Přidělování rozhlasových a televizních licencí je evidentně nejmocnější pravomoc Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. O tom, kdo bude v následujích osmi, resp. dvanácti letech ovládat určitou frekvenci, rozhoduje třináctičlenný orgán na základě kritérií, která nikdy nebyla jasně definována.
V letech 1999 a 2000 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání deklarovala pravidlo tzv. posilování silných. Nové licence měli získávat zkušení a úspěšní broadcasteři a těžili z toho mj. Petr Dvořák z rozhlasového domu City/Blaník nebo Michel Fleischmann za konglomerát F1/E2.
V licenčních řízeních roku 2001 RRTV od tohoto pravidla ustoupila. Licence získaly neznámé společnosti s projekty Radia Petrov, Expres a Beat. Rada se tentokrát rozhodla neposilovat silné, ale dát přednost zcela novým projektům.
Proč se tak stalo? „Myslím, že odpověď je docela jednoduchá. Stalo se tak právě proto, že v minulosti rada postupovala, jak říkáte. Zároveň je však pravda, že rada vždy také hájila názor, že rozhlasový prostor nemá být uzavřená množina,“ řekl tehdy místopředseda RRTV Petr Štepánek.
Rok 2002 rozbil veškeré teorie napadrť. Za silné byl posílen Impuls licencí pro dopravní Radio Info, AZ Radio získalo brněnskou licenci, protože ji nechalo zkoordinovat, Krokodýl prý získal Vyškov jako kompenzaci. „Nevlezu ostatním do duše, ale myslím, že jsem příliš neprohádal, když jsem napsal, že ve Vyškově někteří kolegové spíše kompenzovali neúspěch Krokodýla v Brně,“ uvedl tehdy Štěpánek. Důvody, pro které získaly čtyři licence projekty napojené na GES Holding, je těžké specifikovat, ale většinou se jednalo o podporu nových a kvalitních projektů.
Nelze říct, že by RRTV rozhodovala špatně. Beat své kvality prokázal záhy, Twist je jistě obohacením pražského éteru, ostravský Hey nabídl zajímavý rockový program a Expres přes neúspěchy v měření poslechovosti zajímavě zamíchal pražským éterem. Jde o to, že lze těžko vypátrat důvody, na základě kterých RRTV licence přiděluje a těžko se můžeme spolehnout na to, že vždy rozhoduje pouze na základě potřeb posluchačů a ne pod vlivem lobbystických nebo dokonce finančních tlaků.
Jaké je řešení? Zcela jednoduché. Jediný průhledný způsob je licence dražit. Asi nejvhodnějším způsobem by byla obálková metoda. RRTV vyhlásí technický prostředek a stanoví základní licenční podmínky – žánr muziky, podíl české a zahraniční tvorby, rozsah zpravodajství a publicistiky. Zájemci zašlou obálku s nabídkou a nevyšší nabídku RRTV odmění licencí.
Výhody jsou zřejmé. Licenční orgán, který nikdy nemůže stoprocentně zajistit svou nezávislost, ztratí svou největší pravomoc a bude opravdu pouze dohlížet na dodržování zákona. Státní rozpočet navíc získá cenné přilepšení. Když museli za možnost provozovat síť mobilních telefonů operátoři zaplatit, také se nikdo nedivil a pokud se ministr informatiky Vladimír Mlynář rozhodl dražit digitální pakety, pak je třeba toto rozhodnutí podporovat.
Někdo může jistě namítnout, že v takovém modelu přidělování licencí ovládnou éter ti nejbohatší a nejsilnější. Ano, je to pravděpodobné, ale copak se tak neděje už několik let? Jediný rozdíl je v tom, že nyní ti nejbohatší své nové licence získávají systémem, který je naprosto neprůhledný a svádí k dohadům, že praktiky, které k tomu vedou, nejsou vždy nejčistější.
Pošleme licence do dražby. Nic zásadního se v éteru nezmění, ale státní rozpočet si přilepší a budeme alepsoň vědět, na čem jsme.
