V amerických médiích se objevily zprávy, že by se měly natočit další díly oblíbeného seriálu Friends (Přátelé), který skončil v roce 2004. Za čtyři dvojdíly by měl každý z šestice herců populárního seriálu dostat po pěti milionech dolarů.V amerických médiích se objevily zprávy, že by se měly natočit další díly oblíbeného seriálu Friends (Přátelé), který skončil v roce 2004. Za čtyři dvojdíly by měl každý z šestice herců populárního seriálu dostat po pěti milionech dolarů. Šéf NBC Universal Televison Group Jeff Zucker k těmto spekulacím poznamenal, že na nich není ani zbla pravdy. Ať už to pravda je nebo není, v každém případě byli Přátelé po deset let diváckým hitem nejen v USA, ale i v jiných zemích. V čem bylo kouzlo tohoto seriálu a jak vůbec vzniknul? To se Vám pokusí přiblížit následující řádky.
U zrodu seriálu stojí producentská dvojice Marta Kauffman a David Crane. Ti se znali už z dob svých studií na Brandels University ve Walthanu ve státě Massachusetts. Po absolvování studia se oba přestěhovali do New Yorku a pracovali na brodwayských muzikálech. a v tomto období poznali Kevina Brighta. Ještě v době kdy pracovali na seriálu Dream On, projednávali na jedné schůzce s programovými pracovníky Warner Bros návrhy tří sitcomů pro sezónu 1994/95. Dva návrhy neuspěly, ale NBC s nimi podepsala smlouvu na šest dílů seriálu Friends like us (Přátelé jako my). Ten se odehrával v New Yorku a jeho hrdiny bylo šest přátel okolo pětadvaceti let, kteří řeší své problémy a starosti a divák se s nimi jednoduše identifikuje. Během příprav na natáčení se stále měnil název. Uvažovalo se nejen o Friends like us, ale také o Across the Hall nebo Six of One. Protože ale jde v podstatě o to, že každý hrdina je tu v každou chvíli pro každého, bylo nakonec vybráno jednoduší jméno Friends.
Nápad i název byly na světě, smlouvy podepsané. Teď šlo ještě o to, nalézt vhodné herce. Casting Director Ellie Kanner a producenti Marta Kauffman, David Crane a Kevin Bright začali na jaře 2004 hledat ty správné představitele hlavních rolí tohoto seriálu. Na každou roli vyzkoušeli stovku uchazečů. Protože chtěli opravdu ty nejlepší herce, kteří správně vystihnou charaktery postav, trval casting poměrně dlouho. Fanouškům tohoto seriálu určitě není potřeba představovat šestici Monica Geller, kterou hraje Courteney Cox. Původně měla hrát Rachel, tvůrce ale přemluvila, aby ji obsadili do role Moniky. Postavu Rachel Green ztvárnila Jennifer Aniston. Phoebe Buffay připadla Lise Kudrow. Joey Tribbiani se ve skutečnosti jmenuje Matt LeBlanc, Chandlera Binga hraje Matthew Perry a Rosse Gellera David Schwimmer.
Nápad, název i herci byli. Teď ještě titulní melodii. Tady si producentské trio přálo nějaký hit. „Úplně jsem dostala husí kůži, když jsem tu písničku slyšela v autě, jak ji hráli v rádiu. Měli jsem hit. To bylo k nevíře,“ vzpomíná producentka Marta Kaufmann na to, jak objevila song I´ll be there for you. Všichni tři producenti si tento song zamilovali a vybrali si ho za titulní melodii.
Nápad, název, herci i titulní melodie byly. Ještě chyběla znělka, něco čím by každý díl začínal. Obrázky, které by doprovodily titulní melodii I´ll be there for you. Když byl vybrán i tento úvod, mohlo se začít natáčet. Kulisy se postavily v hale číslo 24. Tehdy ještě nikdo netušil, že tady budou stát deset let a že hala 24 bude první, která bude jednou pojmenována a nebude se označovat jen prostým číslem.
A jak vznikal scénář? Na poradách autorů se projednaly různé nápady, ze kterých se následně vyvinul příběh, který byl poté rozdělen do jednotlivých scén. Na to měl tým autorů zhruba týden. Na další poradě se scénáristi dohodli, které tři příběhy použijí. Každá epizoda se totiž skládá ze tří jednotlivých příběhů. Z toho každý z autorů sestavil obrys epizody, který se pak dále projednával s producenty. Další týden byl věnován vlastnímu psaní scénáře. Další čtyři dny se pracovalo na vtipných scénkách. Nakonec se scénáristi sešli s herci a vypilovali definitivní podobu scénáře.
Když byl hotov, začali se herci učit text a začalo se zkoušet. Jedna zkouška proběhla za přítomnosti týmu scénáristů a producentů, kdy se testovaly různé vtipy. Pak se scénář předložil k nahlédnutí studiu a také televizi NBC. O tři dny později se pak začalo na epizodě pracovat s režisérem, který mj. určil polohy kamer. Další den večer (v úterý) se celá epizoda (až na některé výjimky) natáčela za přítomnosti diváků. V případě, že se publikum dost nesmálo, tak se scéna přepsala. Diváci tady při natáčení působili jako pokusní králíci. Když se nesmálo pět set lidí v natáčecí hale, bylo jasné, že se nebude smát ani divák u obrazovky.
