Zbytečný humbuk kolem 3D televize

GLOSA: 3DTV je v současnosti nejdiskutovanějším a podle odborných serverů by se dalo soudit, že i nejočekávanějším posunem ve sledování onoho modrého magického okna zvaného televize. Televiznímu vysílání ve 3D se připisuje úchvatná budoucnost, jenže to místy vypadá, jako by se nikdo nezamyslel nad připraveností tohoto produktu. Krom výrobců je totiž na 3DTV připraven jen málokdo. Má tedy opravdu 3DTV šanci nahradit dnešní dvourozměrné sledování televize?

Pro koho 3DTV vlastně je

První otázkou u každého produktu je, pro koho je určen. Totéž je otázkou i u 3DTV. Zatím co klasická 2D televize má míru určení velmi širokou, tak televize ve 3D bude jen pro někoho a jen někdy.

Velké procento diváků si totiž televizi pouští jako kulisu. Řada z nás zapne televizi, ale při jejím sledování zároveň používá počítač, komunikuje s rodinou, s přáteli. Jen těžko si lze představit, že při podobné činnosti máme na nose barevné brýle, které jsou ke sledování levnějších 3D TV zapotřebí, nebo u dražších modelů 3DTV řešíme úhel, ze kterého je třeba televizi sledovat. Ne že by v těch chvílím nemohla být televize ve 2D módu, ale je to přesně okamžik, kdy přístroj za desetitisíce ztrácí smysl.

Dokonce ani pro sledování sportovních přenosů, na které výrobci při propagaci 3DTV sázejí nejvíc, nemusí být 2D přístroj tou ideální volbou. Zkuste si na chvíli představit hospodu plnou fotbalových fanoušků, jak sledují zápas s barevnými brýlemi na nosech, případně v zástupu za sebou.

Když k obrazovce tak obrýlení.

3D vs. pohodlí

Velmi těžká volba mezi 2D a 3D čeká na diváky, kteří nosí dioptrické brýle. Dokud totiž budou ke sledování levnějších 3DTV nutné specielní brýle budou se muset rozhodovat mezi nepohodlím dvojitého obrýlení, rozmazaným obrazem, nebo větší investicí.

Existují sice přístroje, které dokážou zobrazit vysílání ve 3D bez nezbytných brýlí na divákově nosu, jenže i ty mají své mouchy. Divák musí sedět v určitém úhlu a určité vzdálenosti od obrazovky. Pro sledování filmu s rodinou, nebo sportovní událostí s přáteli jsou tedy asi tak stejně praktické jako tříkolka pro městskou hromadnou dopravu.

Krom nepohodlí ale divákům u těchto přístrojů hrozí i další nepříjemnosti. Pokud u takové televize sedí příliš blízko, dokáže obraz vyvolat nevolnost, nebo dokonce bezvědomí. Na druhou stranu, jestli se chcete někoho z rodiny při sledování fotbalu zbavit, například pokud vám manželka neustále mluví do sledování zápasu, nebo vás děti ruší hlasitou hrou, mohli byste touto technologickou novinkou problém snadno vyřešit.

Výrobci zapomněli na obsah

Výrobci LG Electronics a Samsung nabídnou Čechům první 3DTV přístroje už v letošním roce a nepochybně se najdou nadšenci na straně jedné a snobové na straně druhé, kteří si 3D televizor koupí, jenže zatím jim moc k ničemu nebude. Tuzemské terestrické televize celkem logicky zájem o 3D vysílání nemají a bonusovým televizním kanálům se zatím nevyplatí.

Problém a obsahem může nastat i v případě přepočítávání našich televizních stanic do 3D. Tuzemské stanice rády šetří na datovém toku a to je pro přepočet 2D obrazu do 3D smrtelné. I tady totiž platí přísloví, že kde nic není ani smrt nebere. Pokud nemá 3D televizor k dispozici dostatečně kvalitní vstupní signál, bude přepočítaný obraz trhaný a případně může i vypadávat. Jediné k čemu tak uživatelům 3DTV zatím bude je sledování filmů na DVD, nebo Blue-ray, které jsou ve 3D k dispozici.

Server Digizone sice uvedl, že i čeští diváci budou mít příležitost, díky provozovateli satelitu Astra, 3D vysílání vyzkoušet už 3. května, kdy společnost dočasně nabídne 3D demo kanál. Jenže přiznejme si upřímně. Už jste někdy viděli demo kanál, jehož sledování by byla zábava?

Slečna je šťastná. Většině diváků ale rybičky Samsung stačit nebudou.

Kabeloví operátoři jsou připraveni, ale nemají co vysílat

Připravenost na vysílání 3D obsahu deklarují nejen satelitní, ale i kabeloví operátoři. Jenže dokud nebude dostatečná penetrace přístrojů, jen těžko se najde vysílatel, který by 3D kanál spustil. Krom téměř nulového zájmu diváků by se totiž musel potýkat i s relativně vysokou cenou za nákup akvizic. Ve 3D jsou k dispozici téměř výhradně buď nové filmy, nebo potom několik málo filmů z poloviny minulého století, o které budou mít diváci, kteří investují desítky tisíc do 3DTV, jen těžko zájem.

Levná nebude ani výroba vlastního obsahu. Vyrábět vlastní pořady není levnou záležitostí nikdy, jenže tady by musel provozovatel buď investovat do vlastní techniky, nebo najít produkční společnost, která je schopna vyrábět pořady ve 3D. Ani jedna z těchto variant by nebyla rozhodně levná.

Nechci ani v nejmenším tvrdit, že je televize ve 3D nesmysl.  Ve chvíli kdy bude definitivně jasná technologie, kdy se 3DTV zbaví brýlí a zároveň s sebou její diváci nepraští o podlahu vždy, když se na televizi podívají ze špatného úhlu a ve chvíli kdy se cena přístrojů dostane na únosnou mez, rozhodně bude třeba brát ji vážně. V současné chvíli je ale 3DTV pouze nehotovým produktem pro nadšence, snoby, nebo závistivce, kteří chtějí za každou cenu mít totéž, co si koupil Lojza odvedle.