Jestli je skutečně pravda, že ministr kultury Pavel Dostál ještě před konečným výrokem stockholmské arbitráže prohlásil, že je přesvědčen, že Česká republika zaplatí Ronaldu Lauderovi miliardy korun, měl by pro naprostou nekompetentnost a ztrátu soudnosti okamžitě rezignovat na svoji funkci. Jedna věc totiž je Dostálova nenávist k televizi Nova a jejímu řediteli, kterou dává najevo na každém kroku. Úplně jiná věc však je spor s Ronaldem Lauderem. Ve sporu s jeho společností CME, v němž jde o obrovskou sumu peněz, totiž není Nova, nýbrž Česká republika. A Dostál je členem její vlády. S trochou patosu se dá přímo říci, že za podobné skutky se za války staví ke zdi.
Arbitráž není soud a arbitři nejsou soudci. O paragrafy tu sice jde také, ale zdaleka ne jenom o ně. Rozhodnutí arbitrů může ovlivnit a také častokrát ovlivňuje spousta dalších okolností. Jestliže část našich politiků již dopředu vyvolává poraženeckou náladu a (sebe)obviňuje osoby a instituce z České republiky, jejichž vina neexistuje, natož aby byla prokázána, dokonale to nahrává protistraně. Můžeme si být jisti, že Lauderovi právníci to budou umět zužitkovat. Dostál už teď vinu hází na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a honem honem ji chce odvolávat. (Snad aby i arbitři věděli…) Tito politici si sobecky přihřívají polívčičku svých krátkozrakých politických zájmů, leč zároveň – jaksi bokem – strašlivě škodí vlastní zemi. Uvědomují si to vůbec?
Dostálovo podpásové jednání je neomluvitelné ještě z jiného důvodu. Dostál totiž není v mediálně legislativní problematice žádný nováček. Dobře ví, že jestli někde existuje uzlový bod celé budoucí války o Novu, pak je to novela zákona o vysílání 301/95 Sb. Takže napřed by si před svým prahem měla zamést sama poslanecká sněmovna. Právě tato norma umožnila zrušení licenčních podmínek. Zrušením licenční podmínky č. 17 rada přišla o jediný nástroj, jak do sporu o Novu případně vstoupit. Dostál proto také musí vědět, že se svalením viny za celou arbitrážní patálii na radu to zdaleka není tak jednoduché. Proč to připomínám? Protože hlavní autorku oné nešťastné novely, Hanu Marvanovou, jsme tehdy ruku v ruce kritizovali spolu. On jako opoziční poslanec, já jako místopředseda rady a zároveň Marvanové spolustraník. Podstata věci se od té doby nijak nezměnila. Změnila se stranická příslušnost Marvanové. A také to, že Unie svobody dnes s Dostálovou rodnou sociální demokracií tvoří křehkou stojedničkovou vládní koalici.
Když se někdo dopouští křivého obvinění, běžně se to nazývá zločinem. Jak nazvat to, co dělá Dostál?
Petr Štěpánek
