Na konci roku 1997 dochází v Česku k politické krizi. Klausova ODS má korupční skandál. Nova odvysílala reportáž o údajné Klausově vile ve Švýcarsku. Rozlícený Václav Klaus prohlásil, že televizi zažaluje o náhradu škody ve výši 100 mil. korun. Vladimír Železný je nucen tuto vzniklou situaci řešit. Začíná období nových konfliktů, které vyvrcholí tak, že to nikdo nečekal.
Klaus na tiskové konferenci, v den kdy podává demisi jako premiér České republiky, oznamuje všem, že se rozhodl žalovat Novu a aby všichni viděli, že to myslí vážně, sděluje i, že jeho právním zástupcem v této kauze bude JUDr. Lžičař. K procesu ale nakonec nedošlo. Obě strany se dohodly na mimosoudním vyrovnání. Dodnes se neví, co obě strany upekly. Z toho ale co pak následovalo, lze vydedukovat, že to spíše byla dohoda o vzájemné pomoci přesně podle: Já pomůžu tobě, ty pomůžeš mě. Nutné je ještě připomenout, že zprávu o údajné vile ve Švýcarsku vypustila do éteru redakce zpravodajství vedená Janem Vávrou. Železný neměl kontrolu nad tím, co se v Televizních novinách vysílá. Později se v rozhovorech vyjádřil, že to bylo od Vávry absolutně stupidní, ačkoliv ho ve svém pořadu Volejte řediteli profesionálně hájil do poslední chvíle, než se jejich cesty rozdělily.
Připravuje se prodej Novy, Železný to zatrhne
Vladimír Železný se topil v milionech. Přesto chtěl víc. Všechny peníze, které vydělala TV Nova se musely odvádět CME. Ta ale neměla plnou kontrolu nad peněžními toky. Je možné, že Železný už přemýšlel, jak CME, resp. ČNTS „vyšachovat“ ze hry. Tlačil na RRTV, aby tlačila na CME kvůli exkluzivitě, aby mohl spolupracovat i s jinými společnostmi než jen s ČNTS. V té době se začíná spekulovat o tzv. dvoukanálové Nově. Druhým kanálem měla být Prima Televize. Železný rozehrál hru. Sám nutil CME, aby vypustila ze Servisní smlouvy všechny zmínky o exkluzivitě. Zároveň chtěl po ní, aby CET 21 platili určitá procenta z příjmů. Nakonec požadoval, aby jejich vzájemná spolupráce skončila po vypršení prvního dvanáctiletého období licence. Celou dobu CME tvrdil, že to po něm chce Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
Američanům se to všechno nelíbilo. Přesto nabídli Železnému další lukrativní nabídky. TV Nova byla strojem na výrobu peněz a vzhledem k tomu, že ostatní aktivity CME v Evropě byly spíše ztrátové, rozhodli se prodat své podniky švédskému komerčnímu operátorovi Scandinavian Broadcasting System SA (SBS), který provozuje televize v severských zemích nebo v zemích Beneluxu. CME se v této době dopouští další mystifikace. Koněm celého prodeje se měla stát TV Nova. Američani namluvili SBS, že vlastní licenci této nejlukrativnější televize. Jenže nevlastnili. Tu kontroloval v CET 21 Vladimír Železný. A tomu se nějaký prodej nezamlouval, hatil mu plány.
Před prodejem bylo nutné prověřit hospodaření podniků, udělat účetní audit. Tato kontrola pro Železného nedopadla dobře. Ukázalo se, že generální ředitel ČNTS se ve své funkci nechoval tak, jak mu přikazovala Servisní smlouva. Zjistilo se, že kupoval filmy přes společnost AQS, přitom měl podle smlouvy používat výhradně služeb ČNTS, které sám šéfoval. Dále třeba nechal vysílat reklamy svých firem za zlomek standardní ceny apod. CME začala vyčíslovat ztrátu, která podle ní činila 69 milionů českých korun.
Konflikt! Vladimír Železný byl 19. dubna 1999 odvolán z funkce generálního ředitele TV Nova a ČNTS. Ředitel CME Fred Klinkhammer se neukázal jako schopný manažer. Zřejmě vůbec netušil, na jaký tenký led se dostal. Asi vůbec Vladimíra Železného neznal a s největší pravděpodobností si myslel, že odvoláním bude konec všech problémů. Jenže se přepočítal a teprve nyní začíná největší obchodní konflikt v historii České republiky.
