Vše se vyvíjí. A tak nikoho asi nepřekvapí, že i klasické zpravodajství je prezentováno jinou formou, než tomu bylo třeba před deseti lety. Média hledají nové modely, jak se zalíbit svému konzumentovi. Poodhalme tajemství nového termínu „infozábava“.
Všimli jste si něčeho v prvním odstavci? Ne? Tak schválně. Podívejme se na něj podrobněji.
První odstavec v tištěných médiích je od toho, aby nám ihned sdělil, o čem článek je. Dlouholetým trendem je do prvního odstavce vtěsnat to nejpodstatnější – fakta a závěr. Teprve v dalším textu se popisuje samotná událost. Až nakonec se vkládají případné statistické údaje.
Nedílnou součástí článků je i titulek. Poslední dobou se ukazuje, že je to nejdůležitější věc. Proč? Představte si, že máte na výběr dvě úplně stejné sušenky. Jenomže jedny jsou zabaleny v lákavém nápaditém obalu a druhé (úplně stejné) v obyčejném bez nápadu. Instinktivně sáhnete po těch prvních, protože vás budou přitahovat moderním stylem.
Stejné je to i v médiích. Kreativní tvůrci totiž přišli na to, že informaci je nutné prodat, stejně jako ty sušenky. Zvláště na trhu, který není monopolní.
Můžete mít jakéhokoliv „sólokapra“, pokud ho ale divákovi/čtenáři/posluchači (konzumentovi) nenabídnete v atraktivní formě, vlastní zpráva zazní do ztracena. To je jedna z mnohých pouček, kterou se řídí hlavně editoři v praxi. Vědí totiž, že zpráva funguje jako zboží, které prodává noviny jako celek, hlavní zpravodajskou televizní relaci, rozhlasové zprávy atd. A čím je větší čtenost/sledovanost/poslechovost, tím lze na produkt „nabalit“ větší reklamu a tím pádem i víc vydělat.
Média věnující se zpravodajství ovšem časem přišla na to, že tradiční zprávy už netáhnou. Nejsou prostě atraktivní. Potvrdilo se, že se lidé rádi baví. Průkopníkem byla samozřejmě bulvární tištěná média. Ta zavedla palcové titulky s dramatickým senzacechtivým obsahem. Mnohá přidají exkluzivní šokující fotografii od nějakého paparazi a navíc vlastní zprávu zabalí do křiklavých, nejlépe červených barev. Samotná informace je zábavného charakteru (XY se zamiloval, XY bere drogy, XY se opil, XY se rozvádí apod.).
Přísada číslo 1
Klasické deníky, považující se za tzv. seriozní média s konzervativním stylem, byly zaskočeny. Začal jim klesat odbyt a naopak bulváru stoupat. Zjistilo se, že lidé si raději koupí zábavnou oddychovou literaturu (rozuměj bulvární časopis nebo noviny), než černobílé periodikum, které nabízí podrobné analýzy, projevy, dlouhé zpravodajské články… A také „nudný jazyk“ a těžkopádný sloh.
Úplně stejně to platí i u televize nebo rádia. I když v jiné formě.
Vraťme se k prvnímu odstavci tohoto článku. Jsou v něm použity výrazy jako: prezentováno, formy, model, zalíbit svému konzumentovi, poodhalme tajemství, infozábava. Nabízí se otázka, zda je to ještě spisovná čeština. Zvláště nyní je aktuální. Odpověď je přitom jednoduchá. Ano, je.
Mnozí se totiž domnívají, že pod pojmem „spisovná“ čeština jsou věty typu: Vážení milí posluchači, vítám vás u televizních/rozhlasových přijímačů. Ale ono tomu tak není. Stejná věta lze říci jinak, a přesto to bude spisovná a kultivovaná čeština. Třeba. Vítejte u televize/rádia. Je to kratší, údernější a modernější. Typické pro komerční soukromé médium. Nemusí se snad dodávat, že nespisovnou a nekultivovanou češtinou se rozumí například: Milej posluchači, nazdar u tý bedny.
Už jsme si odhalili část toho, co se skrývá pod pojmem infozábava. Je to především moderní projev – spisovný a kultivovaný, avšak údernější a atraktivnější (slohový) styl jazyka (mluveného či psaného), pohrávající si s emocemi. Pozor! Nejde přitom stále o bulvární formu. Jako příklad jmenujme deník Mladá fronta Dnes, Televizní noviny na TV Nova nebo zpravodajství Radia Impuls.
