Ve věci příprav pravidel pro přechod na digitální terestrické vysílání se může v posledních dnech zdát, že se mnoho neděje – alespoň navenek pro veřejnost. Přesto intenzivní diskuze a přípravy pokračují. Po jednání vlády nad novým dokumentem Ministerstva informatiky (dále jen MI), při kterém si vláda vyžádala více informací k dané problematice, se organizuje odborný seminář. Ten je připraven pro všechny členy vlády (příp. pro jejich zástupce) v prostorách MI již v pátek 26.března odpoledne. K účasti jsou přizváni také zástupci RRTV, ČTÚ a nově i Rady Českého rozhlasu a České televize. Půjde o standardní prezentaci, ale bude určitě prostor pro diskuzi. Bude zajímavá účast ministrů nebo to, zda na jednání vyšlou jen své zástupce, případně pracovníky svých ministerstev a samozřejmě výsledek a ohlasy u členů vlády. Pesimisté očekávají na semináři spíše převahu věci znalých zástupců regulačních orgánů a školitelů nad „školenými“. Termín následného projednání ve vládě není znám, zatím není na programu vlády ani v dalších dvou zasedáních (28. a 31.3.). Podle mnoha dostupných zpráv se však předkladatelé (kromě MI také Ministerstvo kultury) nechystají zpracovaný dokument Aktualizace Koncepce přechodu na digitální zemské vysílání nějak zásadně měnit. Jednou z variant dalšího vývoje může ale být i neprojednání tohoto dokumentu, což ve svém důsledku věci nijak nepomůže ani neuškodí. Již před časem jsem jeden z textů uvedl titulkem, že digitalizace bude pokračovat… třeba i se schválenou Koncepcí.
Bez ohledu na výsledek Koncepce je jasné, že v každém případě bude Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) hrát při přechodu na digitální vysílání jednu z nejvýznamnějších rolí. Mezitím bylo v únoru zvoleno vedení Rady (předsedou je i nadále P.Pospíchal, byli zvoleni 3 místopředsedové – D.Novák, I.Ondrová a J.Šenkýř) a proběhla parlamentní dovolba 13.členky. Rada zatím, i pro nejasnost o dalším postupu a malé právní podpory ve stávajících zákonech, nerozhodla definitivně o žádostech o udělení licencí na digitální vysílání. V současnosti probíhají konzultace o praktickém řešení při licencování pro digitální vysílání a případné požadavky na legislativní úpravy. Diskutují se modely licencování programů resp. pravidel podmínek pro stanovení programové skladby jednotlivých multiplexů. Rizika teoreticky vznikají v případě udělení množství programových licencí při malém počtu pozic v multiplexech, případně nedohoda mezi držiteli programových licencí a provozovateli digitálních sítí. Varianta doplnění žádostí o programové licence o nějakou předběžnou smluvní dohodu s provozovateli multiplexu by při krajní formě vedla k determinování programového obsahu multiplexu (vč. provozovatelů programu) ze strany telekomunikačních provozovatelů. Celá problematika a především praktické provedení příslušných správních úkonů jsou tedy poměrně složité, navíc rozšířené o definiční otázky například popisu digitálních kmitočtů a jejich parametrů. K dalším otázkám patří případná potřeba vypsání zcela nových licenčních řízení nebo rozšíření stávajících licencí o digitální vysílání (resp.rozšíření o soubory technických prostředků -kmitočty pro digitální vysílání). Určité rozdílné názory se objevují i při pohledu na charakter a případnou regulaci doplňkových služeb (hranice mezi vysíláním a telekomunikační službou).
Není také tajemstvím, že vzniká oponentní dokument, který je jakousi pozitivní koncepční alternativou ke kritizovanému ministerskému dokumentu. Cílem by mělo být stanovení větších garancí pro účastníky digitálního vysílání, jasné dlouhodobější perspektivy a větší transparentnost procesů oproti někdy poněkud „živelnému“ postupu.
