Digitální terestrická televize (DTT) již vysílá v několika zemích a DigiTAG (Akční skupina pro digitální terestrickou televizi) pomáhá zavádět infrastrukturu, služby a vůbec propagovat digitální televizi. RadioTV nabízí článek Edgara Wilsona, vedoucího projektu DigiTAG z technického oddělení EBU (2000).
Obchodní strategie a modely pro terestrické televize byly odjakživa pestré a rozmanité, nebot se musely přizpůsobit konkrétním místním podmínkám, jakož i ekonomiku, historii, topologii, sociálním faktorům a pokrytí stávajících analogových vysílatelů. V tomto článku se budeme zabývat základními prvky obchodního modelu jakékoli DTT, jmenovitě regulací a udělováním licencí, technickou infrastrukturou, plánováním frekvence a službami s přidanou hodnotou. Rovněž pojednáme o rozjíždění digitálních televizních služeb a výhledech do budoucna.
O digitálním televizním vysílání snili inženýři několik desítek let, ovšem „poslední míli“ k masovém spotřebiteli, tedy televiznímu divákovi, konečně překonali teprve nedávno. Provoz byl zahájen v tvrdém prostředí stávajících vysílačů, a to za nikterak ideálních příjmových podmínek. Digitální přenos nám ovšem umožňuje vměstnat do kmitočtového pásma zaplněného analogovými terestrickými televizemi mnoho dalších služeb a nabídnout tak divákům mnohem větší výběr.
Digitální televize už v několika zemích zabodovala svou uživatelskou nenáročností – stačí ji jenom zapojit a zapnout, a není tak třeba nastavovat satelitní talíř nebo zavádět kabel ke kabelové televizi. Kapacita a pružnost, jež digitální služby umožňují, zásadním způsobem proměňuje terestrické vysílání jako takové. Někteří vysílatelé se již profilují jen jako dodavatelé obsahu televizních pořadů a na terestrické vysílání nahlížejí jako na jeden z mnoha způsobů, jak své programování dostat k divákovi. Služby s přidanou hodnotou a interakčními a transakčními výměnami skýtají mnoho skvělých možností a není tedy div, že jsme svědky znovuzrození terestrického vysílacího světa.
Je to už téměř osm let, co byla založena skupina DigiTAG. Do vínku dostala úkol napomáhat zavádění infrastruktury služeb a propagovat digitální televizi. Členství nebylo nijak geograficky omezeno, třebaže většina práce se ze začátku odvedla v evropském vysílacím prostoru. Prvním zakládajícím členem skupiny DigiTAG byla Evropská vysílací unie (EBU), jejíž členové vyrábějí valnou část všech pořadů, jež sledují diváci z jejích čtyřiceti členských zemí. Druhým zakládajícím členem byla Digital TV Group (DTG), platforma pro digitální televizi ve Velké Británii. Právě tam byl zprovozněn první digitální terestrický kanál, který nyní funguje již pět a půl roku. O úspěchu přesně promyšleného startu nového programu a nových spotřebitelských produktů na přecpaném trhu svědčí takřka pětiprocentní pokrytí, tedy bezmála jeden milion domácností s digitální televizí. Ostatní evropské země a některé další zatím pracují v rámci skupiny DigiTAG; druhou zemí s digitálním vysíláním se před pěti lety stalo Švédsko. I Španělsko už začalo nabízet digitální služby a produkty. Ke konci roku 1999 splnilo svůj cíl padesátiprocentní pokrytí terestrickými vysílači.
Jak Španelsko, tak Švédsko hrály velmi důležitou roli v třetím zakládajícím uskupení uvnitř skupiny DigiTAG a již od počátku spatřovaly značné výhody „osmikilového“ způsobu provozování přenosového systému a to jak pro plánování frekvence, tak pro úplné využití spektra.
Tito první tři nováčci nezůstali sami – zavádění nových digitálních služeb v mnoha evropských zemích, na Dálném východě i v Austrálii a Asii již začalo. Aby se zužitkovalo mnohaleté úsilí, které se zatím digitálnímu terestrickému vysílání věnovalo, DigiTAG z nabytých poznatků sestavuje příručku: Modely pro provozování digitálních terestrických televizních stanic. V této knize jsou shrnuty výsledky stávajících kvantitativních analýz, jejichž záběr dále rozšiřují kvalitativní výzkumy formou rozhovoru s nejdůležitějšími aktéry v oboru.
