Megafilm Indiana Jones na Nově

Bláznivá dobrodružství odvážného archeologa poprvé na televizních obrazovkách.
20. 4. Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy
18. 5. Indiana Jones a chrám zkázy
8. 6. Indiana Jones a poslední křížová výprava
Televizní festival Promax, který se konal začátkem dubna ve španělské Seville, znamenal pro TV Nova jedinečný úspěch. Tvůrčí tým redakce self promotion na něm totiž získal první cenu za upoutávku k filmu Titanic v kategorii nejlepší filmové promo, kterou jsme na obrazovkách viděli na jaře loňského roku. V současné době se stejná redakce představuje upoutávkami k megafilmu o Indiana Jonesovi. A protože se režisér Steven Spielberg vrátil k dobrodružstvím chrabrého archeologa třikrát, natočila i redakce self promotion tři odlišné verze. Všechny spojuje pouze ústřední hrdina, jména tvůrců a místo, kde vznikly. Na stanici pražského metra Vysočanská.
Upoutávky k filmům o Indiana Jonesovi
Dramaturgie: Daniel Gutvirth * Režie: Karel Janák * Grafik – výtvarník: Niké Papadopulosová * Kamera: Martin Šácha * 3D operátor: David Vrubel * Indiana Jones: Pavel Hradský
Redakce self promotion TV Nova
Dramaturgie: Daniel Gutvirth
„Chceme diváka překvapit.“
Na megafilm o Indy Jonesovi zvete opět velmi originálním způsobem – nově natočenými hranými upoutávkami, v nichž s  nadsázkou a na minimální ploše zachycujete příběh snímku. Proč? Nebylo by jednodušší udělat krátký sestřih původních filmových záběrů?
Bylo by to jednodušší, ale tolik by to nefungovalo. Diváci jsou už na běžné upoutávky  zvyklí, mnohdy je ani nevnímají. Přesvědčili jsme se, že víc funguje, když je překvapíme. Dokonce je lepší, když si začnou říkat, co to zase natočili, než když zůstanou lhostejní. Poprvé jsme se o tom přesvědčili, když jsme natáčeli upoutávku na Horoskopičiny Karla Šípa a zkopírovali jsme do ní slavnou koupelnovou scénu se závěsem z Psycha. Chceme prostě překvapit. Nejvíc se nám to povedlo, když jsme dostali na Vltavu Titanic.
Kromě zmíněného Titaniku jste podobným způsobem „zvali“ i na Den nezávislosti. Která z upoutávek byla nejtěžší?
Asi na Indiana Jonese, i když se zdá být na první pohled méně efektní. Byla ale velmi obtížná z produkčního hlediska. Točili jsme v metru, a mohli jsme natáčet nejen od okamžiku, kdy přestane metro jezdit, ale čekali jsme, až vypnou kolejiště. Což bylo asi v jednu hodinu v noci. Za deset minut čtyři jsme už zase všechno museli vyklidit. Točili jsme bez zkoušek, protože jsme na natáčení vlastně měli jenom čtyři dny, tedy čtyřikrát dvě a půl hodiny, což je strašně málo. Co jsme natočili, použili jsme, jindy třeba třikrát zkoušíme, než jedeme na ostro. Ze svých představ i nároků jsme však museli slevit i v dalších ohledech. Původně jsme například chtěli, aby Indové jeli na slonech. Půjčení slona však stojí od 150 do 200 tisíc, takže jsme couvli. Pak jsme chtěli velblouda, jenomže ten by se zase nevešel do tubusu metra a brnkal by hlavou o kabely. Nakonec tedy zůstali oslové. Takže nejmenší problém byl s koulí z první upoutávky – tu jsme udělali graficky.
Není vám líto, že výsledkem  je „jenom“ čtyřicetivteřinová upoutávka? Nezávidíte kolegům, kteří dělají dlouhý film?
Upoutávky jsou sice krátké, jenomže co jeden den natočíme, to už vidíme za pár dní na obrazovce. Nad dlouhým filmem přemýšlí tvůrce třeba pět let – a pak ho možná ani nenatočí.
Režie: Karel Janák
Absolvoval katedru hrané režie na pražské FAMU. Již jako student 3. ročníku se zúčastnil festivalu Eurofilm ve francouzském Sant Etienu, kde získal zvláštní cenu poroty. Kromě TV Nova spolupracuje s reklamními agenturami.