Za důležitou až zásadní věc je v každém případě považována připravovaná Regionální radiokomunikační konference (ITU), která začne v dubnu 2004 v Ženevě. Během konference, která po zahájení potrvá asi 2 roky, má dojít k přehodnocení rozdělení kmitočtového spektra. Právě nebezpečí ztráty některých kmitočtů je limitujícím faktorem pro budoucnost vysílání v ČR (nejen digitálního) i timingu jednotlivých kroků. Proto se pozornost koncentruje na přípravu na tuto konferenci, na stanovení cílů a především pravidelné informování o průběhu vyjednávání. I to by mělo být jedním z nově a důsledně sledovaných cílů. Výsledek může pozitivně ovlivnit i přechod na digitální vysílání a především rychlost přechodu a navýšení budoucí programové kapacity.
O tom, že digitalizace u nás začíná být pomalu atraktivní i pro zahraniční zájemce a provozovatele, svědčí i aktivita zástupců nadnárodních programů, kteří sondují možnosti kooperace na domácím digitálním trhu. Jedním z takových můžou být například projekty MTV či Eurosport, které podle zdrojů z obchodního prostředí uvažují o aktivním vstupu na trh terestriálních televizí u nás (dosud kabel a satelit). Podle stejných zdrojů hledají partnery pro dílčí výrobu se zaměřením na domácí trh a tím i vznik české programové mutace. Naproti tomu současné domácí kabelové televize přichází s výhradami a kritikou přístupu politické reprezentace, která podle nich podporou digitalizace upřednostňuje jen jeden způsob přenosu vysílání.
Z domácích firem je jasné, že Český Telecom setrvává v zájmu o digitální vysílání, resp. o poskytování telekomunikačních služeb, licenční řízení pro případné experimentální digitální vysílání není zatím vypsáno. Je zřejmé, že hlavní zájem a možnost uplatnění se pro Český Telecom nabízí v případě zavedení a rozvoje tzv. zpětné vazby v rámci interaktivních služeb digitálního vysílání, pro které dosud dominantní operátor disponuje rozsáhlou pevnou telefonní sítí.
V rámci přípravy a aktivizace komerčních a obchodních firem se zájmem o digitální vysílání souvisí i otázka koordinace příprav a komunikace rozhodujících subjektů a institucí. Plán Ministerstva informatiky sice počítá se vznikem vládního výboru pro digitální vysílání, ale navrhovaný model nezískal dosud výraznou podporu. Výhrady jsou různého druhu, přesto ale stále existuje obecná shoda na potřebě diskuze a vzájemné komunikace. Právě v tomto duchu se v poslední době diskutuje i možnost vzniku profesně zaměřené platformy, pravděpodobně ve formě sdružení, podobné jiným známým a fungujícím asociacím v oboru telekomunikací či broadcastingu (ČAKK, APVTS – Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí, APSV (sdružení provozovatelů privátních rádií) nebo ATO (televize)). Digitální platforma by mohla být postavena na podobném principu, na kterém funguje například zahraniční DIGITAG. Sdružení DigiTAG vzniklo právě za účelem rychlého zavedení služeb digitálního terestriálního vysílání na trh a pro vytvoření příležitosti spolupráce všech důležitých hráčů digitálního trhu. Členy organizace jsou provozovatelé soukromého i veřejnoprávního televizního a rozhlasového vysílání (BBC,ZDF…), provozovatelé digitálních a telekomunikačních služeb a výrobci (mj. Swisscom, Sony ad.), regulátoři i další sdružení (vč.EBU). Cílem je vzájemná komunikace, a to i s evropskými orgány a odbornými nadnárodními sdruženími a organizacemi (např. CEPT,DVB,EICTA). Součástí činnosti je také aktivní propagace konvergence elektronických komunikací a médií, a samozřejmě aktivní podíl na přípravě legislativy a dokumentů. Na webových stránkách DigiTAGu jsou kromě přehledu stavu rozvoje DTT zveřejňovány evropské aktuality a novinky. Pro letošní rok se podle informací počítá s rozjezdem digitálního vysílání v Itálii,Francii, Portugalsku a části Švýcarska. Irsko se připravuje na rozjezd experimentálního digitálního vysílání (např. set top boxy budou zdarma pro knihovny a školy, dotace irské vlády na komerční rozjezd jsou plánovány ve výši 40 milionů Euro…).
