Překvapuje mne, kolik se v posledních dnech mezi novináři vyrojilo právních odborníků. Od boku střílejí argumenty, že s pořadem České televize Taxi, prosím je všechno v pořádku. Zároveň zpochybňují či přímo zesměšňují komunistickou poslankyni Zuzku Rujbrovou, která celou kauzu svojí stížností odstartovala. S Rujbrovou přitom nemusíme souhlasit, co se týká jejích politických názorů, ale odbornost v právních záležitostech jí jistě upřít nelze. Touto kauzou se již zabývala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), Český rozhlas 1 – Radiožurnál odvysílal na toto téma besedu. Paradoxní je, že, odmyslím-li si tradičně hulvátskou formu vystupování předsedy FITESu Jana Krause, jeho argumenty v rozhlasové debatě byly věcně prakticky stejné jako ty, co jsem užil i já při rozpravě na zasedání RRTV. Jaké? Za prvé: Česká televize vysílá záznamy výpovědí taxíkem svezených občanů s jejich dodatečným písemným souhlasem. Za druhé: Pořady založené na podobném principu skryté kamery nejsou ani na našich obrazovkách žádnou novinkou, stačí si připomenout všechny ty Ptákoviny, Na palmě apod. Tak proč tolik rozruchu zrovna kolem Taxi, prosím? Tady však jakákoli podobnost s Krausem končí.
Zatímco Kraus, tradičně neschopný slyšet, natož připustit, jediný věcný argument názorového oponenta, odešel z rozhlasové debaty nepochybně přesvědčený o své neomylnosti a vševědoucnosti, stejně jako do ní přišel, já jsem byl po rozpravě na RRTV nucen svůj názor pod tíhou právních argumentů korigovat. Proč? Protože věc je přece jenom o něco složitější, než jsou ochotni připustit někteří novináři, kteří své názory zřejmě opírají spíše o osobní sympatie a antipatie k aktérům, než o právní rozbor problému. Podstatné argumenty jsou dva. Mezi Ptákovinami a podobnými pořady založenými především na gagu a Taxi, prosím, kde se natáčejí, ba dokonce přímo mámí osobní výpovědi, je jistý kvalitativní rozdíl. A hlavně: chce-li někdo natáčet vaše osobní výpovědi, nestačí k tomu dodatečný souhlas, podle zákona je třeba PŘEDCHOZÍ souhlas.
RRTV sice případ ještě neuzavřela, přesto si dovolím předvídat výsledek. Pořad Taxi, prosím neporušuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, proto jej rada odloží. Pořad je však zřejmě v rozporu s jiným zákonem, a proto se věcí zcela oprávněně zabývá také Úřad na ochranu osobních údajů. Jsem přesvědčen, že kdyby se kdokoli z natočených zákazníků „taxikářů“ Krause a Duška obrátil na soud a žádal náhradu, uspěje. Za paradox doby lze označit, že za práva a svobody občana se bere komunistická poslankyně, zatímco částí veřejnosti oblíbený, leč samozvaný tribun lidu hájí právo na šmírování ve jménu legrace. Dodejme – legrace jemu zaplacené.
Petr Štěpánek
