Společnost STEP Public Relations k.s., jako jeden ze žadatelů o digitální televizní vysílání se rozhodla vydat toto trochu vážné, trochu nevážné tiskové prohlášení. Sice s jistou mírou nadsázky, ale velmi důrazně chce naše společnost tímto krokem upozornit všechny subjekty, které se aktivně podílejí na přípravě přechodu na digitální vysílání v ČR, na legislativě a na právě probíhajícím licenčním řízení na některá rizika a možné důsledky chybných kroků.
Česká republika má dnes jedinečnou a možná i poslední šanci zvládnout přechod k digitálnímu vysílání důstojně, rychle a s minimem rizik. Tedy tak, abychom v procesu digitalizace nezaostávali za ostatními zeměmi Evropské unie, aby v konečném důsledku proces sloužil ke spokojenosti našich občanů. Bohužel však sdílíme některé velmi vážné obavy nad osudem naší digitalizace, ať již s některými žadateli o digitální licence a nebo nejrůznějšími mediálními odborníky. Jde o to, že zejména některé aktuální návrhy na legislativní řešení přechodu k digitalizaci by mohly přinést velmi vážné, dlouhodobé až fatální důsledky pro rozvoj digitálního vysílání v ČR, tedy i pro rozvoj celého televizního trhu. Znamenaly by ve své podstatě dlouhodobé zakonzervování současné situace i stagnaci stávající programové nabídky.
V tomto smyslu sledujeme s obavami snahu komerčních televizí, jejichž lobbying velmi účinně brzdí informace o výhodách trendu digitalizace jak směrem k zákonodárcům, jenž budou rozhodovat o příslušné legislativě v této oblasti mediálního práva, tak i k divákům „svých“ televizí. Je to zcela pochopitelné, neboť se rozhoduje o bezmála 8 miliardách korun příjmů z televizní reklamy, o které se budou muset tyto televize podělit, dnes s osmi, v budoucnu možná s deseti, či dvaceti novými provozovateli s licencí.
Vždy pochopitelně existovaly, existují a budou existovat obavy ze všeho nového – dnes tedy aktuálně digitálně šířeného televizního signálu. Každý subjekt pohybující se na naší mediální scéně má ale zjevně i pochopitelně obavy z něčeho jiného. S trochou nadsázky lze říci, že tak jako vždy v historii lidstva, když se zavádí něco nového, každý kdo se trochu v daném oboru vyzná, odborně všechny straší: Co přeci všechno by se mohlo stát! Jsme malá země, je tu malý televizní trh, málo peněz na provoz TV, budou jen nové nekvalitní programy, krachující televize, lidé budou muset kupovat drahé televizory, atd. atd… Vždyť my to známe a máme na to patent, /který jsme kdysi zadarmo od státu dostali/. A když už tedy nějaké ty nové digitální televize, tak přeci jenom a hlavně a zejména nám – tedy těm, kteří už prokázali, že to umí, již provozují úspěšně své programy. Hlavně nepřidělovat licence nějakým nováčkům… Však o peníze jde až v první řadě. A Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která má v tomto časoprostoru rozhodovat o licencích, ta má jistě také své obavy a pochopitelně oprávněné, míra zodpovědnosti je v tomto případě mimořádně vysoká.
Jsou zde pochopitelně i obavy technického charakteru. Ty jsou však jednoznačné a jejich vyřešení je jen otázkou krátkého času. Jde především o handicap nedostatečného pokrytí celého území ČR digitálním televizním signálem. Rada RRTV však všechny žadatele na tuto skutečnost předem upozornila. A ještě jedna „neschopnost“ – neschopnost příjmu tohoto signálu na klasických, analogových televizorech, bez přídavného zařízení. To však trh také velmi rychle vyřeší sám s nabídkou tzv. set top boxů v rozličné ceně i široké nabídce. Jedná se o jednorázovou, vcelku zanedbatelnou investici a divák tím získá vysoce kvalitní televizní signál, více programů, další služby a jiné možnosti využití interaktivního charakteru.
V současné situaci je tedy osud a budoucnost digitálního vysílání oficiálně v rukou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, my však víme, že je zde ještě jeden významný hráč – poslanci a senátoři.
Trocha historie:
I v roce 1991 byla situace trochu obdobná té dnešní. Tehdy subjekty snažící se o zahájení soukromého vysílání dokonce založily Unii žadatelů o soukromé vysílání. Posláním této Unie bylo vyvinout pozitivní tlak na tehdejší systém, aby se zrodil nový duální systém vysílání, aby vznikl vedle tehdy státního i soukromý sektor vysílání. Poté, co se tento proces podařilo úspěšně nastartovat, unie zanikla. Tehdy jsme byli jednou z prvních, a to nejen postkomunistických zemí, kde se proces přechodu k duálnímu systému vysílání podařilo úspěšně a včas nastartovat a byli jsme tehdy vzorem i ostatním zemím v Evropě.
