Tento článek vznikl zejména proto, aby představil různé roviny hodnocení DVB-T přijímačů. Zároveň bych rád předeslal, že jde o komplex požadavků, které drtivá většina přístrojů nesplňuje všechny najednou, takže koupě je v jistém smyslu vždy kompromisem. Článek byl publikován v magazínu DigitalniTelevize.cz ve spolupráci s elektronickým obchodem DVBTshop.net.
Již přes rok provozujeme speciální internetový obchod zaměřený výhradně na přijímače pozemního digitálního vysílání (DVB-T), tzv. set-top boxy. Některé otázky dostáváme prakticky stále a opakovaně. Tento článek vznikl tedy zejména proto, aby představil různé roviny hodnocení DVB-T přijímačů. Zároveň bych rád předeslal, že jde o komplex požadavků, které drtivá většina přístrojů (a dovolím si tvrdit, že ani jeden ze současného trhu) nesplňuje všechny najednou, takže koupě je v jistém smyslu vždy kompromisem a recept na výběr ideálního přijímače v podstatě neexistuje. Každý má však priority trochu jiné a ne vždy je všechno napsáno ve specifikacích přístroje či manuálu.
Příjmové vlastnosti
Dostáváme velmi mnoho dotazů, který přijímač má největší citlivost. Tento údaj je sice zajímavý pro dálkový příjem slabého signálu, nicméně zdaleka není jediný, který rozhoduje o možnostech kvalitního příjmu v místě s nekvalitním analogovým signálem. Možná ještě podstatnější než citlivost je odolnost příjmu proti odrazům z téhož vysílače (proti příjmu zpožděného signálu) a vnějšímu rušení (např. z GSM či elektrického jiskření).
V interiéru bývá elektromagnetické rušení řádově silnější než venku, takže při příjmu na pokojovou anténu je tento parametr zvlášť zajímavý. Základ dobrých příjmových vlastností je dán vlastnostmi vysokofrekvenčního dílu přístroje, tzv. tuneru, ale značný vliv na jeho chování má i firmware přístroje, který tento díl řídí.
Podle našich zkušeností, resp. zkušeností našich zákazníků, nelze kvalitu příjmových podmínek jednoduše ohodnotit stupněm např. 1-10 a říci „tento přístroj funguje od příjmových podmínek 3 a výše“. Přes velmi sofistikovanou COFDM modulaci, která umožňuje efektivně zpracovat i velmi „poškozený“ DVB-T signál, zůstává šíření elektromagnetického vlnění v pásmu UHF natolik složitou záležitostí, že nekvalita signálu může mít mnoho důvodů.
Pokud v okolí Vaší lokality nemáte ověřený příjem značkovým DVB-T přijímačem (za jakýsi etalon v tomto směru dlouhodobě považujeme např. přístroje Humax), podle mapy pokrytí, případně od sousedů, velmi doporučuji přístroj za účelem zjištění možnosti a kvality příjmu před zakoupením zapůjčit.
Dlužno ještě dodat, že technické vlastnosti jednotlivých tunerů se liší relativně velmi málo. Firmwary přístrojů se již liší výrazně více. Z uvedeného vyplývá, že výhodou je možnost provést upgrade firmwaru přístroje. V tomto směru není zanedbatelné věnovat pozornost péči výrobce o uživatelskou podporu přístroje (je záhodno nejprve vyhledat a navštívit stránky výrobce).
Přípojná místa na zadní straně DVB-T přijímače
Přípojná místa
V potřebě přípojných míst mívají zákazníci poměrně jasno. I zde však je třeba dbát zvýšené opatrnosti a důkladně prostudovat podrobné specifikace přístroje. Zároveň považuji za potřebné upozornit, že i kvalita analogového (video a audio) signálu na dvou papírově zcela stejných přípojných místech, může dosahovat značného rozdílu. Tyto informace pochopitelně výrobci neuvádějí. Lze jen doporučit, že výběr „značkovějších“ a odzkoušených přístrojů bývá v tomto směru poněkud jistější. Co se týče samotného výčtu přípojných míst DVB-T přijímačů, bývají k dispozici tyto:
SCART (na obrázku konektor číslo 9)
Slouží k přivedení výstupního analogového video a audio signálu do koncového analogového zařízení (televizoru, monitoru, videorekordéru, hifi věži…) sdruženým standardizovaným kabelem SCART alias EURO AV. Je-li třeba přístroj propojit s více koncovými zařízeními (např. TV a VCR), lze to řešit pořízením přístroje se dvěma SCART konektory, případně i SCART rozbočovačem *). V možnostech propojení plně osazeným SCART kabelem je použít videosignál kompozitní-CVBS (jeden vodič), S-Video (dva vodiče) nebo nejkvalitnější RGB (tři vodiče), přičemž je třeba dbát na to, zda přijímač požadovaný způsob připojení videosignálu „umí“, a pochopitelně zda je podporován i koncovým zařízením (televizorem, videorekordérem). Má-li koncové zařízení jiný vstup než SCART (např. CINCH), není důvod k panice, existuje spousta různých propojovacích kabelů a redukcí. Pozor, má-li přístroj jen jeden SCART, vždy se je na jeho výstupu regulována hlasitost zvuku a ve videu se objevuje OSD menu, takže není příliš vhodný pro účely nahrávání. Signál u přístrojů se dvěma SCARTy (bývají označeny jako TV a VCR) není pouze rozbočený, ale liší se právě v těchto dvou věcech.