Teoreticky vše mělo být v pohodě. Vladimír Železný, jako majoritní vlastník CET 21, byl stále vázán Smlouvou o prodeji akcií. Měl však už zkušenosti a dobře věděl, jak se dá s výlučností licence čarovat. Novu Američanům nechtěl nechat. Začal připravovat rozjezd nové televize. Nebylo jisté vůbec nic, ani zda nový kanál se bude jmenovat Nova. Železný ale už měl z předchozí doby konexe. V Poslanecké sněmovně operovala lobbistická skupina poslanců, která připravovala nový mediální zákon, zároveň dobré kontakty mu zajistily peníze na nový rozjezd. Získal je v Investiční a Poštovní bance (IPB), která měla úzké kontakty na strany Opoziční smlouvy, ODS a ČSSD.
Vzniká nová Nova, ale již bez psa Nováka
V této době se Železný seznamuje s Jiřím Šmejcem, který je vlastníkem společnosti MEF Holding. Šmejc úzce spolupracoval se šedou eminencí IPB Liborem Procházkou. MEF Holding zřídil novou servisní organizaci Česká produkční 2000. Podle nejmenovaného důvěryhodného zdroje z prostředí televize Nova Železný připravoval již delší dobu odtržení CET 21 od ČNTS. Američané ho však předběhli, s největší pravděpodobností měli v Železného okolí informátora. K této hypotéze navíc svádí fakt, že Česká produkční 2000 byla založena pouhých 14 dní před Železného odvoláním. Navíc je všeobecně známo, že IPB kontrolovala i televizi Prima, a proto vše nasvědčuje tomu, že Železný skutečně uvažoval s tzv. dvoukanálovou Novou, tj. ovládnutí českého komerčního televizního trhu.
Česká produkční 2000 získala podle informací týdeníku Ekonom v červnu 1999 od IPB miliardový úvěr, který měl posloužit rozjezdu nového televizního kanálu. Železný ale stále veřejnosti sugestivně tvrdí, že se přece nic neděje, na vztahu k ČNTS se nic nemění, jen si bude moci vybírat mezi konkurenčními firmami. Připomeňme, že Železný v této době už není generálním ředitelem TV Nova ani ČNTS, avšak je „supermajoritním“ vlastníkem CET 21, jenž je držitelem vysílací licence.
Železný se Šmejcem už usilovně pracoval na nové televizi. Když byla Česká produkční 2000 připravena, čekal už jenom na vhodnou záminku, aby mohl vypovědět smlouvu s ČNTS, a tím se nadobro vyvázat z jejího „područí“. Den D nastal 4. srpna 1999. ČNTS nepředložila CET 21 denní vysílací plán. CET 21 ihned ukončila s ČNTS spolupráci a nová Nova zahájila vysílání hned od rána Snídaní z Barrandova. Hodnota akcií CME okamžitě poklesla o 470 milionů dolarů. Zároveň se zhroutil celý prodej televizní sítě CME skandinávskému koncernu SBS. Zajímavostí je však to, že ČNTS připravovala měsíční a týdenní plány, takže CET 21 věděl, co se bude v celém měsíci a týdnu vysílat. Denní plán byl pouze specifikujícím doplňkem, který mohl změnit maximálně minutové posuny programu, větší změny oproti týdennímu ani neumožňoval.
S největší pravděpodobností Železný všem svým kritikům i nyní již bývalým obchodním partnerům chtěl ukázat, jak to vše má ošetřeno. Hned v první Sedmičce nové Novy, kterou již neuváděl Jan Vávra, nyní ředitel ČNTS, ale Jitka Obzinová, podebatovali opozičně-smluvní partneři Václav Klaus a Miloš Zeman. Navíc Železný ve svém pořadu Volejte řediteli pěl chválu na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a dokonce vyzdvihl Petra Štěpánka jako radního, který rozumí tržní ekonomice a mediálnímu prostředí. Na to, že ho před lety zesměšňoval jako tajtrlíka zapomněl. Před veřejností navíc hrál šikovně roli úspěšného českého manažera, kterému Američané chtěli vzít „jeho“ televizi a navíc ji nestydatě „dojili“. Leckteré babičce sledující pravidelně telenovely ukápla slzička…
Do hry vstoupil další prvek – soudy
ČNTS zastavila v září 1999 veškeré produkční a technické aktivity. Propustila přes dvě třetiny svých zaměstnanců. Jeden z propuštěných zaměstnanců popsal situaci v televizi deníku Právo takto: „Vyhodili nás vlastně na hodinu. Přitom ještě před pár týdny nám zvýšili mzdy a slibovali hory doly. Jak budeme vysílat na satelitu do světa, že Železného odvedou v klepetech a zavřou. Skutečnost je taková, že většina z právě propuštěných zaměstnanců ČNTS končí ve čtvrtek, někdo v pátek a poslední pondělí. Vracíme nyní pracovní věci. Na vrátnicích nás kontrolují jako zloděje, abychom si nic neodnášeli domů. Ovšem kámoši z blízkého okolí ředitele Vávry zůstali a on jim ponechal i super vysoké platy. Budou asi sedět v prázdné budově a čekat na zázrak. My se máme asi jít pást nebo co?“
