Začátek devadesátých let byl dobou plnou zmatku. Nikdo si přesně nebyl jistý, co má dělat, a to se týkalo i televizní zábavy. Existující formáty se hromadně zahazovaly a nové neexistovaly. Už potřetí se vracíme k sérii článků, která mapuje vývoj televizní zábavy v Československu a později i v České republice. Dnes nás čekají léta devadesátá.
Porevoluční zmatky
Na začátku devadesátých let se vzedmula vlna návratů. Vraceli jsme se do archivů, návrat na obrazovku prožilo i mnoho osobností, které musely v předchozích desetiletích televizi z politických důvodů opustit. Tento trend se nevyhnul ani televizní zábavě. Často ale návraty působily víc rozpačitě než zábavně. Příkladem mohou být hovory H ještě po dvaceti letech. Přestože byl Miroslav Horníček mistrem konverzační zábavy, tento návrat se zkrátka nevydařil. Kouzlo původních Hovorů H bylo to tam a cyklus působil jako smutná vzpomínka na to, co by bylo, kdyby nebylo normalizace.
Hovory H se po dvaceti letech staly smutnou vzpomínkou.
Celkově působila televizní zábava v prvních porevolučních letech velmi rozpačitě. Pořadů, které přežily revoluci, bylo poskrovnu a nové formáty se často šily horkou jehlou nejistého scénáristy. Chybějící koncepce tak občas plodila dnes až neuvěřitelné paradoxy. Divák na jedné straně mohl narazit třeba na cyklus Dr. Jana Pixy, který se vracel k nejlepším filmovým a divadelním dílům posledních dekád, a na straně druhé na soutěž Miss monokiny.
Tato dramaturgická rozpolcenost ČST, či později ČT způsobila, že řada pořadů, které by jinak měly šanci na úspěch, definitivně zapadla a v divácké paměti zůstaly často především akvizice, které měly původně spíš tvořit programovou vatu. Například na dobrodružné soutěže jako Pevnost Boyard, nebo Stopa Xapatanu dodnes řada diváků nezapomněla, zatím co se vzpomínkami na původní tvorbu už je to horší. Nicméně i v té se nějaké výraznější pořady našly.
Doba soutěží
Snad kromě pořadů s Halinou Pawlovskou, ve kterých se jedlo, pilo a bylo V žitě, jsme v devadesátých letech na veřejnoprávních obrazovkách především soutěžili. Jen málokterý divák zmeškal třeba vysílání legendární Tutovky, která byla vlastně první televizní soutěží, ve které se hrálo o opravdu zajímavé finanční částky. Celá soutěž byla krom toho spojena s loterií, takže diváci měli o důvod víc zůstat přilepení u obrazovek. Mimochodem, Tutovka dosáhla takového úspěchu, že televize připravila i její dětskou verzi.
Úspěšné byly ale i soutěže, ve kterých nešlo jen o peníze. Za vzpomínku rozhodně stojí historická soutěž O poklad Anežky České, nebo koprodukční Hry bez hranic, které daly divákům pocit, že Česká republika může v Evropě nejen hrát, ale i vyhrát. Nejplodnější bylo ve výrobě soutěžních pořadů brněnské studio ČT. Celých pět let, od roku 1996 do 2000, na obrazovkách vydržela vědomostní soutěž Pyramida a téměř všichni, kdo prožívali devadesátých letech dětství pak asi jen tak nezapomenou na míčky štěstí, které na soutěžící sypalo brněnské studio v soutěži Hip hap hop.
Kuličky štěstí se sypaly v Brně každý týden.
Naopak naprosto v zapomnění skončila například soutěž Co je to?, kterou jsme mohli najít v programu v letech 1990 a 91. Soutěž byla založena na podobných disciplínách jako později mnohem úspěšnější Kufr, ale místo různě velkých kufříků si soutěžící mohli odnést zlatou cihličku. Málokdo si také dnes už vzpomene na soutěžní pořad Vaše velká premiéra, ve které soutěžily novomanželské páry. Soutěžící skládali bedýnky, nebo povlékali postele a za to si mohli odnést od vysavače přes pračku až po zájezd. Ovšem pravda, že kanál OK3, na kterém byla Vaše velká premiéra k vidění, nabízel za svou krátkou existenci daleko zajímavější pořady, ve kterých byly k vidění dvojice a to ne nutně novomanželské, takže v tomto případě se jedna zapomenutá soutěž téměř nepočítá.
Kanál OK3 vznikl díky opuštěným frekvencím po sovětské televizi a přinesl mimo jiné i první závan televizní erotiky.
První komerční pokusy
V roce 1993 se objevila první komerční televize. Ne, nebyla to Nova, ale TV Premiéra, která se později změnila v dnešní Primu. Premiéra sice primárně nesázela na vlastní tvorbu, ale i v jejím programu se občas nějaká objevila. Mimo jiné jsme se na obrazovkách tak mohli pokochat prvním televizním pokerem, který byl vlastně první nízkonákladovou telefonickou soutěží na českých obrazovkách.
Jestliže bychom z dnešního pohledu o Telepokeru řekli, že byl nízkonákladový, pak následující soutěž by musela spadnout do kategorie vychytralá žebrota. Jmenovala se Šťastná trojka a byla založena na dnes naprosto nemyslitelném principu. Moderátor uvedl vždy jednu reklamu a následně položil divákům otázku týkající se třeba přesného znění reklamního sloganu. Diváci, kteří pečlivě sledovali reklamu mohli zavolat na telefonní číslo a pokud měli štěstí vyhrát tři tisíce korun. Šťastná trojka byla natolik založená na otevřené i skryté reklamě, že dnes by nejen Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, ale i divákům vypadly oči z důlků.
Hudebním proudem S.O.S provázeli Pavel Anděl, nebo Bořek Slezáček.
Většina pokusů Premiéry o televizní zábavu působí z dnešního pohledu až komicky amatérsky a málo komu uvízly v paměti. Jedním z mála pořadů, na který si ale asi nejeden z někdejších diváků této televize vzpomene, byl hudební blok nazvaný S.O.S. Přestože vznikl, jako nízkonákladová výplň odpoledního vysílacího času stal se, společně s telenovelou Manuela, asi nevýraznějším programovým prvkem této první komerční televize.
A ještě jedna perlička nakonec. Myslíte, že s první talk show přišel Jan Kraus a že první komerční televizí Mirky Všetečkové – Čejkové byla Nova? Ale kdepak. Byla to právě Premiéra, která jako první nasadila pořad s názvem Tókšou a jeho moderátorkou byla právě Mirka Všetečková.
Tento díl měl být původně posledním z celé série, jenže zábavy, i pseudozábavy bylo v posledních dvaceti letech na televizní obrazovky vypuštěno tolik, že je lépe vzpomínat na ni v menších dávkách. Příště se tedy k televizní zábavě vrátíme naposled. Čeká nás nástup Novy, pět minut slávy Primy, i současnost.
