RECENZE – Zdá se, že TV Nova dospěla a pochopila svou neotřesitelnou pozici v českém televizním rybníce. Ve svých nových projektech přestává divákovi servírovat plejádu unifikovaných figurek a dovolí si ve středečním prime time představit film z vlastní produkce, jenž pojednává o lesbické minoritě. Dnešní recenze se bude zaobírat televizním filmem Jiná láska, který je součásti série Soukromé pasti.
TV Nova se začíná chovat jako osvícený monarcha. Vedení pochopilo, že Nově národ zobe z ruky, a proto si může dovolit více, než jen servírovaní tupých prefabrikátů, u kterých je divákovi jedno, jaký díl běží, hlavně když se to hýbe. Nova začala strkat nos do žánrů, na něž dosud měla monopol Česká televize. Podařilo se jí vrátit televizní detektivce nadprůměrnou úroveň a byla za to odměněna vysokou sledovaností a po několikáté se pokouší o vznik původního českého sitcomu (Recenzi Comebacku přineseme v některém z příštích týdnů.). Za nejodvážnější čin považuji vznik dvanáctidílné série televizních filmů Soukromé pasti, jejíž 3. díl s názvem Jiná láska je hlavním předmětem tohoto článku.
Televizní film je zvláštní forma audiovizuálního díla a u nás se jím dosud zabývala výhradně Česká televize (s výjimkou speciální prázdninové Ulice). V minulosti jako televizní film vznikly takové perly jako Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny (1977, 1978, režie: Marie Poledňáková) nebo Kráva (1994, režie: Karel Kachyňa). Karel Kachyňa také režíroval poslední zapamatování hodné televizní filmy – Kožené slunce (2002) a Cesta byla suchá, místy mokrá (2003). Ze stejného roku pak stojí ještě za zmínku televizní počin dalšího matadora české (československé) kinematografie Jiřího Krejčíka – Dědictví slečny Innocencie. V současnosti jsou televizní filmy (a sesterské televizní inscenace) v ČT pod taktovkou Zdeňka Zelenky a jejich úroveň spadla strmě dolů.
Ve světě je jednoznačným lídrem v televizních filmech (co do kvality) HBO. Z jejich produkce zde můžeme zmínit například film Občan X (Citizen X, 1995, režie: Chris Gerolmo).
Zajímavý námět vs. fádní scénář
Příběh Jiné lásky se točí kolem tzv. coming outu. Prvoplánově se dá říct, že ve filmu je zobrazena láska mezi dvěma hezkými mladými ženami, což může pro běžného diváka působit dostatečně atraktivně, aby si Jiné lásky zapnul. Vdaná učitelka Eva (Zuzana Stivínová) se ve svých třiatřiceti letech poprvé doopravdy zamiluje, a to do své šestadvacetileté kolegyně Daniely (Zuzana Norisová). Film pak ukazuje s jakými nástrahami se tato nečekaná láska musí vyrovnávat.
