Podaří se České republice bezproblémově přejít na pozemní digitální vysílání, aniž by riskovala soudní spory s provozovateli současných komerčních televizí a současně nebránila vzniku jejich konkurence? Dosavadní vývoj tomu příliš nenasvědčuje. Zatímco před pěti lety jsme patřili ke státům na špici vývoje digitálního vysílání (experimenty probíhají od roku 2000), dnes je Česká republika spíše na chvostu a rozhodně to nevypadá, že by se to mělo v dohledné době změnit. Proč?
Problém č. 1: Krach licenčního řízení na DVB-T
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vypsala licenční řízení na obsazení digitálních vysílacích sítí B a C už loni v listopadu. Tento krok se setkal s ostrou kritikou poslanců i provozovatelů soukromých televizí, protože zatím neexistovala jasná představa o tom, jakým způsobem budou digitalizaci řešit nové mediální zákony – především pak klíčový zákon o elektronických komunikacích a novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Rozpor nastal i v samotné radě, když pětice odpůrců licenčního řízení zveřejnila protichůdné stanovisko a dodnes tvrdí, že nebudou hlasovat pro žádný z více než třiceti přihlášených projektů.
Značnou motivaci pro neudělení digitálních licencí dala radě stálá parlamentní komise pro sdělovací prostředky, která radní pod pohrůžkou možnosti odvolání vyzvala, aby se zdrželi všech nevratných kroků. Ve hře je ještě možnost, že rada i přes zákonné lhůty posune rozhodování o licencích na dobu po přijetí novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (například tím, že na neurčito přeruší veřejná slyšení, nebo vyhlásí jejich druhé kolo na podzim letošního roku). Pokud by ale konkurz skončil nezdarem, znamenalo by to problém zejména pro předkladatele projektů digitálních televizí: veřejná slyšení totiž proběhnou buď jak buď a na zájemci o digitální licence na nich musí odkrýt své plány včetně programového schématu a finančního krytí. To by mohlo nahrát těm, co se přihlásí do druhé vlny udělování digitálních licencí okolo roku 2007.
Problém č. 2: Licencování celých multiplexů
Opoziční poslanec Petr Pleva (ODS) ve svém pozměňovacím návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání navrhuje, aby vysílací rada neudělovala licence pro jednotlivé programové pozice v digitálních multiplexech, ale rovnou pro celé multiplexy. V praxi by to znamenalo, že jeden provozovatel získá prostor pro šíření čtyř či pěti televizních kanálů. Vzhledem k tomu, že stát musí umožnit současným dvěma celoplošným komerčním televizím bezproblémový přechod na pozemní digitální vysílání, bylo by současné licenční řízení na nové digitální kanály bezpředmětné. Jednu síť by obsadila Nova (včetně stanic Nova news, Nova sport, Nova film a Nova seriál), druhou Prima (zatím se uchází o licenci pro kanál Prima klub, ale do budoucna počítá i se stanicemi Prima svět, Prima sport či Prima shop).
Přijetí Plevova návrhu by v praxi znamenalo zakonzervování současného televizního trhu minimálně na další dva roky (do konce dočasného období, kdy budou existovat jen tři digitální vysílací sítě, z toho jedna pro ČT, jedna pro Novu a jedna pro Primu). Do digitálních sítí by se nedostali noví provozovatelé a Nova s Primou by si uměle prodloužily období, po které by se dělily o většinový podíl na reklamním koláči. Na druhou stranu by kleslo riziko, že nové digitální kanály zkrachují na nedostatku finančních prostředků, protože Nova s Primou by mohly u novýcb stanic maximálně využívat různých synergií – podobně jako Česká televize u svého zpravodajského kanálu ČT24. Z diváckého hlediska by asi nešlo o nijak závažný problém, Nova s Primou by si ale po přechodné období do spuštění definitivních digitálních sítí vybudovaly značný náskok před konkurencí, což by v důsledku digitalizaci příliš neprospělo. Zajímavé je, že se k tomuto řešení začíná klonit i ministerstvo informatiky.
Problém č. 3: Zachování analogu do roku 2018
Začala s tím televize Nova, když ji vysílací rada odmítla přednostně zařadit do digitální vysílací sítě A provozované Českými radiokomunikacemi. Licence Novy pro pozemní vysílání platí do roku 2018 a Nova už naznačila, že by mohla požádat Český telekomunikační úřad o zachování současných analogových kmitočtů až do tohoto data. Stejně by se mohla „šprajcovat“ i Prima, jejíž licence platí do roku 2017. Mohla by k tomu využít třeba záminku s odpojovaným regionálním zpravodajstvím. Primě se totiž nelíbí, že by měla sdílet kmitočty s regiony i digitální éře a dělit se tak s nimi o vysílací časy.
Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání sice pamatuje na možnost, že stát může vyměnit provozovateli soubor technických prostředků, pokud ho k tomu nutí mezinárodní dohoda (a tou může být závazné datum vypnutí analogového vysílání na území členských států Evropské unie, byť takový termín zatím nebyl stanoven), ale použití tohoto ustanovení v praxi by bylo dost obtížné. Stát tak musí spoléhat na součinnost s provozovateli celoplošných komerčních televizí – a to dává těmto televizím lepší vyjednávací pozici. Pokud by Nova s Primou bojkotovaly digitalizaci a chtěly si ponechat analogové kmitočty do konce platnosti prodloužených licencí, ohrozily by tak nejen start nových digitálních stanic v České republice (minimálně pro období do roku 2007) a rozšíření DVB-T na celé území ČR, ale také by vážně narušily digitalizaci v příhraničních oblastech našich sousedů, kde se navzájem rušilo analogové a digitální vysílání.