Přísada číslo 2
Věnujme se už jenom tzv. seriozním médiím. Dilema každého zpravodajského týmu je, čím opět zaujmout. I zítra je den, ve kterém se počítá minimálně se stejným počtem konzumentů, ne-li větším.
Musí se vybrat témata, na která se redaktoři pohybující se v terénu zaměří. V první řadě jsou to informace z parlamentu, z Hradu, z ministerstev, z Úřadu Vlády. V další linii jsou to tuzemské regiony. Ze zahraničí se vybírají pouze zprávy nějakým způsobem týkající se Česka – Evropská unie (Brusel), USA, Rusko, Izrael, Irák, Afghánistán. V další řadě jsou to sousední a blízké země, jako Slovensko, Německo, Polsko, Rakousko, Francie, Itálie nebo Velká Británie. Teprve za nimi jsou asijské státy (Japonsko, Čína, Thajsko, Pákistán, Indie), a to většinou jen v případě nějakého rizika či katastrofy. Totéž platí i o Austrálii, Novém Zélandu a africkém kontinentu. Do zpravodajství samozřejmě patří ještě sport a ekonomika.
Seriozní média se ale zaměřila, kromě klasických politických událostí, i na informování z běžného života. To jsou především kriminální případy, neštěstí, nehody apod. Dalšími novými tématy se pak staly různé kulturní akce. Ovšem ne snad Pražské jaro, ale modní přehlídky, filmové festivaly, koncerty popových interpretů apod. Nechybí ani zajímavosti různého tématu.
Komerční média ale začala informovat své konzumenty především zcela novým stylem. Zajímavá informace není to, že se někde koná jakýsi festival, a že někdo získal nějakou cenu. Média se z celé akce zaměří pouze na určité objekty a těm věnují pak prostor ve svém zpravodajství. A tak se z televize, novin či rádia dovídáme, že herec XY byl oblečen v proužkovaném saku, a že herečka XY měla průsvitné šaty s rozparkem k tomu. Teprve druhořadou informací je, že Berlinale vyhrál film YZ. Úplně obdobným příkladem může být to, že novináři nás poinformují o tom, jak čeští poslanci v parlamentním bufetu si dva chlebíčky s limonádou mohou koupit za 17 korun. Nebo, že ministr obrany vystoupil s projevem před poslanci se zvýšenou teplotou 37C. A jen tak mimochodem schválili nějaký zákon.
Odhalili jsme další část toho, co se skrývá pod pojmem infozábava. Je to především informování i o nepodstatných věcech. Jsou to zprávy, u kterých se člověk mnohdy zasměje, někdy zanadává, získá pocit, že je in, ale také je rychle vypustí z hlavy. Druhý den dostane novou „várku“. Tady se už koketuje s bulvárem. Jako příklad jmenujme deník Mladá fronta Dnes, Televizní noviny na TV Nova nebo Radio Impuls.
Přísada číslo 3
Jakkoliv budeme mít pět, deset nebo dvacet samostatných zajímavých informací, zpravodajské médium nemá vyhráno. Jednotlivé zprávy se musí zkompletovat do jednoho celku. Tím je například 16stránkové vydání novin, dvacetiminutové televizní zpravodajství nebo hodina programu rozhlasové stanice.
Médium, které se rozhodlo využívat nový styl infozábava, musí dobře umět sladit odlišné informace. Těmi jsou například: schválený zákon, personální problémy na Nejvyšším soudě, vražda v jihočeské obci, riziko stávky učitelů, manželka bavorského premiéra se nedozvonila do domu, ve kterém u Karlových Varů vyrůstala, sochař Opočenský odmítl práci ve věznici, útok Izraele na Hamas, Albrightová svědčí o 11. září, zloději přepadli tokijské zlatnictví, na Slovensku před pětkou chrání žolík, hasičský vůz se v podještědské obci nevejde do garáže, muzikál Kleopatra má na Slovensku úspěch, nikaraguičtí poslanci se poprali v parlamentu, Zoo získala unikátní vosu, bude Sparta bez Kotrby?, Antoš si po výhře dal tlačenku s cibulí, Beckham získá svou první filmovou roli.