Modulátor (na obrázku konektor číslo 5)
Nejčastěji slouží k připojení koncového zařízení (televizoru), obvykle staršího roku výroby, které neumožňuje přímý externí vstup video a audio signálu (nemá SCART ani CINCH vstupy). Můžeme jej ale také využít k připojení většího množství koncových zařízení (s určitými omezeními lze vybudovat i menší společný anténní rozvod). K tomu, aby si koncové zařízení s přijímačem „rozumělo“ je třeba shody na systému modulace obrazu a zvuku. Koncová zařízení homologovaná pro provoz v ČR by měla zvládat zpracovat signál v systému PAL D, resp. PAL D/K, drtivá většina televizorů na českém trhu pak umí i západoevropský (německý) systém PAL B, resp. PAL B/G. Kvalita modulátorů jednotlivých přístrojů se také dost liší, ale bohužel tato informace ve specifikacích chybí.
STA smyčka
Některé přístroje mají kromě anténního vstupu a výstupu ještě tzv. STA smyčku, která umožňuje sloučit další analogový VF signál, jenž není zdrojem signálu pro digitální tuner (např. kabelovou televizi) s modulovaným výstupem z dekodéru přijímače. Ušetří tak nejen pořízení slučovače, který byste v takovém případě museli použít, ale zejména eliminuje nepříjemnou „drátovačku“, která jeho zapojením za přístrojem obvykle vzniká.
S-Video
Jedná se o doplňkový výstup videosignálu na konektor typu Hossiden (S-VHS), který podporují některá zařízení, např. videorekordéry, plazmové obrazovky, datové projektory, digitalizační PC karty, atd. S-Video výstup bývá kvalitnější než kompozitní signál (CVBS), má-li však koncové zařízení SCART s podporou RGB vstupu, je vhodnější použít SCART a výhoda plynoucí z existence tohoto výstupu je prakticky nezajímavá.
A/V CINCH (na obrázku konektor číslo 7 a 8)
Jedná se o doplňkový výstup audiosignálu na konektory typu CINCH, které se hodí pro připojení stereo receiveru (poslech na „velké bedny“). Dva audio CINCHe bývají doplněny jedním konektorem typu CINCH (žlutá středovka) s kompozitním videovýstupem (CVBS), ale ne vždy je tomu tak.
S/P-DIF (na obrázku konektor číslo 3)
Vzhledem k tomu, že digitální vysílání přenáší i zvuk v digitální kvalitě, naskýtá se zde možnost připojit hi-fi přístroje a systémy domácího kina standardizovanou digitální linkou, tzv. S/P-DIF (Sony/Philips digital interface). Toto rozhraní má kromě kvalitního bezeztrátového přenosu zvuku tu výhodu, že je dopředně kompatibilní se systémy domácího kina podporující digitální vstup v kódování Dolby Digital (nebo také AC3), přestože se v tomto systému zvuk dosud nevysílá. Fyzické provedení digitálního audiovýstupu může být buď koaxiální (konektor typu CINCH) nebo optické (tzv. Toslink), případně je k dispozici oboje.
RS-232 (na obrázku konektor číslo 6)
Toto datové (počítačové) rozhraní je typicky určeno k provedení upgradu firmwaru (programového vybavení přístroje samotného) po propojení s PC, někdy umožňuje provést i částečné nastavení přístroje na PC (např. editaci seznamu kanálů). Postup provedení upgradu a popis dalších možností využití tohoto rozhraní najdete na stránkách výrobce. Rozhraní RS-232 svou kapacitou rozhodně neumožňuje přenos datových souborů (např. u přístrojů s pevným diskem).