Problémem při scénáristickém zpracování takového námětu pro komerční subjekt, je myšlenka, že toto téma je už samo o sobě dost kontroverzní. Načež stačí vybudovat scénář pouze na této zápletce, vrstvením jednoho klišé na druhé. Scénáristka Petra Ušelová (spoluscénáristka tématově příbuzných Pusinek) příběh oholila na kost. Jedinou překážkou v lásce mezi Evou a Danielou byl pouze Evin manžel v hereckém podání Saši Rašilova. Velkoměstské okolí – až na očekávatelnou, dětsky nevinnou, ale krutou nenávist – přijalo nový milostný vztah s porozuměním, které se shoduje se současným moderním názorem na tuto věc. Film se tím pádem stal pouhým zobrazováním boje rozvádějících se manželů o děti. Bezproblémové přijetí homosexuálního svazku je typické ve větších městech. V zasazení příběhu do Prahy vidím zásadní problém slabé a málo nosné zápletky. Kdyby se děj Jiné lásky odehrával na maloměstě, nebo přímo na venkově, mohla by si scénáristka bez problémů dovolit spoustu politické nekorektnosti. Můžeme si říkat, co chceme, ale pohled na homosexuály je v naší společnosti ještě dost opovržlivý. Samozřejmě, že i tato cesta stavby příběhu má mnohá úskalí nabízející pohodlnou práci za pomoci klišé, ale nabízí přece jen bohatší zásobu zápletek. Nestalo se tak a Jiná láska se odehrává ve velkém, tolerantním městě, a to ve dvou rovinách. V jedné můžeme sledovat erotikou nabité obrazy nové lásky mezi Evou a Danielou, které vlastně nikdo nebrání (Pokrokově smýšlející a benevolentní ředitelka školy má pro obě pochopení.). Tyto pasáže kloužou po povrchu a celkově působí až moc podbízivě. Druhým plánem je milostný trojúhelník, v němž dochází k boji o děti. Tato zápletka přece jenom nabízí více a scénáristicky je zpracována na solidní úrovni. Svou prostotou mě velice zaujal závěr celého snímku. Film se odehrával v retrospektivě vyprávěné Evou neznámé osobě (nejspíš psychiatrovi, nebo psychologovi). Naštěstí se neobjevila násilně naroubovaná fatalita (třeba v podobě smrti jednoho z hrdinů), ale příběh jednoduše skončil, jakoby bez pointy, bez řešení. Eva přišla o rodinu i o přítelkyni, jediné co jí zůstalo je coming out a bludný kruh, z něhož nenašla cestu ven (vizuálně připomínán tapetami v garsonce a povlečením).
Formální nenápaditost
Obrazově na mě Jiná láska působila příliš povrchně a nudně. Až moc byla vidět snaha o nahrazení rozpočtových omezení rádoby současným a moderním snímáním. Těkavou kameru a divoký střih doplňovala elektronická hudba (skupina N.O.H.A.), které se ve filmu objevovalo více než hodně. Častokrát film připomínal spíše jen sérii videoklipů spojených různě dlouhými promluvami.
Zdálo se mi, že režisér Martin Dolenský (režie filmu Chyťte doktora) se formální stránkou filmu zabýval na úkor propracování obsahu. Přesto mu nelze upřít viditelnou a poctivou práci s herci, což se ukázalo zejména u suverénních dětských představitelů.
Norisová ve stínu Stivínové
Jiná láska stojí a padá s výkonem herečky Zuzany Stivínové, respektive svých vrcholů dosahuje v obrazech, v nichž tato herečka hraje. Stivínová dokázala svou postavu Evy vybudovat na jemných detailech, jako jsou pohyby očí nebo hlavou. Díky ní se Eva stala uvěřitelnou a živou ženou, jež se ocitla v komplikované životní situaci.
Proti jejímu výkonu stojí mdlá Zuzana Norisová. Ta souboj s postavou Daniely prohrála na celé čáře. Ve vypjatých scénách po herecké stránce selhávala a místo životnosti a přirozenosti byl divák svědkem nepřirozené, umělé a nedůvěryhodné figury.
Příjemně mě překvapil Saša Rašilov v roli podváděného manžela. Rašilov dokázal v rámci své postavy předvést několik zajímavých poloh a obohatit ji zajímavými minipříběhy.
Sérií Soukromé pasti se TV Nova pustila na tenký led televizních dramat ze současnosti. I přes některé výtky, musím tuto aktivitu kvitovat s velkým povděkem a jen doufat, že takovýchto projektů bude přibývat. Konečně je totiž, co hodnotit, což je to nejdůležitější. Těším se na dobu, kdy nebudu muset brát zřetel na to, že jde o průlomovou věc.
Hodnocení (10 bodů je maximum)
●●●●●●○○○○
Soukromé pasti
3. díl Jiná láska
premiéra 24. září 2008 ve 20:00 na TV Nova
Vedoucí projektu: Tereza Kopáčová
Režie: Martin Dolenský
Scénář: Petra Ušelová
Kamera: Pavel Berkovič
Architekt: Pavel Rample
Hudba: N.O.H.A.
