Milan Šmíd na svém blogu v článku „Ze života názoráře“ v rubrice Pěna dní (ze dne 8. září) položil celkem logickou otázku k tématu eventuálního prodeje obchodního podílu ve společnosti provozovatele televizního vysílání s licencí (Prima TV). V této souvislosti byl dotázán redaktorem ČT k odbornému názoru v rámci šotu „Prima je na prodej“ v Událostech ČT. V souladu s názorem Milana Šmída nutno konstatovat, že už při vysílání tohoto šotu mne napadla totožná otázka, kterou Milan Šmíd pokládá v uvedeném článku, a to: „Bude prodloužení licence Primy bráno jako udělení nové licence s povinností vyčkat dva roky na převod vlastnictví?“
Domnívám ze, že na takto položenou otázku lze odpovědět záporně – a tedy, že zde prodloužení licence nelze v daném smyslu považovat za udělení nové licence. Takže by zde ani nebylo nutno převést nejprve obchodní podíl pouze ve výši do 34 % a až po dvou letech další eventuální část k získání majority popřípadě zbývajících 66 % obchodního podílu. Při této domněnce vycházím z konstrukce příslušných ustanovení zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (tzv. „vysílací zákon“) a z jejich vztahu. Předmětné omezení převodu obchodního podílu z ust. § 21 odst. 7 vysílacího zákona (VZ) – respektive udělení předchozího souhlasu RRTV s převodem obchodního podílu – se vztahuje na dobu dvou roků od udělení licence. Z kontextu dané právní úpravy nevyplývá, že by prodloužení licence mělo být v takových případech bráno jako udělení nové licence podle ust. § 12 VZ. Z názvu a z konstrukce ust. § 21 VZ při tom vyplývá, že toto ust. upravuje „změnu některých skutečností a změnu licenčních podmínek“. V rámci řízení o udělení předchozího souhlasu Rady převádět na třetí osoby podíl ve společnosti provozovatele televizního vysílání s licencí podle citovaného ust. § 21 odst. 7 se s licencí samotnou v podstatě nic neděje. Licence je po formální i obsahové stránce v podstatě tatáž – má stejné číslo, stejné podmínky a další esenciálie. Co se ale mění, to je délka její platnosti, která se prodlužuje o zákonnou dobu. A co se v daném případě hlavně mění, to jsou vlastnické poměry k obchodnímu podílu uvnitř subjektu provozovatele TV vysílání s licencí. Ty ale na platnost licence „an sich“ nemají vliv. Jinak jak známo licenci samu nelze převést, prodat, zastavit, vydržet nebo podobným způsobem jinak zcizit.
Dále podle ust. § 12 odst 10 VZ provozovatel vysílání s licencí může písemně požádat Radu o prodloužení doby platnosti licence, na základě které vysílá. Z dikce této formulace vyplývá, že jde o prodloužení doby platnosti licence, nikoli o udělení licence nové. V ust. § 12 odst. 11 a 12 je uveden taxativní výčet případů, kdy Rada licenci na základě takové žádosti provozovatele neprodlouží (a v případě absence takových zákonem vymezených případů Rada licenci prodlouží). Při tom ani zde např. z odkazu na ust. § 13 odst 3 nevyplývá nějaké jiné omezení ve smyslu úvodem položené otázky. Daného případu (prodloužení licence provozovateli vysílání Prima TV) se netýká ani ust. § 12 odst 12 písm. f), podle něhož Rada dále platnost licence neprodlouží v případě, že provozovatel převedl bez předchozího souhlasu Rady na třetí osoby podíl ve společnosti provozovatele vysílání s licencí, a porušil tak povinnost uvedenou v § 21 odst. 6 a 7. (Odstavec 6 se týká rozhlasového vysílání.) Zákon zde tedy (podle mého mínění) prodloužení licence k TV vysílání v uvedeném smyslu nepovažuje za vydání nové licence (tedy ve vztahu k omezení podle ust. § 21 odst. 7 in fine).
Lze se dále také domnívat, že při konstrukci ust. § 21 odst 7 in fine (procentuálním omezením dispozice s obchodním podílem provozovatele právě po dobu dvou let od udělení licence) zákonodárce sledoval prevenci proti eventuálním aktivitám ve stylu „kupčení“ s licencemi, apod. Pokud by (hypoteticky) došlo k eventuálnímu výkladu cit. ustanovení VZ, pak by příslušný soud (protože RRTV není kompetentní k výkladu zákona, ač si tuto kompetenci někteří její členové ještě nedávno veřejně přisuzovali) pravděpodobně mohl z uvedeného hlediska zkoumat i důvodovou zprávu k cit. ust. VZ, a to mimo jiné právě i co do původního záměru zákonodárce.
Vzhledem ke shora uvedenému jsem tedy toho názoru, že Rada při svém uvážení o udělení předchozího souhlasu s převodem obchodního podílu ve společnosti provozovatele vysílání Prima TV (v případě, že taková žádost bude v časovém rozmezí do dvou let od prodloužení licence na vysílání Prima TV podána) tedy pak zřejmě nebude mít ze zákona relevantní důvod zabývat se danou otázkou tak, jak ji formuloval Milan Šmíd. Přesto podle mého je velmi dobře, že tuto otázku právě teď a velmi logicky i právě takto v kontextu událostí položil, patrně veden také profesionální intuicí mediálního pedagoga zcela správným směrem k posilování, zkvalitňování a zvyšování právního vědomí nejen v oblasti mediálního práva. Tohoto šafránu je nám v této společnosti obecně zapotřebí čím dál víc. A nota bene v chronickém stavu, kdy (mírně symbolicky řečeno) tuzemská legislativa má ambice být přirovnávána k oné cimrmanovské sopce, která svou činností zasypala sama sebe.