USB, LAN
Datová rozhraní typu USB 2.0, případně LAN, se používají k přenosům dat z pevného disku přístroje, případně k využívání dalších datových služeb, nastavení přístroje, apod.
V90 (telefonní přípojka)
Dosud výjimečná, ale do budoucna zajímavá je možnost interaktivního objednávání informací a služeb na vyžádání (on-demand). K tomu je potřeba kromě programového vybavení přístroje systémem MHP zajištění zpětné linky (uplink), která fyzicky zajistí ono objednání. K tomu nejčastěji slouží modem pro standardní pevnou telefonní linku (běžný telefonní minikonektor). Přestože interaktivní služby se stále ještě vyvíjejí, pořízení přístroje s tímto rozhraním je relativně spolehlivá záruka, že bude využívání interaktivních služeb toho typu schopen.
Ovládání přístroje
Přestože příjmové vlastnosti a vybavení přístroje jsou určitě rozhodující pro technickou kvalitu zpracování signálu, účelnost a rozsah ovládání přístroje by mělo mít své nezanedbatelné místo v rozhodovacím procesu. Všechny přístroje se ovládají dálkovým ovladačem (některé dokonce nemají ani jediné tlačítko) pomocí interaktivního obrazovkového menu (OSD). Důležitá je nejen anatomie dálkového ovladače, ale je třeba dát pozor na případné konflikty dálkových ovladačů (obvykle neznačkové audiosoustavy občas nerespektují rozdělení kódů pro různé přístroje).
U samotného menu bývá, více než skutečnost, že je menu přeloženo do češtiny, podstatně důležitější účelnost uspořádání menu a zejména pohodlí volby často opakovaných příkazů (i když uživatel neumí žádný světový jazyk, v zásadě potřebuje nastavovací menu jen na prvotní nastavení přístroje, které může provést podle návodu). Jistou roli může hrát i rychlost volby v menu a rychlost přepínání kanálů, které může být do půl sekundy, ale také až 2 sekundy (na první roli je rozdíl malý, ale tato „zanedbatelnost“ se začne člověku brzy zajídat).
Podpora doplňkových služeb
Pojem „doplňkové služby“ je u DVB-T vysílání velmi široký, navíc se v tomto směru očekává ještě bouřlivý vývoj, takže z dnešního hlediska lze popsat pouze ty nejzákladnější a nejobvyklejší z nich.
EPG
EPG (Electronic Program Guide) je zkratka tzv. Elektronického programového průvodce, který je v podstatě elektronickou obdobou tištěného televizního programu (přehledu pořadů) a bývá doplňkem standardního digitálního vysílání. Kromě úspory za tiskoviny nabízí možnost prakticky okamžité aktualizace (aktuální změna programu) a jednoduchým interaktivním způsobem rezervaci, resp. načasováné nastavení přístroje na určitý pořad. Součástí EPG jsou zejména časy pořadů, dále pak název pořadu, jeho stručný popis, případně i delší popis. Kámen úrazu bývá se standardem textů v EPG, tzv. kódovou stránkou, který svou odlišností od západoevropských standardů zavdává příčinu k větším či menším obtížím při jeho implementaci, tak jako tomu kdysi bylo u počítačů. Aby toho nebylo málo, je věc ještě komplikována tím, že jednotný standard pro EPG pro českou republiku dosud nebyl stanoven, a to ani neoficiálně, takže je v tomto směru poněkud nejasno nejen spotřebitelům, ale také výrobcům i vysílatelům.
Teletext
Teletext je obdobou této služby známé z analogového vysílání. Digitální přístroje často nabízejí možnost načtení až několika tisíc teletextových stránek do paměti, takže pohyb v rámci stránek je velmi rychlý. S kódováním češtiny teletextu obvykle nebývá problém, navíc přístroje předávají teletextovou informaci i do do analogového videovýstupu, takže je možné zobrazit teletext alternativně i připojeným televizorem.
Hry a menší aplikace
Některé přístroje jsou vybaveny menšími programy typu jednoduchých her, kalendářů či kalkulaček. Tato výbava nesouvisí s vlastní hlavní funkcí přijímače, ale může zpříjemnit ovládání a zacházení s přijímačem (např. pro děti). Očekává se, že doplňkové programy tohoto typu budou dříve či později zařazeny v některé z budoucích aktualizací fimrwaru většiny přístrojů.