Smích, který se v Přátelích ozýval, býval až na pár výjimek pravý. Natáčení probíhalo, jak už bylo řečeno, před zraky diváků podobně jako, když se natáčí nějaká zábavná estráda. Ve studiu bylo přítomno pět set diváků. Dostat se sem znamenalo rezervovat si lístky, které byly zadané minimálně rok dopředu. Zatímco se scéna připravovala, byla za černými zástěnami, které sloužily jako opona. Pak se začalo hrát. Diváci vše sledovali téměř jako v divadle. Všude ale pobíhali lidé s mikrofony, jezdily kamery a navíc se nezdařené scény opakovaly. Aby se diváci pořád bavili, vystupovali v přestávkách mezi natáčením komici s jejich stand-up komediálními čísly, konaly se různé soutěže a i herci seriálu bavili přítomné.
Díky přítomnosti diváků, kteří se doopravdy smáli, je přes 80 procent smíchu opravdového. Pouze důležité scény, které měly být překvapením a natáčely se proto bez diváků, byly smíchem vybaveny dodatečně ze záznamu. Protože se některé vtipy nedají přeložit, tak například v německé verzi byl smích v některých částech odstraněn a naopak zase dodán tam, kde se dalo zavtipkovat v překladu.
Uprostřed haly, kde probíhalo natáčení, byl byt Moniky. V pravé části pak Central Perk Cafe a nalevo se prostředí měnila. Podle potřeby tady byl byt Phoebe nebo Joeye. V posledních řadách seriálu už vypadaly dekorace velice přesvědčivě. Na začátku tomu tak ale nebylo. Jednalo se o jednoduché a nekvalitní kulisy. Veškeré vybavení bylo už používané a celá dekorace se dala dohromady z toho, co se našlo ve skladech Warner Bros. Tak to bylo i se slavným gaučem z Central Perku. Od druhé řady už tady byla opravdová alej s pravým štěrkem a pravým dlážděním. Díky tomu se přes ně dalo jezdit autem a tak se ´mohly ve studiu natáčet i venkovní scény.
Když Přátelé začínali, pilotní díl The one Where Monica Gets a Roommate se vysílal 22. září 1994, tak se původně jednalo o šestidílný seriál, kterému nikdo nepředvídal dlouhou budoucnost. Postupně ale začali právě Přátelé naplňovat slogan své mateřské stanici NBC Must See TV. V USA přilákali k obrazovkám 25 milionů diváků týdně. Úspěch slavili v dalších dvaceti zemích. Nadšení nebyli jenom diváci ale také kritici. Seriál obdržel 61 nominací na Emmy, z toho šest jako nejlepší komediální seriál. V roce 2000 získal Emmy za svůj výstup v Přátelích Bruce Willis. Další ceny, kterými se seriál nebo alespoň nominacemi může chlubit jsou People´s Chocie Award, GLAAD Media Awards, PGA Golden Laurel Awards, TV Guide Awards a další. Když byl v roce 2000 nominován na Emmy za hlavní roli Matthew Perry, nechal se z nominační listiny vyřadit s odůvodněním, že si nepřipadá, jako by v Přátelích hrál hlavní roli. Těch tam totiž bylo šest.
Přátelé byli opravdu přáteli. Dokonce se kdysi dohodli, že kdyby se jeden z nich rozhodl seriál opustit, nikdo z nich by už v seriálu nepokračoval. Kultovní režisér Přátel James Burrows vzal partu šesti herců, kteří vzešli z castingu, ještě před začátkem natáčení prvního dílu na výlet. Leteckým speciálem s nimi letěl do Las Vegas. Tam měla šestice čas se poznat. Při zpáteční cestě už z nich byla skvělá parta a při natáčení magazínu Entertainmaent Tonight v zimě 1994 už působili, jako by byli dlouholetými přáteli. A to je zřejmě tajemstvím jejich úspěchu. Jak herci potvrdili v rozhovoru s královnou talk-show Oprah Winfrey, jejich přátelství nerozhodí ani konce seriálu. Právě tato opravdová pospolitost dělala na diváky dojem. Bulvární tisk se sice snažil je proti sobě poštvat a trochu je rozhádat, vždycky ale drželi při sobě.
Úspěšný seriál, který byl trhákem na americkém (a nejen na něm) televizním trhu, skončil 6. dubna 2004. Posledních sedm let byl jedničkou mezi americkými sitcomy a posledních šest z celkem deseti let byl číslem jedna v cílové skupině 18-49. Tak se Přátele zařadili po bok takových seriálů jako M*A*S*H, The Cosby Show, Roseanne, Cheers a Seinfeld.
Poslední dva díly (235 a 236) si nenechalo ujít skoro 66 milionů diváků. Na řadě míst se konaly speciální rozlučkové party. Na Times Square v New Yorku se oba díly promítaly na ohromné obrazovce, kde jindy běží reklamy. Rekordní sledovanosti ve své sedmnáctileté historii dosáhlo i tehdejší vydání Tonight Show (moderátor Jay Leno), kde byli hosty právě herci z Přátel. Seriálu se dostalo i takové cti, že po něm byla pojmenována hala, kde se natáčel. Do té doby haly jména neměly a označovaly se pouze čísly.
