvína, protože ČT uvádí, že se na Kavčích horách nedochovalo mé pověření od pana Hodače. Já mám předávací protokol, který mi podepsal Balvín, a kde stvrzuje, že jsem mu toto potvrzení předala. To pověření bylo v šesti exemplářích, všechny byly notářsky ověřené, a všechny jsem je dala panu Balvínovi. Jestliže je nemůžou najít, je to jejich problém.
Čili vy to pověření u sebe nemáte?
Ne, a z bezpečnostních důvodů by to ani nebylo dobré.
Vy jste na Kavčích horách ještě nějakou dobu po předání agendy Jiřímu Balvínovi zůstala…
Nezůstala. Nebyla jsem tam ani minutu, protože jsem neměla kde sedět, to vám jistě všichni říkali, ne?
Ne, ale MF Dnes přinesla článek, ve kterém jste si stěžovala, že vás umístili do nějakého kumbálu.
Byla to komůrka pro uklízečku, což by ani tak nevadilo, ale přestěhovali mi tam všechny věci a nedali mi od ní klíč. Přenesli tam počítač a telefon, nezapojili je, a nechtěli mě tam ani pustit. Když jsem si tam chtěla jít pro nějaké věci, šla se mnou sekretářka jako nějaký pistolník a stála nade mnou, abych odtamtud snad něco neukradla. Všechno v tom kumbálu přitom patřilo mně. Zejména mi ale vadilo, že jsem nebyla u toho, když se tyto věci stěhovaly. Přitom bydlím přes ulici, takže nebyl problém, aby mi někdo zavolal.
Jak jste to řešila?
Stěžovala jsem si panu Balvínovi, který mi řekl, že to se mnou vyřídí pan Kříž, což byl personalista. Ten mi slíbil, že klíč dostanu. Když jsem si pro něj ale přišla, nikdo mi ho nedal, protože paní Vocetková na něm seděla jako „žába na prameni“.
Takže jste se do kanceláře vůbec nedostala?
Ještě asi dvakrát jsem kvůli tomu telefonovala, ale pak mě to už otrávilo, protože šlo jenom o pracovní věci. Loni v červenci, když jsem z ČT odcházela, ale na Kavčích horách propadli panice, a týden před mým odchodem se po mě začali shánět, abych si ty věci odnesla. Jinak bych asi podávala žalobu na vydání věci. Byl to směšný, hloupý akt osobní msty.
Jak probíhalo předání vašeho pověření panu Balvínovi?
Proběhlo v pátek 9. února večer, kdy zvolila Poslanecká sněmovna pana Balvína do funkce prozatímního ředitele. Odpoledne mu ještě narychlo nechala zhotovit jmenovací dekret. U jmenovaných funkcí se nastupuje až druhý den, nicméně jsem na pana Balvína na Kavčích horách čekala ještě ten den až do večera, společně s Janou Bobošíkovou. V půl šesté přišel s panem Čunderlíkem, právníkem televizních odborářů. Osobně bych si na takové setkání vzala také svědka, ale pan Čunderlík tam „nadupal“ asi takovým způsobem, jako že nachytal zločince a teď si to s ním vyřídí. Balvínovi jsem předala razítko a klíč od kanceláří. Klíčky od skříně, kde byly uzavřené spisy, jsem si nechala u sebe s tím, že mu je budu předávat, až se k tomu sejdeme další pracovní den, v pondělí.
Tehdy došlo k předávání pověření od pana Hodače?
Ano. Měla jsem sebou svého právníka, pan Balvín zase pana Kučeru, což je vedoucí jeho sekretariátu, a paní doktorku Vocetkovou. Otevřena jsem skříň a předávala jsem mu základní věci, pověření a podepsané smlouvy. Doktorka Vocetková z materiálů vybírala papíry s mými osobními poznámkami a ptala se, co to je. Měla jsem z toho dost hloupý pocit, bylo to pod moji úroveň Soupis dělal pan Krumpár ze sekretariátu generálního ředitele. Odevzdala jsem také služební mobil.