Zavádění nových terestrických televizních služeb není jen prostou technickou záležitostí. Pravda, vysílací vlny zabírají tisíce analogových vysílačů a je tedy nutné vyvinout technologie, které zabrání interferenci s novými službami. V rozhodovacím procesu hraje ovšem roli i řada dalších faktoru a ty jsou z valné části netechnického charakteru. Patří mezi ně historie, geografie, politika a ekonomika, a právě ony způsobují značné rozdíly mezi plány zemí, které spolu třeba i sousedí.
Skupina DigiTAG si předsevzala co možná nejvíc sjednotit přístupy jednotlivých zemí, aby se maximálně využilo zkušeností průkopníků digitálního vysílání a předešlo fragmentaci, jež při vývoji trhu spotřebitelských produktů hrozí.
Na počátku roku 1999, zatímco v Británii už plně fungovalo digitální terestrické vysílání a mnoho dalších zemí na jeho plánech pracovalo, začala skupina DigiTAG pracovat na mapování situace. Dotazník obsahoval šest pododdílů: 1) legislativa, regulace a udělování licencí; 2) normy; 3) přehled
trhů; 4) poskytování služby; 5) technická infrastruktura a 6) nové služby. Poznatky získané z prvního dotazníku byly zužitkovány v listopadu 1999 při přípravě dotazníku druhého, který už byl rozeslán většímu počtu adresátů.
Díky odezvě zhruba dvaceti organizací jsme měli k dispozici informace ze šestnácti zemí, většinou z Evropy, ovšem zastoupena byla třeba i Austrálie a Singapur. Podrobnější otázky v druhém dotazníku se soustředily na tak rozhodující témata jako dominantní medium při přenosu vysílání v té které zemi (terestrické satelitní či kabelové) a techničtější záležitosti jako je volba programovacího rozhraní či systém podmíněného přístupu.
Legislativa, regulace a udělení licencí
V porovnání se satelitními či novějšími kabelovými systémy má terestrické vysílání významnou nevýhodu – využívá vysílacího spektra, které je už z převážné části zaplněné analogovými stanicemi. Tyto stanice fungují v souladu s plánem frekvencí, který byl zaveden už před mnoha lety. V případě evropského vysílacího prostoru se plánovací konference uskutečnila ve Stockholmu roku 1961.
K tomu, aby v jakékoli zemi vzniklo digitální terestrické vysílání, je třeba mít vůli a napnout všechny síly. Ani po devětatřiceti letech se nerealizovala všechna analogová vysílání povolená podle „Stockholmského plánu“. Tam, kde ze specifických národních důvodů nevysílá ani jedna televize analogově, může návrh na zřízení vysílání digitálního pořád ještě vyvolat vážnou debatu. Jistě se najdou zastánci analogového vysílání, kteří budou argumentovat okamžitým přístupem k milionům domácností a z komerčního hlediska přednosti před televizí, jejíž provoz je podmíněn nákupem dekodéru, tzv. set-top boxu.
Na druhou stranu však většina vlád a regulačních orgánů nahlíží na přesun k digitálnímu vysílání jako na dlouhodobě nevyhnutelný a proto mají tendenci zrazovat od dalších investic do analogové technologie.
Velmi záleží na pobídkách k zavedení, národní legislativě, regulačních strukturách a věrohodném harmonogramu „přepnutí“ z digitálního na analogové vysílání.
Normy
Digitální terestrická televize se stala během posledních deseti a více let předmětem zkoumání po celém světě. V Evropě byla využita a dále zdokonalena technologie pro digitální rádio (DAB). Evropský úřad pro normy v telekomunikacích (ETSI) standardizoval modifikaci systém DVB na terestrickou verzi DVB-T. Evropská unie svou směrnicí uložila všem patnácti členským zemím tuto normu užívat, což však nelze bez schválení národními parlamenty, přičemž zájem o digitální terestrickou televizi má více zemí než jen patnáct sdružených v EU.
Norma definuje pružný soubor technických možností, které by měly vyhovovat nejrůznějším okolnostem zavádění. Diskuse uvnitř skupiny DigiTAG napomáhá sladění v přístupu k službám a produktům, maximálnímu využití zkušeností průkopníků digitálního vysílání a předcházení fragmentaci hrozící při vývoji trhu spotřebitelských produktů. Výrobci produktů spolupracují na společných směrnicích příjmu, čili na soubor pravidel, které budou nováčkům při implementaci normy DVB-T vodítkem.