Zlost mezi zaměstnanci ČNTS byla veliká. Zpětně nám některé výroky pomohou dešifrovat, jaké plány CME měla. Právo zaznamenalo následující: „Já už jim nevěřím ani slovo. Mají (ČNTS) ještě tu drzost tvrdit nám do očí, že až oni (Američané) koupí Primu, že se sem do Měšťanské besedy vrátíme“. Mediální zástupce CME Michael Donath nastalou situaci komentoval slovy, že vlastně za vším stojí RRTV. Podle něj Rada se opakovaně odmítla zabývat „údajným“ porušováním licenčních podmínek k vysílání Novy ze strany držitele licence společnosti CET 21. Josef Josefík, tehdejší předseda Rady ale kontroval: „Rada je nezávislý kolektivní orgán a odmítám výrok, že je nečinná a něco nekoná. Kauze TV Nova se věnujeme poslední měsíce velmi intenzivně.“
Na tiskové konferenci 11. listopadu 1999 Vladimír Železný oznámil, že nebude respektovat předběžné opatření vydané v jeho sporu se společností CME mezinárodním arbitrážním tribunálem ve Stockholmu. To mu v podstatě ukládalo vrátit vztahy CET 21 s bývalou servisní organizaci TV Nova, ČNTS, tam, kde byly před roztržkou. Železný navíc na této tiskovce informoval přítomné, že některé části rozhodnutí jsou v rozporu s platnými českými zákony a některé není schopen zajistit. Navíc oznámil, že podává k nizozemskému soudu v Haagu návrh na zrušení předběžného opatření. Zároveň zdůraznil, že předběžné opatření se netýká CET 21, ale pouze jeho osoby. Za Železného v této době opět kope Peter Kršák, který přispěchal s prohlášením: „Jestliže má Vladimír Železný nějaké povinnosti, at je plní, ale ne na úkor CET.“ V této době byl ještě jednatelem CET 21 vedle majoritního vlastníka Železného a menšího podílníka Kršáka mladý právník Aleš Rozehnal (figuruje s Libuší Šmuclerovou v Edikonu), který v kauze Nova hrál, jak se později ukázalo, jednu z klíčových rolí.
CME rozjela velkou kampaň a podala různé žaloby k různým soudům a arbitrážím. ČTK s odvoláním na deník The Washington Post mj. informovala, že hlavní akcionář CME Ronald Lauder (pro zajímavost: šéf kosmetické firmy Lauder, kterou založila jeho matka) si najal společnost American Continental Group, která měla lobbovat v americkém Kongresu za to, aby CME vyhrála obchodní spor o kontrolu nad televizí Nova. Navíc si Lauder podal v amerických novinách The New York Times a The Washington Post inzeráty se zněním: Obchodní, regulační a právní postupy v ČR významně zaostávají za mezinárodními standardy.
Američané podali žaloby samozřejmě i u českých soudů. Soudkyně JUDr. Margita Víšková z krajského obchodního soudu v Praze v květnu 2000 shledala, že vztah CET 21 a ČNTS byl exkluzivní, nepředložení denního plánu nemohlo licenci ohrozit, a nařídila CET 21, aby vysílání zajišťovalo výlučně prostřednictvím ČNTS. Odmítla se zabývat otázkou, zda odstoupení bylo platné.
Železný se odvolal. A jestliže jsem v prvním dílu seriálu pokládal řečnickou otázku, kolik odvolání je kladně vyřízeno pro žadatele a odpověděl jsem, že mizivé množství, tak nyní musím asi napsat, že Vladimíru Železnému to vyšlo podle jeho představ. Vrchní soud totiž rozhodnutí Krajského soudu zrušil a naopak dal zapravdu Železnému. Ten a jeho celý tým slavil v prosinci 2000 na Barrandově nejen šampaňským, ale i ohňostrojem. Michael Donath ihned přispěchal s prohlášením, že ČNTS využije mimořádného opravného prostředku, kterým je dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Nejvyšší soud shledal v práci Vrchního soudu nedostatky. Například si neověřil, jsou-li tvrzení žalovaného pravdivá. Nakonec soud konstatoval, že ČNTS neudělala nic, čím by ohrozila licenci, protože by tím jednala proti svým zájmům. V prosinci roku 2001 zrušil oba rozsudky a vrátil věc k novému prošetření. S tím podstatným rozdílem, že jeho názor je pro soudy nižší instance tentokrát závazný. Smlouva mezi ČNTS a CET 21 byla podle výroku Nejvyššího soudu platná; důvod kvůli němuž CET 21 odstoupil od smlouvy platný nebyl. Kauza se vrací na začátek.