I dnes je v mnoha aspektech situace podobná – jedná se o proces digitalizace, tedy v podstatě technický přerod, vedoucí k liberalizaci a transformaci současného téměř uzavřeného a v mnoha ohledech monopolního trhu s televizní reklamou, možnosti rozšíření současné úzké nabídky 4 televizních programů. V této souvislosti je také zapotřebí znovu připomenout, že oba soukromé subjekty, provozující dnes již dvanáctým rokem své vysílání, dostaly své licence od státu zcela zadarmo, dle tehdy platného zákona, tj. bez poplatku! A tak již od počátku 90. let zde jako jediné tyto 2 subjekty operují na našem trhu , mají nemalé tržby z televizní reklamy a nemají žádnou konkrétní konkurenci. Regulují tak sami ceny pro zadavatele reklamy a vytvářejí pocit své nepostradatelnosti. Přiznávat při přechodu na digitální vysílání tedy zrovna těmto televizním stanicím nějaké nadstandardní bonusy /např. v podobě celých multiplexů, či několika programových pozic/ by bylo nejen nemravné a nemorální, ale odporovalo by to naprosto i zásadám rovného přístupu k podnikání a naplňování pravidel hospodářské soutěže. Máme podezření, že by takové ustanovení zákona, které by takto jednostranně zvýhodňovalo některé subjekty proti ostatním, mohlo být i protiústavním.
Nikdo, tedy ani naše společnost nepopírá, že přechod na digitální vysílání bude každého z nás něco stát a bude představovat investice i pro současné provozovatele televizního vysílání. Bonusem těmto subjektům nechť je však to, že jim bude spravedlivě a zákonem přiznán nárok na automatický přechod z analogových kmitočtů na digitální, avšak nic víc, nic míň. Mají-li tito současní provozovatelé další své programové záměry, nechť mají rovná a stejná práva jako ostatní žadatelé! I tak mají tyto subjekty nesmírnou a nepopiratelnou výhodu v tom, že zde jako jediní již 12 let vysílají a mají velmi výrazný náskok před ostatními novými žadateli.
Budoucnost?
Dnes všichni, s notnou dávkou obav sledují, jak se přechod na digitální vysílání v ČR podaří. Jak se však tento proces podaří, to pocítíme my všichni v podobě větší plurality ve vysílání, širší nabídky televizních pořadů, rozmanitější možnosti výběru, ale i v rozšíření podnikatelských aktivit pro řadu nových subjektů v oblasti programu, produkce pořadů a vysílání. Vzniknou podmínky pro demonopolizaci stávajícího trhu s televizní reklamou, vzniknou nesrovnatelně lepší podmínky pro zadavatele reklamy a konečném důsledku pochopitelně vzniknou lepší, kvalitnější a komplexnější služby všem občanům – televizním divákům.
Závěr:
Tímto svým prohlášením – stanoviskem se hodlá naše společnost připojit aktivně ke všem, kterým není lhostejný osud a budoucnost televizního vysílání v naší zemi. Chtěli bychom popřát všem subjektům kterých se proces digitalizace přímo dotýká, nebo se na něm podílejí, dostatek odvahy k tomu, aby ze své pozice učinili vše, aby se tento proces důstojně proběhl a podařil, aby stejně jako tomu bylo na počátku 90 let s budování duálního systému vysílání, aby bylo možné i dnes, či zítra se ohlédnout s pocitem dobře vykonané práce.
- Chceme v této souvislosti zejména popřát odvahu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, aby současné licenční řízení úspěšně ukončila přidělením televizních licencí, a lhostejno, zda již v platnosti současného zákona o vysílání a nebo v jurisdikci zákona nového…
- Chceme popřát odvahu zákonodárcům, aby přijali právě takovou novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která nejen že nezruší stávající tendr televizní licence /licenční řízení/, ale zároveň aby novela umožnila vznik konkurence současným provozovatelům televizí, novelu, kterou nebude zapotřebí opět záhy novelizovat…
- Chceme popřát pochopitelně i odvahu ostatním žadatelům o televizní licence a popřát trpělivost při čekání…
- Chceme konečně popřát trpělivosti nejen našim, ale i všem ostatním investorům, kteří nervózně vyčkávají a přešlapují s otázkou na rtech, jak to v Čechách zase dopadne.
- A konečně také chceme popřát všem zainteresovaným, kteří se podílejí na tomto procesu: Buďte odvážní, všichni, kterých se proces digitalizace v ČR dotýká, dělejte jen takové kroky, které dnes mají obecnou budoucí hodnotu a vyvarujme se pokušení, které svádí k řešením výhodným jen pro některé z nás…
V konečném důsledku, tak jak se proces digitalizace u nás podaří zvládnout, tak sklízet ono pomyslné ovoce budeme my všichni – občané České republiky.
V Praze dne 10. června 2005
Za STEP Public Relations k.s. ing. Miroslav Pýcha a Zdeněk Verner
