Každé desetiletí má svoji technologickou modlu. První desetiletí nového tisíciletí ovládla televizní digitalizace a to druhé bude mít pravděpodobně ve znaku dvě, pro mnohé skoro magická písmena HD. Výrobci televizorů, provozovatelé vysílání i vysílacích platforem vidí právě v těchto dvou písmenech budoucnost, která přinese nový zájem konzumentů a s ním odpovídající zisky. Není ale HD pouze další chimérou? Bude o vysílání ve vysoké kvalitě mezi konzumenty zájem, nebo zvítězí kvantita nad kvalitou.
Když se počátkem desetiletí začalo poprvé vážně jednat o digitalizaci, řada odborníků věřila v její samospásnost. Padala slova o desítkách stanic, interaktivních službách a milionových ziscích. O devět let později jsou realitou nové televize ve finančních problémech, interaktivita, která zůstala jen zbožným přáním a o dvou prvních digitálních pokusech, 24.cz a teleshoppingové TOP TV můžeme mluvit už jen v minulém čase. Stejně jako před devíti lety o digitalizaci, začíná se dnes mluvit o HD kanálech. Provozovatelé plánují, že v prvních pěti letech druhého desetiletí jich nabídnou divákům hned celou řadu a dokonce začínají padat slova o multiplexu vyhrazeném pouze pro stanice ve vysokém rozlišení.
Ready nebo full, devět z deseti diváků nepozná rozdíl
Vysílání v HD nabízí z domácích terestrických kanálů experimentálně jak Česká televize, tak i Nova. Pravda, do tohoto seznamu bychom měli přidat i Primu, ovšem ta ovšem pouze takzvaně upscaluje, neboli přepočítává svůj HD experiment z obyčejného SD vysílání a tak její pokus víc symbolický, než praktický. HD kanály pochopitelně nabízejí z platforem jak satelitní, ta kabeloví a IPTV operátoři.
Situace na trhu s elektronikou jakoby operátorům a provozovatelům vysílání přímo hrála do karet. Objemy prodaných HD přístrojů utěšeně stoupají a zdá se, že by tedy zájem o televizi ve vysokém rozlišení mohl být. Jenže zájem diváků může být v tomto případě zavádějící. Obliba, se kterou nakupující pořizují přístroje s písmenky HD, totiž nemusí být motivována čistě pouhou po kvalitě. Pokud dnes zatouží divák po novém televizním přijímači, většinou sáhne po LCD obrazovce oproti klasické CRT a téměř veškeré LCD televize na trhu jsou buď HD full, nebo alespoň HD ready. Řada nakupujících ovšem často ani netuší jaký je mezi slovy ready a full praktický rozdíl. Zjišťovat touhu diváků po HD kanálech podle počtu prodaných přístrojů by tedy mohlo být zavádějící.
Kvantita vs kvalita
Nepoměrně spolehlivějším ukazatelem zájmu by mohl být výběr vysílací platformy. Jednotliví operátoři totiž nabízejí často velmi rozdílnou kvalitu signálu a vybírají-li si diváci platformu kvalitnější, mohlo by to být signálem, že po kvalitě opravdu touží. Bohužel ani tento ukazatel není zcela spolehlivý. Divák totiž nemá na všech místech republiky stejnou možnost výběru. Pokud se ale podíváme, která z platforem kdy zaznamenala raketový nárůst a po službách kterého operátora diváci toužili v posledních letech asi nejvíc, potom se sen o vítězství kvality nad kvantitou pomalu vytrácí.
Největší vzestup totiž zaznamenala služba, která se téměř okamžitě stala synonymem nekvality, DIGI TV. Tato, původem rumunská platforma, získala za první dva roky svého fungování na českém trhu 250 000 abonentů a nebýt téměř nulové zákaznické podpory měla šanci stát se jedničkou na trhu. DIGI TV se nesnažila bodovat u diváků vysokou kvalitou obrazu, ale kombinací ceny na pomezí nákladů a počtem kanálů. Jistě, málokterý český divák bude sledovat bulharský kanál zaměřený na lidovou hudbu a odborník se u většiny programů zděsí nad kvalitou obrazu, ale cena dvou set šedesáti korun měsíčně byla pro stovky tisíc diváků dostatečným argumentem. V řadě domácností se tak na nových LCD obrazovkách s písmenky HD v rohu objevil signál kvalitou jen tak tak dostačující pro kapesní televizi.
DIGI TV je už sice asi mrtvou platformou a i kdyby začala fungovat jak má, tak abonenty bude zpátky lákat velmi těžko, ale jasně ukázala, čemu tuzemský divák dává přednost. Kvantita a nízká cena zkrátka spolehlivě vítězí nad kvalitou.