Aktualizace firmwaru
Mnoho přístrojů umožňuje provést aktualizaci firmwaru přístroje z připojeného počítače, nebo přímo z éteru. Podmínkou však je, že jej provozovatel vysílání, po dohodě s výrobcem přístroje (producentem firmwaru), musí do vysílání ve formě předepsané výrobcem do vysílání zařadit. Jde o velmi elegantní „bezkontaktní“ formu vylepšení (úpravy) vlastností přístroje, aniž by člověk musel vstát ze židle. V rámci zkušebního vysílání nic takového zatím neprobíhá, ale předpokládá se, že i tyto možnosti budou hojně využívány.
Možnost záznamu
Možnost záznamu na digitální média bez ztráty kvality je jednou z klíčových předností digitálního vysílání. K tomuto účelu slouží DVB-T rekordéry, tzv. PVR. Vzhledem k proměnnému datovému toku se k primárnímu záznamu používají velkokapacitní pevné disky (HDD). Koncepce přístrojů je však relativně rozmanitá:
Karta do PC, USB box pro PC, PCMCIA karta
Tato zařízení jsou určena pro sledování a ukládání digitálního vysílání na osobním počítači a samostatného záznamu (bez PC) schopny nejsou. Zároveň jsou však následné zpracování, editace a stříh záznamu pro jeho další použití a archivaci nejméně komplikované (přiložené programové vybavení takový postup naopak předpokládá a podporuje).
Přístroj s vestavěným pevným diskem (PVR)
Zařízení slouží kromě dekódování také k ukládání záznamu na pevný disk přístroje. Nevýhodou těchto přístrojů je omezená kapacita pevného disku a také limit zpracování záznamu pouze prostřednictvím firmwaru přístroje. Tato omezení vyplývají z nemožnosti nahraná data exportovat z přístroje ven. Jsou tedy určena především pro dočasné nahrávky typu, „v pátek nejsem doma, podívám se na to v neděli a pak to zase smažu“ (disk je možné fyzicky vyjmout a data přehrát, ale toto počínání se neslučuje s dodržením záručních podmínek). Proto je třeba velmi prozíravě volit jak kapacitu disku, tak vybavení editačními možnostmi (střih, značky, nelineární skoky, editace názvu, atd.).
Přístroj s pevným diskem a datovým rozhraním
Možností jak umožnit dlouhodobější archivaci záznamu mimo rekordér samotný je vybavení vysokorychlostním datovým rozhraním pro přístup k datům na jeho disku (prakticky přichází v úvahu USB 2.0, FireWire a LAN). Přístroj se po připojení k PC chová jako externí disk, na němž lze s datovými soubory volně disponovat podle potřeby. V tomto případě je vhodné se předem dotázat na interní formát ukládaných dat (někteří výrobci používají vlastní formát, což zpracování běžně dostupnými programy poněkud komplikuje).
Přístroj s externím diskem
Nově se rodící modulární koncepce přístrojů sází na vybavení domácností počítačovou technikou a propojení jednotlivých zařízení do jakési multimediální sítě. Funguje to tak, že přístroj sám pevný disk neobsahuje, ale umožňuje připojit externí pevný disk (typicky přes rozhraní USB 2.0), na který záznam provádí. Tento disk je možné bez jakýchkoli zásahů do vnitřku přijímače odpojit a po připojení k PC nahraná data zpracovat podobně jako při použití DVB-T karet.
Vybavení pro příjem kódovaného vysílání
Přestože pozemní vysílání naráží na problém nedostatku volných frekvencí pozemních vysílačů a bývá proto takřka výhradbně prostorem pro veřejně financované a komerční televizní stanice, někteří výrobci již dnes vybavují přístroje tzv. CI šachtami (common interface), jež po vložení příslušného dekódovacího modulu umožňují i sledování případných kódovaných (předplacených) programů.
Závěr
Oblast DVB-T vysílání je relativně mladý a velmi dynamicky se rozvíjející obor, který se s největší pravděpodobností dočká technologicko-obchodního boomu, nikoli nepodobného rozvoji technologie GSM v 90. letech. Z tohoto důvodu nelze vyloučit, že tento článek dříve či později ztratí lecos ze své aktuálnosti. Základní principy a zásady vhodného výběru snad přesto zůstanou v platnosti ještě dlouho.
Přeji Vám dobrou volbu a stále ostrý obraz!