Hlavním odpovědným subjektem pro přípravu podmínek pro digitální vysílání je v této chvíli u nás MI. Ministerstvu se zatím nepodařilo dosáhnout schválení aktuální verze dokumentu Koncepce pro digitální vysílání, přesto ale zaznamenal ministr informatiky Vladimír Mlynář ve vládě jeden úspěch. Vláda ČR na svém zasedání usnesením č. 265 ze dne 24. března 2004 schválila Státní informační a komunikační politiku, předloženou právě ministrem Mlynářem. Hlavním východiskem při tvorbě dokumentu byl Akční plán EU eEurope 2005, který je součástí tzv. Lisabonské strategie v oblasti informační společnosti. Jedná se o strategický dokument vlády v oblasti rozvoje informační společnosti do roku 2006, který stanovuje 4 prioritní oblasti: Dostupné a bezpečné komunikační služby, Informační vzdělanost, Moderní veřejné služby on-line a Dynamické prostředí pro elektronické podnikání. Právě poslední bod – podpora rozvoje elektronického podnikání – se může vztáhnout i na digitální vysílání. Stejně jako formulace o tom, že vláda bude hájit a podporovat zájmy všech uživatelů služeb el.komunikací a stimulovat užití těchto služeb koncovými uživateli i trochu neurčitě popsaný cíl stimulace investic do sektoru elektronických komunikací a vytváření stabilního prostředí. V další části se pak také uvádí, že vláda nehodlá sama budovat infrastrukturu pro elektronické komunikace (vyjma krizových sítí).
Obecná strategie je první krok, druhým krokem je praktická aplikace koncepčních tezí do funkčního právního a legislativního systému. Zde je nejdůležitějším dokumentem návrh Zákona o elektronických komunikacích. Tento návrh zákona (opět v kompetenci MI) je v současné době projednáván příslušnými komisemi Legislativní rady vlády. Do poloviny dubna by měl být návrh v komisích projednán a poté by měl projít souhrnným schválením v Legislativní radě. Začátkem května, v případě příznivého výsledku projednání, by mohl být zákon předložen ke konečnému schválení do vlády. Poté je na řadě schvalovací procedura v Parlamentu ČR. Původně se plánovalo přijetí zákona ke dni vstupu do EU. I při optimistickém pohledu je zřejmé, že toto nelze v praxi zajistit a proto budou zřejmě následovat určitá provizoria. V každém případě je velmi málo času a prostoru na diskuzi nad změnami týkající se broadcastingu, které dosud unikaly významnější pozornosti. Přitom obsahují zásadní kompetenční změny z hlediska regulace. Z hlediska dosavadního tzv. souboru technických prostředků (zjednodušeně kmitočty) dochází dle návrhu ke změně, která by mohla umožnit ČTÚ odebírat kmitočty současným provozovatelům bez jejich souhlasu (v současnosti je to možné jen za souhlasu). Kritizována je mj. také nově navrhovaná kompetence ČTÚ při rozhodování o tzv. veřejném zájmu v rámci vysílání.
Diskuze na téma digitalizace i nad novými návrhy řešení tedy probíhá a může pokračovat i na českokrumlovském semináři o Konvergenci médií, kde bude možné využít přímých informací o zkušeností BBC, i z doby přechodu a rozvoje digitálního vysílání. Konference se mj. zúčastní i bývalý předseda rady guvernérů BBC G.Davies. I diskuze o budoucnosti BBC dostává v současnosti zcela nové a poněkud nečekané směry, zejména v pohledu na uspořádání nejtradičnějšího veřejnoprávního média v Evropě i na způsob financování. Objevují se při tom překvapivě i otázky, zda je zavádění digitální televize součástí prioritních veřejnoprávních úkolů BBC.