Ne každý je Miloš Skalka
Předchozí ale rozhodně neznamená, že by HD stanice neměly budoucnost. Nepochybně se najde řada diváků, kteří ocení opravdu ostrý obraz (a dobrý zvuk) ve vysokém rozlišení. I když upřímně, pokud se na obraz nedíváte na opravdu velké obrazovce a opravdu zblízka, tak je pro lidské oko mezi HD a SD jen nepatrný rozdíl. Operátoři jsou ale dobří v přesvědčování co by měli konzumenti mít nebo chtít a tak se může stát, že za pět, deset let budou k dispozici nejen nabídky placených HD balíčků, ale třeba i HD multiplex.
Nechci tvrdit, že televize ve vysokém rozlišení je jen jakousi chimérou. Mohla by se ale snadno stát stejně přeceňovanou, jako byla ještě před několika lety televizní digitalizace. Samotný shluk písmen HDTV totiž nikomu úspěch nepřinese a je třeba počítat s tím, že zdaleka ne všichni diváci televizi ve vysokém rozlišení ocení. Vždy bude existovat nemalá skupina diváků, kteří budou preferovat programovou stránku před technickou, nebo kvantitu před kvalitou a na tuto skupinu by provozovatelé a operátoři neměli zapomínat. Nakonec, vždyť víc než polovinu potenciálních diváků tvoří ženy a děti, tedy cílové skupiny, které rozhodují o značné části rodinných výdajů a při tom je technická kvalita televizního programu téměř nezajímá.
Zobrazovače jsou zatím jaksi napřed oproti vysílání, takže v klidu zůstávám s CRT :-)
Zobrazovače napřed jsou i nejsou. U LCD jsou stále nízké pozorovací úhly, takže když si člověk u TV lehne na gauč, obraz má šedý, případně barevně zkreslený.
Dál se ukazuje, že HD norma je trochu nedotažená. Dnes se u nás DVB-T vysílá v normě 1080i50. Pokud je vysílán film, který je neprokládaný (tedy 1080p25), je do 1080i50 převeden. To je bezeztrátové. Bohužel norma pro to ale nestanovila nějaký příznak, takže při příjmu se TV pokouší určit, zda jde původně o neprokládaný obraz vysílaný prokládaně, či zda jde o normální prokládané video. Některé TV to zvládají, jiné se k tomu chovají jako k normálnímu videu, klesá ostrost a vznikají chyby při pohybu. Paradoxně návrh analogové PAL+ z počátku 90. let s touto možností počítal.
Pokud má televizor „filmový režim“, skládá půlsnímky dohromady.
Bohužel 1080i je kompromis mezi kvalitou a datovým tokem. Pokud je mi známo, norma u rozlišení 1080p zatím povoluje pouze 24, 25 a 30 f/s, což je pro TV kameru málo. Narozdíl od kamery filmové, která pracuje s 23,97 f/s. Žádný běžný HD přijímač navíc 1080p50/60Hz neumí.
P.S. 720p vůbec žádné HDTV není, je to EDTV (televize se zvýšeným (nikoli vysokým) rozlišením).
Problém je, že ten filmový režim musí TV hádat podle obsahu vysílání – tedy podle toho, jak se půlsnímky liší, což se ne vždy povede. Stačil by jeden bit a TV by prostě věděla, že má složit 2 půlsnímky z 1080i50 na jeden celý bez jakékoliv interpolace. Přeneslo by se 1080p25, což odpovídá vysílání filmu převedeného do „PALu“. Pro záběry TV kamerou by se dál používalo 1080i50, protože 1080p50 kvůli datovému toku opravdu hned tak nebude. Panely samotné to umí, ale jen na HDMI vstupech, dekodéry přijímačů s tím zatím nepočítají.
To samé platí ale i pro klasické SD rozlišení 576i50, tam je také filmový mód potřeba poskládat ze dvou půlsnímků. Díky tomu animovaní Simpsonovi vypadají na CRT mnohem plynuleji než na velké většině LCD.
Filmová kamera má 24 fps, jen pro konverzi do NTSC se používá těch 23,97, pro konverzi do PALu se film zrychlí na 25 fps.
Ještě k titulku článku. HD není nová TV modla, to už je dnešní realita. Nová studia jsou stavěna jen v HD. HD kanály nebudou alternativou k SD kanálům ale jejich přirozeným upgradem – jako byl kdysi přechod z ČB na barevné vysílání. V Nově je již odbavení kompletně v HD, v ČT k tomu brzy dojde, jen Prima zaspala. Brzdou tak je jen kapacita multiplexů a také to, že teprve nyní probíhá přechod na SD DVB-T, takže není možné SD vysílání vypnout a vysílat jen HD.
Ale tou úplně nejnovější modlou jsou pokusy s 3D
Ano. Spíše lze tvrdit, že HD je modlou, nebo přesněji řečeno zbožným přáním českých televizních diváků. 3D je zatím víceméně sci-fi. Pro ČR (čti Čecháčkovská Republika) určitě.