Přehled trhu
Průzkum potenciálních trhů na nichž má být DTT zavedeno, vykazuje výjimečnou pestrost. Pokrytí a rozdělení trhu mezi kabelové, satelitní a analogové terestrické vysílání se významně liší případ od případu, stejně jako motivace pro zavedení digitální terestrické služby. V každé zemi se také různí obchodní modely, které mají umožnit vznik a stabilizaci úspěšného komerčního trhu, stejně jako požadavky na správnou kombinaci dotací na přijímače nekódovaného vysílání placené televize a souběžného digitálního terestrického vysílání s etablovanými analogově šířenými službami či s novějšími satelitními nebo kabelovými programy.
Poskytování služby
Tradiční přístup, kdy vysílatel vlastnil a provozoval celý „zhodnocovací řetězec“ od studia až po domácnost se poznenáhlu mění. Až doposud byl vysílatel jak dodavatelem obsahu, tak služby a k tomu ještě provozoval vysílače. S postupem deregulace, privatizace a nárůstem konkurence však takových vysílatelů ubývá. Mnoho z nich se profiluje jen coby dodavatelé obsahu a využívá jakýkoliv způsob distribuce, který jim umožní získat pro jejich pořady maximální počet diváků. Ironií osudu se zavedením digitálního terestrického vysílání přidal do zhodnocovacího řetězce další článek, a to následkem mnohonásobně zvýšené programové kapacity nynějšího analogového „kanálu“. DTT dává možnost řídit multiplexy programů, z nichž jeden každý má kapacitu tradičního analogového kanálu.
Respondenti byli zvláště požádáni, aby uvedli, zda součástí národního „mixu“ bude vysílání veřejné služby, komerční nekódované vysílání, vysílání za předplatné či pay-per-view. Rovněž byli dotázáni, zdali hodlají souběžně vysílat analogové programy a zdali budou podporovat takové doplňky jako podtitulky, teletext a širokoúhlý formát 16:9. Autoři dotazníku chtěli rovněž znát názor respondentů na služby nového typu, jako technicky zdokonalené vysílání HDTV, interakční a transakční služby a vzdělávací televizi.
Infrastruktura
Terestrické vysílání jako jediné nabízí možnost volit z národního, regionálního či místního zpravodajství; jeho příslušný poměr lze libovolně nastavit, a to ještě tak, aby se poměr během dne měnil. Řešení distribuční sítě je rovněž jedním z důležitých faktorů a už od zahájení vysílání musí být naprosto jasné jaké bude v první fázi cílové pokrytí a jakého stupně pokrytí hodlá televize nakonec dosáhnout (dnes se již nepočítá s tím, že by nutně muselo být univerzální).
Nové služby
K provozování digitální televize je zapotřebí nová generace přijímačů. Každý z nich je schopen zpracovávat video i audio a obvykle může fungovat i jako osobní počítač – ne sice tak výkonný jako moderní PC, nicméně pořád ještě jde o velmi pružný nástroj, který má potenciál pro nové druhy služeb. Silný procesor i křemíkové paměti umožňují přidání uživatelského rozhraní, jež může být pozměňováno a vylepšováno softwarem staženým z internetu. Za klíčové prvky pro budoucí úspěch v konvergujícím světě informační společnosti jsou považovány interaktivní služby a schopnost zpracovávat transakce při elektronickém obchodování.
Informace, které jsme doposud získali z dotazníku skupiny DigiTAG zaměřených na modely digitální televize, nám umožnily nahlédnout do budoucího vývoje DTT v mnoha zemích. Lze vysledovat jisté trendy a podobné rysy, jež jsme shrnuli výše, přesto je již nyní jasné, že v pestré praxi bude využita celá řada možností, jež norma DVB-T nabízí. Podrobnější kvalitativní výzkum je ještě v počátcích a my můžeme čekat další poznatky ještě než bude zahájen provoz dalších stanic. DigiTAG hodlá plně využívat čerstvých informací od svých členů i dalších aktérů a stávající model dále vylepšovat. Čím víc bude trh s digitálním terestrickým vysíláním růst, tím budou takové informace pro nováčky důležitější.