Ten den jste požádala o rozvázání pracovního poměru?
Ne, já jsem byla v pracovní neschopnosti, pak jsem čekala na nové zařazení. Hodač mě prozatímně jmenoval vedoucí právního a personálního oddělení. Balvín mi v den, kdy přišel do ČT, předal odvolání z této funkce. Z právního oddělení vím, že v době mé pracovní neschopnosti na poradách probírali, jak to, že jsem tak drzá a nehlásím se jim. Fakticky jsem tam ale už nepracovala, takže jsem se neměla kam hlásit. Personálnímu oddělení trvalo dva až tři měsíce, než mi našlo nové místo. A tím nastaly problémy s tím kumbálem.
Takže jste měla pracovat, ale nemohla jste se dostat do kanceláře, kterou vám přidělili.
Ano. Z toho bylo jasně vidět, že se se mnou nepočítá. Sama bych tam nebyla, neměla jsem to zapotřebí.
Potom jste tedy podala výpověď?
Chtěla jsem ukončit pracovní poměr dohodou, a personalista mi napsal, že na to organizace nepřistoupí, že to nepokládají z jejich hlediska za vhodné. Tak jsem dala výpověď.
Tím pádem vám ale běžela výpovědní lhůta.
Dva měsíce, skončila v červenci.
Mezitím jste získala místo na ministerstvu vnitra. Znamenalo to velkou změnu?
Musela jsem se naučit jiné věci, protože státní správa je svázaná s jinými zákony. Na druhou stranu, u ČT se taky mnohé změnilo tím, že televize nově spadá pod zákon o veřejných zakázkách a došlo ke značnému rozšíření pravomocí Rady, která funguje už spíše jako dozorčí orgán. Předpokládám, že vývoj půjde ještě dál, a bude směřovat k tomu, že tyto pravomoci se ještě prohloubí. Zároveň by se z Rady měl stát odborný orgán.
Proč?
Dnes je Rada laickým orgánem, ale má přitom docela velké pravomoci. A jak se s tím má vypořádat? Nejsem proti laikům v Radě, ale Rada jako taková by měla mít odborná tělesa. Jestliže má dozorčí komisi, měli by ji tvořit dobře placení odborníci. Televize na to má dobré příjmy. Rada by měla mít i svého právníka a další kvalifikované orgány, které pro ni zpracují různé analýzy.
Jak dlouho jste vlastně pracovala v České televizi?
Osm let. Změna je život, přišlo to v pravý čas.
Kdyby se situace v ČT změnila, chtěla byste se vrátit, nebo to je pro vás už úplně pasé?
Momentálně bych se nechtěla vracet, ale dovedla bych si docela představit práci v jakékoli soukromé televizi. Před nástupem do ČT jsem dělala v rozhlase, a rozdíl mezi těmito médii není zase tak velký. Státní televize nebo státní rozhlas by mi ale také nevadil.
Jak se stavíte k otázce privatizace jednoho kanálu ČT?
Myslím, že dnes by to už vůbec nevadilo. Před rokem, když jsem měla slyšení ve sněmovně, jsem se domnívala, že je to nesmysl. Mně se program ČT 2 líbí, ale jde na něm převážně sport, který mě nezajímá. Naopak sleduji klubové filmy, které vysílá v noci. Podle mě by se nic nestalo, protože některé programy se objevují jak na ČT, tak na komerčních stanicích – třeba sitcomy, kde vám pustí smích, abyste věděl, že se máte zasmát. Kdyby v programu ČT nebyly, vůbec nic by se nestalo. Stačil by jeden kanál, který plnil roli zpravodajské stanice. Pořad, kde pan Kraus sekunduje veterináři, který kastruje kocoura, se mi prostě zdá být zbytečný. To by už bylo účelnější, kdyby tam sekundovala sestřička.