Děj upoutávek na filmy o Indiana Jonesovi  jste zasadili do pražského metra. Zdá se  vám metro nejtypičtějším  prostorem Prahy?
Vycházeli jsme z koncepce, kterou oddělení self promotion TV Nova nasadilo již při výrobě upoutávky na film Titanic – zasadit film do prostředí známého všem Čechům, tím pádem do Prahy.  V upoutávce na film Den nezávislosti například talíř rozboří pražské Národní muzeum. Když jsme dostali zakázku na Indiana Jonese, chtěli jsme, aby se nápad neopakoval. Měli jsme víc návrhů, jeden byl z Václavského náměstí, jeden byl z Hradčan a poslední právě z metra, které jsme ještě nepoužili.  Metro je vlastně trošku atypické, navíc se skvěle hodilo k  filmu, kde Indiana Jones stále probíhá jeskyněmi, chodbami a štolami.  Metro všichni znají a je také v podzemí. Ovšem jako prostor skýtá jistá úskalí, není mnoho času na natáčení. Proto bych rád upozornil na kameramana Martina Šáchu, který je výborný a hrozně rychlý. Takže pochvala pro Martina.
Je velký rozdíl mezi natáčením krátkých spotů a celovečerním filmem?
 
Rozdíl to určitě je, protože v „normálním“ filmu se pracuje s emocemi. Tvůrce má k dispozici hodinu a půl, může rozehrávat různé emoce, které lidé prožívají. Ve spotu musíte také zasáhnout emoce diváků. Jde o to, aby lidé z  krátkého úseku půl či tři čtvrtě minuty, kterou spot trvá, ucítili emoci, kterou můžou očekávat ve filmu. Díky tomu se nalákají na film, vědí, že se budou takhle bát, takhle smát, prostě takhle bavit. Je to hrozně těžké, protože se všechno musí nahustit do hrozně krátkého prostoru, vytvořit vlastně jistou zkratku. Když dokážete nějakým způsobem „vyšťavit“, „nabustrovat“ na takhle krátké ploše, jako je půl minuty, tak potom budete vědět, jak to udělat v celovečerním filmu.
S upoutávkou k filmu Titanic jste slavili úspěch. Získali jste cenu za nejlepší filmovou upoutávku na festivalu Promax v Seville. Jak tato upoutávka vznikala?
Titanic jsme vymýšleli s dramaturgem Tomášem Medkem, ani nevím čí byl jaký nápad. Vymýšleli jsme různé variace a nakonec nás napadla snad jediná možnost, umístit Titanic k nám na Vltavu. Původně jsme chtěli vytvořit seriál upoutávek. Začít v Děčíně, kde by Titanic překročil hranice, potom by projížděl všemi městy po Labi a na konci by se dostal do Prahy. Ale vzhledem k času, který na to byl, jsme zkracovali a zkracovali, až jsme se nakonec dostali jen do Prahy na Vltavu. Měli jsme veliké štěstí, že Tomáš Medek viděl kdysi rozhovor s jistým pánem z Chrastavy, který měl doma model Titaniku. Odjel do Chrastavy, zeptal se první paní, kterou potkal, a on to byl její syn. Měl doma dva metry sedmdesát dlouhý model Titaniku postavený z plechu a na dálkové ovládání, naprosto věrný. Nikdo nám nevěřil, že se nám podaří model zapasovat tak, aby působil, že opravdu pluje po Vltavě.
Koho jste na Promaxu pokládal za největší konkurenty?
Největším lídrem v televizních upoutávkách v Evropě je BBC, která každoročně shrábne půlku všech cen. Opravdu mají naprosto úžasné  kreativní oddělení.  Když jsme zjistili, že jsme nominovaní společně s BBC, už předem jsme balili. Do soutěže byly přihlášeny snímky z celé Evropy a my jsme se dostali mezi pět nominovaných, už to byl úspěch.
V jaké kategorii  jste soutěžili?
Naše kategorie se jmenovala „nejlepší filmové promo“. Jinak je Promax  nejprestižnější soutěž v Evropě, takové mistrovství Evropy v upoutávkách. Pokud evropské televize vyrobí něco, co stojí za to, tak tuto soutěž obesílají. Pro televizní kanály v západní Evropě není problém obeslat všechny kategorie, protože hodně vyrábějí. Mohli bychom to brát tak, že jsme Titanikem vytvořili nejlepší upoutávku na film v Evropě.
Změní se pro vás něco po tomto vítězství?
