Česká televize zaznamenala množství různorodých reakcí na včera oznámený záměr uskutečnit přímý přenos z veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze o odvolání Karla Srby a dalších tří obžalovaných. To se uskuteční ve dnech 30. – 31. října 2003.
Očekávali jsme, že první televizní přenos ze soudní síně v České republice vyvolá veřejnou polemiku. Pro Českou televizi představuje jak tato veřejná diskuse, tak vysílání významnou zkušenost, která pomůže v dalším rozhodování o možnostech informování o soudních řízeních. V kontextu těchto reakcí považujeme za nutné ujistit veřejnost, že rozhodnutí požádat soud o souhlas s uskutečněním přenosu předcházelo pečlivé zvažování všech okolností i souvislostí vysílání. Proto nyní můžeme zveřejnit 10 důvodů, které Českou televizi vedly k rozhodnutí:
(1) Případ se stal předmětem veřejného zájmu, a to jak s ohledem na podstatu obvinění a vysoké postavení Karla Srby ve státní správě, tak vzhledem k aktuálním diskusím o stavu soudnictví v České republice. Tento zájem ze strany veřejnosti považujeme za vážný a legitimní, nikoliv za senzacechtivý.
(2) Právní řád České republiky, konkrétně zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, umožňuje uskutečnit obrazový a zvukový přenos ze soudního jednání, jestliže k tomu dá souhlas předseda senátu. Soudce má ze zákona možnost uvážit všechny okolnosti a buď souhlas udělit, anebo nikoliv.
(3) Česká televize písemně požádala o souhlas s uskutečněním přenosu předsedu senátu Vrchního soudu v Praze, který povede odvolací řízení. Nepochybujeme, že soudce rozhodl o povolení přenosu po zvážení všech okolností případu. Jde o rozhodnutí nezávislého soudce a jako takové by mělo být respektováno.
(4) V trestním řízení rozhoduje soud o odvoláních ve veřejných zasedáních. Každý občan by tedy až do naplnění kapacity soudní síně mohl jednání bezprostředně sledovat. Vzhledem k omezené kapacitě a v neposlední řadě i vzdálenosti, která většinu obyvatel dělí od hlavního města, považujeme za správné zprostředkovat průběh jednání v televizním přenosu. Nerozumíme některým argumentům, proč přítomnost určité skupiny občanů, pro něž je soudní budova dostupnější, nevadí, zatímco televizní přenos pro ostatní občany je odmítán. Veřejnost nebyla vyloučena ani při hlavním líčení před Krajským soudem v Českých Budějovicích, novináři zde v průběhu procesu pořizovali obrazové a zvukové záznamy a v médiích hojně citovali výroky svědků, znalců, obhájců i obžalovaných.
(5) Nesouhlasíme s názorem, že přímý přenos ovlivní výsledek rozhodnutí soudu. Takový argument předpokládá, že by soudci porušili povinnosti, které jim ukládá Ústava ČR a dalšími zákony. Pro toto podezření nebyl předložen jediný důkaz.
(6) Předtím, než jsme požádali soud o souhlas, jsme zvláště pečlivě zvažovali možné asociace, jež přenos soudního jednání může vyvolat vzhledem k historické zkušenosti významné části obyvatel České republiky. Domníváme se, že pokud žijeme v demokratickém a právním státě, není možné srovnávat 50. léta s přítomností. Jsme přesvědčeni, že již prostor, který odvolací řízení skýtá pro uplatnění práva na obhajobu, popírá jakékoliv srovnání. Při úvaze, zda zvolit přímý přenos, nebo zkrácený záznam, sehrála rozhodující roli právě obava, že krácení by mohlo být vnímáno jako zkreslování argumentů, které proti obžalobě přednese obhajoba.
(7) Redakce zpravodajství při přípravě přenosu sleduje zásadu, která stojí nad všemi ostatními – striktně zachovat presumpci neviny a důstojnost soudního řízení. Až vysílání přenosu může ukázat, jestli toto pravidlo bude beze zbytku dodrženo. Uvědomujeme si odpovědnost všech, kdo se na přípravě přenosu podílí.
(8) Česká televize zjišťovala, jaké jsou zkušenosti zahraničních televizí s přímými přenosy soudních jednání. Je pravdou, že se právní normy pro eventuální přímé přenosy nebo i záznamy ze soudního jednání liší. Přirozeně známe obsah celosvětové diskuse, kterou provázel případ O. J. Simpsona. Na podkladě tohoto jediného a navíc výjimečného případu nelze podle našeho mínění zaujímat obecně platné závěry. V samotných Spojených státech amerických působí dokonce specializované televizní programy věnující se pouze soudním případům, včetně přenosů skutečných jednání (např. CourtTV, www.courttv.cz). Zkušenosti i zde jsou tedy nepochybně širší, a ne tak jednoznačné jako u přenosů z jednání O. J. Simpsona. Přesto jsme si vědomi, že nelze ani tyto zkušenosti mechanicky přenášet do České republiky. Za pozornost však podle našeho mínění stojí praxe, kterou zavedly mezinárodní soudy zřízené Organizací spojených národů. Například Mezinárodní soud pro zločiny na území bývalé Jugoslávie umožňuje nejenom volný přístup médií a veřejnosti, ale dokonce přímo na svých internetových stránkách (www.un.org/icty/index.html) šíří obrazové i zvukové přenosy a záznamy z jednání jednotlivých tribunálů. Rovněž, pokud se zmiňuje praxe ve Velké Británii, není situace natolik jednoznačná, jak by se z některých výroků zdálo. Je pravdou, že obecně tam není pořizování obrazových a zvukových přenosů či záznamů dovoleno. Je však třeba dodat, že například při vyšetřování smrti zbrojního experta Davida Kellyho (vyšetřování soudce Huttona) požádaly místní televizní stanice o přímý přenos z Královského soudu v Londýně. Není pravdou, že tato žádost byla zcela zamítnuta. Například BBC vysílala živě úvodní řeč Lorda Huttona a rovněž závěrečné shrnutí dosavadního projednávání případu. Soudce tehdy na přání rodiny zakázal přenosy z výslechů svědků. Doposud známý program odvolacího řízení v případu Karla Srby neobsahuje jediný svědecký výslech.
(9) Česká televize má ze zákona za povinnost přispívat k právnímu vědomí. Součástí osnov občanské výchovy pro základní i střední školy obvykle bývá návštěva opravdového soudního jednání, učitelé i žáci zpravidla dávají přednost trestnímu řízení, které jednou za školní rok společně navštíví.
(10) Česká televize si váží svých diváků a věří v jejich vyspělost. Proto bude vždy bránit právo občanů zaujmout vlastní stanovisko k otázce veřejného zájmu na základě přímé zkušenosti. Vzhledem ke složitosti případu považujeme za správné dát divákům možnost učinit si názor právě na podkladě přímého sledování této události. Obavy o schopnost veřejnosti rozumně reagovat nemají daleko k cenzuře z doby, kdy podobné argumenty sloužily ke zdůvodnění nejednoho zákazu.
