RECENZE – Česká televize nabídla svým divákům v neděli 18. října premiéru televizního filmu Jana Svobody s názvem Les mrtvých. Anotace slibovaly historické drama s prvky hororu. Dokonce se v souvislosti objevil i pojem „filozofujícího thrilleru“. Možná by se těchto věcí diváci i dočkali, kdyby jen pochopili, o čem celý film vlastně byl.
Česká televize uvedla v posledních dvou nedělních prime time premiéry, které se odehrávají přibližně ve stejné době. Zatímco se děj Sněžné noci odehrával před vypuknutím 1. světové války, Les mrtvých byl zasazen do roku 1919. Stejné desetiletí, v němž se oba příběhy odehrávají, je však to jediné, co mají oba filmy společného.
Zmatený scénář dramaturgie pustila nejspíš bez úprav
Les mrtvých vznikl na motivy povídky Náhoda od rumunského spisovatele Gib Mihaesca. Do reálií z okolí Brna text převedl scénárista Alois Ditrich. Hlavním problémem je skutečnost, že si scénárista nejspíš nevyjasnil, jaký příběh chce vyprávět. Z celkového dojmu lze říci, že v Lesu mrtvých šlo o mladého a ne příliš úspěšného sedláka, který chystá s místním židovským obchodníkem (lichvářem?) podvod na svého bohatého tchána a zároveň by se rád zbavil i onoho Žida, aby na tom vydělal, co nejvíce. Do toho všeho zamotává scénárista divokou manželku, zběhy z Haliče, představy hlavních postav a otázky celoživotních lží (sedlákovo chování během 1. světové války), místní legendu o vyvražděné svatbě (Počet devíti křížů byl snížen na sedm.), a tak dále. Celkově to není špatný materiál pro výstavbu tajemného a mrazivého příběhu. Avšak Ditrich nedokázal ve svém scénáři vyjasnit příběh tak, aby byl srozumitelný pro každého.
Když se scénárista zamotá do vlastního díla, musí zafungovat dramaturg, který hodí záchranné lano a pomůže celý scénář vyjasnit. U Lesa mrtvých však bohužel dramaturgie vůbec nezafungovala. Josef Souchop v této pozici nedokázal vyznačit jasné priority příběhu.
Snaha o záhady a nejasnosti na prvním místě
Nevydařený scénář ještě více znepřehlednil režisér Jiří Svoboda (např. Prokletí domu Hajnů z roku 1988). Ostré přechody mezi touhami a realitou, které divák odhaloval až zpětně by u dobře napsaného příběhu fungovaly, avšak v tomto případě diváka mátly ještě více. Vrcholem byla závěrečná scéna, kdy (nejspíš) došlo k propojení vizí s realitou a sedlák Michal (Jan Dolanský) koukal sám na sebe, jak umírá.
Velmi špatně byly ukázány motivace jednotlivých postav. Kromě tchána (Emil Horváth ml.) a Žida (Dušan Lenci), u nichž byla motivace řečená i logická, nebylo jasné, proč postavy jednají tak jak jednají. Vše působilo neuvěřitelně a zmateně. Motiv vyvražděné svatby jezdící na žebřiňáku byl nakonec jediným pevným bodem.
Režisér Svoboda se snažil divákům předložit příběh, u něhož by je mrazilo v zádech, jenže zapomněl na elementární vyprávění příběhu. Některé detaily nepostrádaly potenciál, avšak vše naprosto ničila bezmoc a zmatenost, která se z režiséra nutně přesunula na diváka.
Kamera je nějak nakřivo
Jedním z mála pozitiv na Lesu mrtvých je fakt, že byl celý natáčen v reálu, takže se divák dočkal nepřeberného množství „tajuplných“ nočních záběrů lesa. Přesto si myslím, že kameraman Ivo Popek až příliš využíval křivých záběrů. Tuto „hororovou berličku“ však nedokázal zaplnit zajímavě komponovanou mizanscénou a záběry tak často působily zbytečně a prvoplánově.
Věrně působily kostýmy, které rozhodně nerušily snahou o strhnutí pozornosti, ale přesně zapadly do atmosféry, kterou se tvůrci snažili (bohužel většinou marně) vytvořit.
Ještě bych se rád zmínil o nejzajímavějším momentu celého filmu. Oceňuji práci se zvířaty, když si tvůrci vyhráli s mikropříběhem veverky (neměl nic společného s Dobou ledovou). Kdyby se podařilo vybudovat hrůzyplnou atmosféru (jak bylo v plánu), byl by tento roztomile zcizovací efekt parádní. Takto jej lze ocenit pouze za trpělivost i obrazovou invenci (podhled na šplhající zvíře) při výrobě těch cca tří záběrů.
Jak hrát postavy s nejasnou motivací?
U filmu vše souvisí se vším. Dokonale zde funguje efekt sněhové koule, takže se na zmatený scénář nutně balí zmatená režie, která se přenáší i na herce. Jan Dolanský se tak omezil pouze na vykulený výraz a rtuťovité pohyby. Lívia Bělovič jako jeho manželka Fantoša zase nečekaně provokovala hlasitou koketérií s kýmkoliv a to bylo vše.
Nejlepší herecký výkon předvedl Dušan Lenci jako židovský obchodník. Hrál úsporně, nenápadně a uvěřitelně. Jiří Pecha byl obsazen do tradiční role opilého dědka (Jsem zvědavý, zda se objeví někdo, kdo nechá plně vyniknout dramatický potenciál tohoto herce.) Emil Horváth ml. neměl příliš velký prostor, ale i v tom málu, co měl dokázal přesvědčit o svém hereckém umění.
Záhadou je pro mě Milan Kňažko. Podle všech databází ve filmu hrál. Bohužel se mi nepodařilo zjistit koho.
Co říci k Lesu mrtvých závěrem? Šéfdramaturg (nebo osoba povolaná k tomuto činu) měla při kontrolní projekci film vrátit do střižny, kde se mělo stříhat, stříhat a stříhat. Na dotáčky už asi nebyly prostředky, takže do terénu je vyslat nemohl. Nikdo tento krok bohužel neučinil. Česká televize tak nabídla prapodivnou a těžko koukatelnou směsici. Brněnské studio České televize tak Lesem mrtvých rozhodně nepřispělo do budoucího Zlatého fondu.
Hodnocení (10 bodů je maximum)
●●○○○○○○○○ – bod za některé herecké výkony a za veverku:-)
Les mrtvých
premiéra 18. října 2009 ve 20:00 na ČT1
námět: Gib Mihaescu povídka Náhoda
scénář: Alois Ditrich
dramaturgie: Josef Souchop
kostýmní výtvarnice: Evženie Rážová
kamera: Ivo Popek
režie a spolupráce na scénáři: Jiří Svoboda
hrají: Jan Dolanský, Lívia Bělovič, Jiří Pecha, Dušan Lenci, Emil Horváth ml., Milan Kňažko???