To je těžké, Nova je snad jediná televize, která se snaží a může vytvářet kampaně, které mohou konkurovat i v Evropě. Sledovanost je přes padesát procent, díky tomu jsou i prostředky na to,  být v tomto duchu lídrem televizních stanic. Nova se snaží být vpředu před ostatními televizemi. Mnohem víc nalákáte na film tím, když předvedete, že horor je strašidelný.  Když se divák během minutové upoutávky bojí, mrazí ho v zádech a na základě tohoto pocitu si řekne, že by film mohl být zajímavý a že ho bude sledovat. My doufáme, že díky úspěchu v Seville se ještě víc zvedne prestiž redakce self promotion.
A co vás nejvíc na Promaxu zaujalo?
Osobně mě zaujala spousta upoutávek, používají daleko víc humoru než my. My jsem zatím na prvním stupínku, snažíme se vytvářet velkolepé a perfektní upoutávky, ale ještě máme co dohánět směrem k humorné tečce.
Grafik – výtvarník: Niké Papadopulosová
Vystudovala Střední umělecko průmyslovou školu a Výtvarnou školu Václava Hollara obory propagace a design. Zlákala ji filmová tvorba, proto si na pražské FAMU zvolila obor animovaná tvorba a režie multimediálních děl. Se svými díly se zúčastnila několika výstav. Pro TV Nova pracuje od roku 1997.
„Práce na upoutávkách k filmům o Indiana Joneseovi pro mě nebyla tak složitá jako například na Titaniku, který jsme vytvářeli před rokem. Víceméně to byla spoustu drobných prací. Výtvarně nejnáročnější byl Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, první ze třech spotů, kde jsme vytvářeli trik valící se koule. Modelovala se ve 3D přesně podle filmu, struktura, osvětlení, barevnost, to se výtvarně týkalo mě, ale technicky ji vytvářel David Vrubel. Nejen že se trik měl podobat filmu, ale na kouli se vytvářelo logo Novy – spirála, která měla působit jakoby vytesaná do kamene. Vyráběla jsem noviny s fiktivními články a inzeráty o Indiana Jonesovi, plakát, který visel v metru, to všechno se objevilo v upoutávkách. Jak říkám spoustu drobných prací, které si člověk za chodu ani neuvědomí. Práce výtvarníka spočívá v tom, aby sjednotil všechny prvky a části, které upoutávku tvoří. Celek musí působit věrohodně a přirozeně.“
3D operátor a animátor: David Vrubel
Osm let se profesionálně věnuje 3D grafice, šest let spolupracuje s TV Nova. Vytvářel například promo k filmu Den nezávislosti a znělku k pořadu Zálety. Podílel se na vytváření znělek Akademie populární hudby, pracuje s tvůrci reklam.
Diváky jistě zaujme upoutávka na film Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy už proto, že kolejištěm pražského metra se valí obrovská kamenná koule, která pronásleduje Indiana Jonese. Trik vznikal v oddělení self promotion pod rukama 3D operátora Davida Vrubela. Vypadá jako samozřejmost, ale skrývají se za ním hodiny práce. V čem vlastně takový filmový trik spočívá?
Možná bych se vrátil k tomu, proč jsme použili trik a ne reálnou kouli, která Indiana Jonese metrem pronásleduje. Kdyby se vyráběla, byla by nejspíš z polystyrenu, dost by vážila a přesto by měla být dynamická. Rozhýbat ji při její váze a omezených podmínkách by byl problém.  Použili jsem program Alias-wavefront Maya, který simuluje virtuální prostor, ve kterém můžeme s modelem libovolně pohybovat, prostor není nijak omezený. Kouli jsme mohli libovolně nasvítit, dát ji jakýkoli materiál. Snažili jsem se přiblížit obrovské kamenné kouli z filmu, která na sobě měla praskliny, měla hrubou strukturu. Vytvořili jsme nejdřív jakoby drátěný model, který jsme různě zdeformovali, protože dokonalá koule prostě neexistuje a vypadá uměle. Vytvářeli jsme na ní logo Novy, spirálu, která měla působit jako vytesaná v kameni. Potom jsme museli celou kouli vmontovat do již natočených záběrů, nasvítit jí virtuálními světly, aby měl záběr stejnou atmosféru, jako materiál natočený v metru, kde svítí zářivky z pravé strany atd. Dalším krokem byla animace samotné koule, její valení po kolejích. Režisér si přímo určil, že se na začátku valí koule z tunelu, v dalším záběru se přibližuje k Indiana Jonesovi, zrychlí a nakonec mu šlape na paty. Koule se animovala podle již natočené herecké akce. Potom již zbývalo dodělat lesk, stíny, vytvořili jsme kus zdi, která v metru ani nebyla, kterou koule rozrazila a další.
