Mediální server radiotv.cz zveřejnil ve čtvrtek článek Jana Potůčka s názvem Kauza TV Vysočina dostala nečekané obrátky. Jde o informaci k aktuálnímu vývoji v právní věci, kterou řeší příslušné soudy v souvislosti s převodem obchodního podílu od Ing. Jiřího Svobody na společnost GIMI.
Tento převod byl nejprve proveden (a to včetně udělení příslušného předchozího souhlasu ze strany RRTV), ale pak byl zpochybněn. Ve zmíněném článku je citováno vyjádření Jiřího Šebka, který zde vystupuje jménem TV Vysočina a je označen jako jednatel společnosti ČMT, když říká, že „Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. srpna vynesl rozsudek, kterým určil, že smlouva o převodu obchodního podílu, kterou dne 5.2.2002 uzavřeli Ing. Jiří Svoboda jako prodávající a obchodní společnost GIMI spol. s r.o. jako kupující, jejímž předmětem byl převod obchodního 100 % podílu v obchodní společnosti Českomoravská televizní s.r.o., je neplatná. Rozsudek je konečný a není proti němu odvolání přípustné.“
TV Vysočina zřejmě v celorepublikovém významu nebude tak zajímavá, aby se dnes rozjížděla kdovíjaká medializace kolem právních sporů ve vlastnických a popřípadě i v kompetenčních poměrech jejího „společenského světa“. Pokud vím, tak problémů kolem činnosti Ing. Jiřího Svobody a jeho JSC bylo dost už dříve. Sám je mám ještě v paměti z dob svého členství v RRTV a pokud vím, tak se rozhodně nedá říci, že by Rada těmito vleklými problémy byla kdovíjak nadšena. A možná i vzhledem k tomu, že pisatel článku se touto problematikou až dosud nijak zvlášť nezabýval, lze zřejmě z tohoto místa k informacím uvedeným v dotčeném článku učinit drobnou upřesňující poznámku:
Například k informaci o předmětném rozsudku (táborské expozitury budějovického krajského soudu), že „proti verdiktu se nelze odvolat“, jakož i k obdobné formulaci Jiřího Šebka (in fine shora uvedené citace) je možné pro upřesnění poznamenat, že tímto „konečným rozsudkem“ ještě celá tato kauza končit nemusí. A podle mého ani neskončí. Odvolání proti tomuto rozsudku sice možné není, ale je proti němu možné dovolání jakožto zákonný opravný prostředek vyplývající z příslušných ustanovení občanského soudního řádu. A tak tedy už dnes nelze mít kategoricky za to, že celá tato věc již je skončena a tuto domněnku pak do jisté míry také odborně mediálně prezentovat bez toho, že by tu mohly existovat ještě další možnosti vývoje. „A zdroje (dalšího vývoje) tu jsou“.
Na základě jisté odborné erudice a určité právní zkušenosti bych si k tomuto tématu dovolil malou fabulaci: Příslušný soud doručí za pár týdnů písemné vyhotovení toho rozsudku i s jeho podrobným odůvodněním. Na základě tam uvedených podrobností bude zpracováno a v příslušné lhůtě také podáno zmíněné dovolání. (Divil bych se, kdyby jednatel společnosti provozující regionální TV vysílání, nebo její právníci a dále ani tak zkušený mediální publicista jako je Jan Potůček o možnosti tohoto opravného prostředku nevěděli a tedy jej nemohli předvídat. A nebo o něm sice věděli, ale mohli jej dopředu s jistotou vyloučit a tedy i nejen mediálně abstrahovat?) A protože všichni (včetně všech zde uvedených pánů) z předchozího víme, že krajský soud vydal toto své rozhodnutí na základě odvolání proti předchozímu rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově, který ovšem rozhodl zcela opačně, stojí tu dnes tedy proti sobě dva rozsudky, obsahující vyslovení dvou opačných názorů dvou příslušných soudů dvou instancí. Vzhledem k tomu tedy pak na základě dovolání může rozhodnout Nejvyšší soud. A můžeme předpokládat, že s největší pravděpodobností také rozhodne. Dalo by se možná fabulovat ještě dál. Například o koncentraci řízení, o jednání, a dále pak třeba také o okolnostech souhlasu nebo nesouhlasu paní Svobodové s předmětným převodem obchodního podílu, o dokazování, které v tom směru už není možné vést před krajským soudem, ale existuje možnost vést je před soudem okresním, atd. atd. Nicméně právě ta zkušenost (asi více, než ta erudice) nám velí coby nezúčastněným pozorovatelům dále nepředjímat a s rozmyslem vyčkat dalšího vývoje.
A to například i v dotčeném článku naznačené otázce zrušení správního řízení před RRTV podle vyjádření Jiřího Šebka – s odvoláním na místopředsedu RRTV – Jiřího Šenkýře. Za daného stavu věci a určitých souvislostí nelze totiž vyloučit, že bych asi nebyl sám, kdo by mohl předpokládat, že tato RRTV, (která v některých jiných věcech obvykle přeruší řízení s tím, že vyčká příslušného judikátu), by právě v tomto případě hned přerušila příslušné řízení, a to u vědomí toho, že zřejmě v dohledné době bude v dané právní věci podán příslušný opravný prostředek, tedy ono už výše zmíněné dovolání. Ale kdo ví, třeba se mýlím. Třeba právě zrovna v tomto případě bude RRTV náhodou postupovat úplně jinak, než obvykle. Ale divil bych se. Rada v tomto případě učinila těch úkonů poněkud více, než bývá běžný standard. A mám za to, že zdravé jádro této Rady asi dobře vědělo, co a proč to dělá.
A pak by tu mohla být například ještě další možnost fabulace, o které pochopitelně v dotčeném článku (při tak vysoké míře abstrakce toho zákonného institutu dovolání) nemůže být ani stopy. Představte si, (zatím samozřejmě čistě teoreticky), že by třeba Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl, a že by pak po nějaké té další standardní proceduře (s jejímiž alternativami nebudu ctěného P.T. čtenáře nudit) celá tato věc nakonec dopadla nějak v tom smyslu, jak už jednou (tuším, že zhruba letos v dubnu) rozhodl Okresní soud v Pelhřimově. Pak by zřejmě i jisté okolnosti kolem jednatelství pana Šebka mohly být velmi nejisté.
Ať už tedy tak, či onak, možností je zřejmě alespoň o jednu víc, než se lze dočíst v dotčeném článku. A každý je může hodnotit podle míry své erudice, informovanosti a zkušenosti. To určitě nemíním řešit ani hodnotit. Co si však s dovolením na rozdíl od pánů Potůčka a Šebka dovolím skromně předpokládat je to, že jen pouze – a nebo snad právě tím, že „kauza TV Vysočina dostala nečekané obrátky“ tato kauza zřejmě ještě nekončí.
JUDr. Pavel Foltán
člen předchozí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