O tom, jak kompletní produkt bude vypadat, rozhodují většinou editoři vydání. Ti všechny příspěvky seřadí, dosadí na určité stránky. V televizní zpravodajské relaci se poskládají obrazové příspěvky hezky pěkně za sebou, to platí i o rádiu. Šikovně se vše proloží reklamou, předělem či písničkou.
Odhalili jsme další část toho, co se skrývá pod pojmem infozábava. Je to především šikovné sladění odlišných informací do jednoho celku. V elektronických médiích se příspěvky z domova, ze zahraničí, sportu, ekonomiky, ze šoubyznysu prolínají. Střídají se tzv. seriozní témata s oddechovými. Nejde o bulvár. Jako příklad jmenujme deník Mladá fronta Dnes, Televizní noviny na TV Nova nebo Radio Impuls.
Přísada číslo 4
Úvod tohoto článku jsme věnovali i upozornění, že titulek u tištěných médií v současné době hraje velmi důležitou roli. Jeho cílem je na sebe strhnout pozornost, přilákat konzumenta, donutit ho si článek přečíst. V elektronických médiích se hlavně využívá grafiky. Vizuální (pro televizi), nebo zvukové (pro rádio). Ovšem dnes více než jindy záleží na grafice i u tištěných médií. U novinových titulů došlo přímo k revoluci. Deníky získaly barvu a barevné fotografie. I ty nejkonzervativnější tituly musely opustit od celočernobílého designu. Pro zajímavost: tato revoluce zatím nedorazila do sousedního Německa. Tamější seriozní konzervativní deníky jsou stále většinou černobílé. Možná právě i kvůli tomu je německý tisk ve vleklé krizi. Přitom průzkumy ukazují, že mladí čtenáři by rádi četli barevnější noviny.
Opět platí, že médium, které použije svěží, moderní, atraktivní a kultivovanou grafiku, přitáhne k sobě více konzumentů. Je to stejné, jako s obalem na sušenky.
Odhalili jsme další část toho, co se skrývá pod pojmem infozábava. Je to především atraktivní grafika přitahující pozornost. Útočí na vjemové smysly. Pracuje se s emocemi. Samostatnou kapitolou jsou novinové titulky. Koketuje se s bulvárem. Jako příklad jmenujme deník Mladá fronta Dnes, Televizní noviny na TV Nova nebo Radio Impuls.
Přísada číslo 5
Jako každý pokrm i styl infozábava potřebuje čas od času různé dochucovací přísady. V našem pojetí tím můžeme chápat jako různé doplňkové věci. Taková přidaná hodnota k základu. Jistě, máme namysli přílohy. Ty se nejvíce používají u tištěných médií. Ale i rádio do svého programu zařazuje nějaký rozhovor, speciál nebo jen rubriku. U televizního zpravodajství se to týká nějaké výjimečné události, které se dává ve zpravodajské relaci větší prostor. Příkladem mohou být volby, přírodní katastrofa, válka.
Odhalili jsme další část toho, co se skrývá pod pojmem infozábava. Snahou je k základu přidat konzumentovi vždy něco navíc, něco extra. Hýčkat si ho. Nabídnout mu bulvární přílohu, ale i vysoce seriozní informace. Jako příklad jmenujme deník Mladá fronta Dnes, Televizní noviny na TV Nova nebo Radio Impuls.
Závěrem
Předminulý týden proběhl v Konírně Nostického paláce Ministerstva kultury ČR diskusní přednáškový pořad, který pořádal server Česká média. Mezi panelisty byli zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes Robert Čásenský, redaktor časopisu Týden Miroslav Korecký, ředitel Institutu mediální komunikace a nakladatel Petr Žantovský a mediální pedagog Milan Šmíd, přednášející žurnalistiku na FSV UK. Téma znělo, zda se bulvarizují české deníky.
Zajímavé slibné téma. Po dvou a půl hodinách ovšem přítomní nedospěli k žádnému závěru, snad jen, že se shodli pod vzájemným „nátlakem“, že se české deníky skutečně bulvarizují. Opravdu mně překvapilo, že dotyční pánové, jak z praxe tak teoretici, nepojmenovali současnou zpravodajskou žurnalistiku tím pravým jménem. Domnívám se totiž, že česká žurnalistika se ani tak nebulvarizuje, ale spíše si vytvořila svůj styl – infozábavu.
Věřím tedy, že všichni ocení tento článek, který se snad jako první snažil pojmenovat „věci tím správným jménem“. Základní kámen byl položen, tak směle k diskusi!
