Milan Šmíd – LoučVšimněte si čtyř subjektů, kteří mají rozhodnout o tom, jak se u nás bude digitálně vysílat. Jsou to vesměs orgány státní správy. Proč se nad tím pozastavuji? Protože zpovzdálí sleduji vývoj digitalizace také v zahraničí, vím o tom, jak některé vize a představy o bezproblémovém přechodu na digitální vysílání musely být v Británii, Německu, ve Finsku korigovány nejen proto, že chyběly zkušenosti, ale také proto, že některé představy o budoucnosti byly činěny od zeleného stolu a dělal se účet bez hostinského, který tu hostinu měl vystrojit, tj. bez vysílatelů, telekomunikačních operátorů a výrobců spotřební elektroniky.
A pokud to začalo v západní Evropě trochu fungovat, tak jedině proto, že se zde dokázali zbavit přehnaných iluzí jak o všemocnosti tržních impulsů (Velká Británie), tak o všemocnosti vládních koncepcí (Německo). Ve Velké Británii zkrachovalou ITV-Digital s placenými kanály nahradil úspěšně se rozvíjející Freeview spravovaný triádou BBC, Crown Castle International a BSkyB. V Německu zase dali dohromady pod patronací ministerstva hospodářství a technologie Iniciativu pro digitální vysílání, do které byli pozváni nejen zástupci veřejnoprávních a soukromých vysílatelů a telekomunikační operátoři, ale také výrobci elektroniky, reprezentanti spotřebitelských svazů a experti z výzkumáků.