Produkce: Vítek Drozda
Bojí se oslové v metru? Kde se hledá Indy Jones? Která stanice metra je nejhezčí?
Co bylo při natáčení upoutávek nejobtížnější?
Asi čas, protože jsme mohli točit jenom v noční přestávce metra. První den, kdy vznikaly záběry s koulí, byl ještě v pohodě, protože na scéně byl jenom Indiana Jones. Od dvanácti do jedné jsme točili záběry na nástupišti, pak Indianu, jak běží. Horší to bylo s osly – mohli přijet nejdříve v jednu a přesně ve tři museli odjet. Bylo totiž složité vymyslet, jak je na Vysočanskou dostat.  Nakonec jsme je přivezli v dřevěné boudě na drezíně z hostivařského depa. 
Jak se jim natáčení líbilo?
Myslím, že se trochu báli. Mezi kolejemi metra je asi třicet centimetrů hluboký žlab, do kterého se jim vůbec nechtělo. Nechtělo se jim dolů, nechtěli vozit lidi, špatně se jim couvalo. Podle scénáře měli utíkat jako o závod, nakonec šli jak mrtvoly.
Proč jste natáčeli právě na Vysočanské?
Při jednání v metru jsem se dozvěděl, že si můžeme vybrat pouze stanici na úseku Českomoravská – Černý most. Mým úkolem bylo najít tu, která je nejen hezká, ale i praktická, abychom do ní dostali zvířata, světla a další technické náležitosti. Nakonec jsme zvolili Vysočanskou, která je hezká. Praktická už míň. Proto jsme tak složitě řešili, jak na ní třeba dopravit zvířata.
Kolik komparsistů v upoutávkách účinkuje?
První den 15 a „hrají“ civilisty. Na druhý den jsme potřebovali 20 civilistů, na třetí 12 Indů a 8 civilistů,  čtvrtý den bylo na place 12 komparsistů.
A všechny dny byl na scéně představitel Indiana Jonese. Kde jste ho objevili?
V herecké agentuře. Na otázku, jestli nemají někoho, kdo by vypadal jako Indiana Jones, mi její pracovnice řekla, že zná tři.
Podle svých slov má Vítek Drozda školu života. „Uměleckou“ dráhu začínal v divadle Rokoko, kde si odbyl nejen civilní službu, ale zahrál i první divadelní roličky. Větší ho čekaly v divadle v Příbrami, časem však poznal, že divadelní gáže rozhodně nestačí na to, aby mohl být živitelem rodiny. Věděl, že rád něco organizuje a  stal se produkčním. V redakci self promotion televize Nova je od roku 1999.
Indiana Jones v Česku: Pavel Hradský
Pavla Hradského nabídka účinkovat v upoutávkách překvapila, ještě nikdy před tím se na žádném natáčení nepodílel. Byla to obrovská náhoda, neboť si na něho vzpomněla známá z herecké agentury. O své podobnosti s Harisonem Fordem nikdy nepřemýšlel. Neznal dokonce ani filmy o Indiana Jonesovi. Konkurz pro něho byl zajímavou neznámou. Lákala ho možnost stát se, byť jen na chvíli, představitelem kladné postavy, která si dokáže poradit v každé situaci.
Jak sám poznamenal, na chvíli v něm zvítězila mužská ješitnost, i když si uvědomoval, že se o žádnou závratnou hereckou kariéru nejedná, vždyť musel jen běhat, skákat a padnout. Pravda, v dost netypickém prostředí, v tunelu a kolejišti pražského metra.  Jeho civilní povolání se mnohdy neliší od práce kaskadéra, takže se svým krátkým hereckým výkonem neměl žádné problémy.
 Je stavař a velmi často leze po střechách. Přiznal se, že po této zkušenosti opravdu obdivuje hereckou práci, netušil totiž, kolik soustředění je pro ni potřeba, nedokázal si představit, jaké to je reagovat na čistě imaginární rekvizity. Musel totiž předstírat, že ho dohání obrovská kamenná koule.
Ilona Kaucká,
tiskové oddělení TV Nova